Převzato z rockblock.musichall.cz
CHRISTIAN DEATH
Sex & Drugs & Jesus Christ
Sestava: Valor – kytara, piano, zpěv, Gitane De Monde – klávesy, zpěv, David Glass – bicí, zpěv, Constance – basa. ...
Seznam skladeb: This Is Heresy, Jesus Where´s The Sugar, Wretched Mankind, The Third Antichrist, Erection, Ten Thousand Hundred Times, Incendiary Lover, Window Pain
Rok vydání: 1988, Čas: vinyl cca 42 min
Když se řekne gothic rock, každému se pravděpodobně vybaví úplně jiné kapely, které v jeho očích tento hudební žánr nejlépe charakterizují. Jako většina hudebních stylů, tak i tento měl svoje tvrdé jádro, svůj střední proud a svoje experimentátory - stylotvůrce, jenž celý tento žánr pomáhali definovat. Do té posledně jmenované kategorie podle mého zcela jednoznačně patří právě CHRISTIAN DEATH z Los Angeles, kteří už od samého počátku v roce 1982 svým temným, experimentálním, futuristickým soundem, s cákanci post punku, s nihilistickými texty, zamořenými sexem, obsesí smrtí a náboženstvím, položili základ pro dnes tak populární death metal a jeho další odnože. Deska „Sex and Drugs and Jesus Christ“ má v jejich bohaté diskografii zcela speciální místo. Už samotný název je velmi provokativní a stejně na tom je i její obal. Představuje tzv. „turínské plátno“, domnělý otisk Kristova těla, zde ovšem vyvedený v poněkud netradiční podobě. Naturalistická fotografie nahého Krista, zeleně a modře osvíceného, s trnovou korunou, mučednickým výrazem a injekční stříkačkou zaraženou v předloktí, vyvolala velmi bouřlivé reakce. Reedice této desky na CD je už opatřena méně kontroverzním přebalem. Stejně jako líc, tak i rub tohoto alba je plný provokativních hudebních kreací a bizarních Valorových textů. Úvodní hit „This Is Heresy“ je celý vystavěn na výrazné basové lince, za kterou se odehrává metalický souboj různých industriálních hluků a třesků, aby vše v zápětí přehlušil megalitický motiv zboostrované kytary. Tato píseň se buď plazí držkou po kamenitém dně a nebo zase mává vlajkou revoluce na samém vrcholku barikády. Valerův emocemi nabitý, temný vokál, plíživá krása a magická síla této skladby, chňapnou po vaší mysli a už ji nepustí. Hned v následující písni Jesus Where´s The Sugar“ (jen na vinylu) se představuje v plné kráse Valorova múza Gitane De Monde, která svým plným, smyslným a mírně nakřáplým vokálem, jenž by se spíš hodil do delty řeky Mississippi a kostelních gospelových chorálů, zapěje s horoucí vášní zhroucené boogie, opatřené schizofrenní kytarou, kostrbatým tempem a potupným „stop tajmy“. Nedefinovatelná rytmika, poskládaná z jakoby náhodných úderů cvičeného šimpanze a amorfní kytarové linky v „Wretched Mankind,“ se nejspíše podobá nějaké free rockové improvizaci, jež se však v jistý moment semkne v těžký úder mohutného kytarového riffu. Vše je v závěru deklasováno totálně zdrogovanou a plamenometem sežehlou polkou. Následuje zvuková koláž „The Third Antichrist“, složená ze zmateného ladění symfonického orchestru, složeného z chovanců psychiatrické kliniky, záhrobním hlasem deklamovaného textu a industriálních zvuků výrobní haly, umístěné 100 metrů pod zemí. Vybrnkávaná kytarová melodie v „Erection,“ prostá a přesto velmi působivá, evokuje atmosféru mírně zšeřelých, podzimních blat, kde po olověné obloze letí cáry rozervaných mraků. Po tomto intru vtrhne drsná, riffující kytara a olověný rytmus bicích, který těžkopádně vleče píseň za sebou. Valerův vokál svádí srdnatou bitvu s zuřící kytarou, tempo se nepozorovaně, ale přesto stále nezadržitelně zrychluje, až vyvrcholí tempem post punkové vypalovačky, končící v kakofonickém bordelu. Skvělá „Ten Thousand Hundred Times“ oplývá pulzující, živočišnou a hypnotickou basovou linkou, s občasnými kytarovými šlehami a metalurgovaným zvukem bicích. „Window Pain“ má téměř ambientně křehký, atmosferický úvod, jenž mírně ruší, zmítající se, skučící a kvílející kytara. Píseň je náhle zvednuta do výše výrazným, dunícím rytmem, který ji sleduje až k jejímu nejednoznačnému konci. Ten je ve znamení proměnlivého zvuku flétny, jenž je jako dráha listu v podzimním odpoledni. Na jeho rozmanité cestě jej doprovází škodolibý komentář nějakých pitoreskních skřítků. „Sex and Drugs and Jesus Christ“ je album, které mě ani po letech nepřestává překvapovat, uchvacovat a inspirovat.
2024 ©