David Bowie - Outside 1995
Bowieho a jeho přístup ke komponování hudby jsem měl vždycky moc rád. Takže pokud jde o album Outside , tak si myslím, že mistr dotáhl práci k jisté dokonalosti. Sice v poněkud roztříštěném kontrastu, ale přesto do sebe zapadajícím s úctyhodnou přesností. Rozpracované vize v konceptu soukromého očka tentokrát ohromili i ty, kteří měli na tohoto inovátora trendů, rozpoložené názory. Titulní Outside rozvášňuje svojí potemnělou táhlostí a sugestivním hlasem i nové fanoušky, kteří do Ziggyho vlaku nastoupili o dvě dekády později. Oproti tomu taková „I´m Deranged“, která byla použita i pro film Lost Highway od Davida Linche, si doslova pohrává s posluchačem. Tak jako vyprávěčské intra mezi skladbami, působící jako zneklidňující předěly hudebního kouzelníka.
V určitých sekvencích nevíte co si máte doslova myslet a to dělá z tohoto progresivního díla umělecký epos, nejen své doby a to jak ze strany konceptu, obalu, ale především hudby samotné a hlasového projevu, jenž je pochmurně tesklivý, ale i svěže naléhavý. Uhrančivá „The Heart´s Filthy Lesson“ Vás vtáhne do děje jakési jiné dimenze, kterou vnímáte jako byste ji už někdy prožili. Na druhou stranu "reinkarnaci" odlehčí až hitovější „Strangers When We Meet“ a naopak rozproudí vesmírně taneční Space Boys, jenž má několik verzí. Jedna je i nazpívaná společně s elektro-popovým duem Pet Shop Boys. Samozřejmě nechybí průjezdy jazzových klavírních nečekaných vstupů, elektronické brejky, hlasové deklamace a to všechno dotažené s psychadelickým oparem. Osobně si myslím, že tohle byla impozantní událost poloviny 90. let nejen pro Davidovy fanoušky, ale i pro mnohé světové muzikanty.
(10/10) Bob Lučan