DAVID BOWIE Reality 2003

DAVID BOWIE 

Album REALITY, 2003, Anglie
Styl: alternativní rock, aristocrate

Trvalo by asi hodně dlouho rozepisovat se o jednom z největších žijících rockových umělců, není-li vůbec největším. Jde samozřejmě o jméno DAVID BOWIE. Tenhle kotouč, tedy album REALITY je skutečnou realitou v pravém smyslu slova. V každém případě aspoň co se týká kontrastu s tvorbou 90. let experimentálních alb OUTSIDE(1995) a EARTHLING (1997). Tohle album je spíše pokračováním pop rockového písničkového seriálu HOURS (1999) a HEATHEN (2002). Řekl bych elegantní rock se směsí alternativní elektroniky. Singlová skladba „New Killer Star“ je typickou kytarovkou s evidentním úmyslem upoutat posluchače černobílou melodikou. Druhým schůdkem britského aristokrata je cover verze „Pablo Picasso“ od v povědomí posluchačů nepříliš známých, ale přesto legendárních, THE MODERN LOVERS. Na albu je vůbec spousta starších postupů, které nechají upomenout na glam rockové období (Ziggi Stardust).

Kreslený obal ve warholovském stylu to jen potvrzuje, „Pablo“ se rozjíždí v arabském duchu s kořením španělského flamenca, aby se vzápětí proměnila v pulzující rock s podkresem monotónních bicích. O poznání jiná je „Never Get Old“, která se nese v jemném středním tempu s chytrým vokálem hudebního malíře britské monarchie. „The Never Get Old“ je pro mě jistým rozseknutím alba. Tahle balada s tesklivým vokálem a zvukomalebným klavírem, který je pro Bowieho invenčním postupem, je mixem současné tvrdé reality s nostalgií vzdušných zámků a bezstarostné jízdy 70. let. Taková „Looking for Water“ se nese zase v klasice Bowieho rytmů a mírně jazzovým vokálem skladbu táhne dopředu jako předjezdec. Teď přichází trošku změna v podobě skladby „She´ll Drive“. Zastřeným hlasem Bowie lehce evokuje období OUTSIDE (1995) - HEATEN (2002). Nicméně je realističtější. „The Big Car“ působí zase jako kompromis mezi country a gothikou, se zajímavou kytarou, výraznější basou a syntezátorovým podkresem symfonických zvuků. „Days“ zní tak, jak by znělo PIN UPS nebo HUNKY DORY v novém tisíciletí. Načasovat směr vkusu každého posluchače je v tomto případě zvlášť individuální. To platí i o „Fall Dog Bombs“, která je mírně heatonsky nestravitelná. „Reality“ je nejrozervanějším kusem celé, jinak celkem méně výrazné, Bowieho desky. Song působí chvílemi až punkově, ovšem s charakteristickou hlasovou popovou deklamací z období „In Machine“, tedy konce 80. let. „Bring Me The Disco King“ je klavírní harrisonovská píseň, jež se až do konce nese v bluesovém duchu psychedelického klavíru. Vokální „Ilustrace“ moderního oldies gentlemana vytváří v posluchači „outsidovský“ neklid a jazzovou tolerantnost tohoto specifického umělce. Objektivní shrnutí. Mistr se pořád nesnaží dodržovat hudební pravidla, a to z něj dělá hudebního intelektuála, vizážistu a rockového inženýra posledních čtyřiceti let. O aranžmá zvuku je zde snad zbytečné hovořit.

Bob Lučan