
CHRISTIAN DEATH
SEXY DEATH GOD, 1994
Skladby: 1. At thereshold (Maitrii), 2. Kingdom of the Tainted Kiss (Valor), 3. Heresy Act 2 (Valor), 4. Damn You (Valor), 5. Into Dust (Valor), 6. Eternal Love (Valor), 7. The Serpent’s Tall (Valor / Maitrii) 8. Kingdom of the Solemn Kiss (Valor), 9. Temples of Desire (Valor), 10. Deeply Deeply (Valor), 11. Drilling the Hole (Valor), 12. Upon the Sea of Blood (Valor Matrii), 13. Eyelids Down (Valor), 14. l’invitation au Suicide (Valor)
Noise Psychadelic Gothic rock s příchutí core a industriálu.
Valor a Maitrii, původem z USA, v současnosti žijí v Anglii. ...
Na gothické scéně figurovalo těleso, které vzniklo už v osmdesátém roce a začátkem devadesátého roku se rozdělilo na dva tábory.
Album Sex, smrt a Bůh je taková chronická nemoc pana Valora a dámy s kosou, záhadné Maitrii. První zajímavostí téhle brutální gothic noise struktury je intro, kde se vyskytuje mlaskání a nejrůznější nelidské zvuky, což už samo o sobě cosi napoví. Skladby jsou promíchány do prapodivného konceptu založeného na bicích, kytaře a ultravýrazné baskytaře. Takže po Maitriině AT THERESHOLD a zmíněném intru KINGDOM OF THE TAINTED KISS nastupuje skladba, která se stala už v roce 1988 nehitem na albu Sex and Drugs and Jesus Christ. Jde o panický meganehit HERESY, který se bezhlavě vrhá vpřed bez ohledu na to, že už tady kdysi byl v méně destruktivní verzi. A to jsem raději nekomentoval Valorovo předcházející „libozvučné“ FUCK ME. Takovou náplň textu si mohou dovolit jen někteří. DAMN YOU je song, který musí podléhat psychologické vnitřní logice rozladěné kytary a zásekům zvuků. Tahle tvorba je na první poslech plná chaotických změn tempa, při dalších už se vám zdá vysoce variabilní. Někdy mám až pocit, že masová vražedkyně je proti Maitrii Panna orleánská. INTO DUST je pro mě dodnes záhadou a dává znát svou odlidštěnost a přes další outro se propojí s písní, která vytváří to, čemu se říká inteligentní dekadence. Jde o ETERNAL LOVE, jež se rozjíždí charakteristickou baskytarou gynekologa Valora. Skladba je plná zvratů a nepravidelných tónů a nese se ve středním tempu. Jen hlas se řídí vlastními pravidly. Vokál je tak originální, že byste těžko natočili cover verzi. Houslová THE SERPENT´S TAIL vychází také o pět let později na best of Bible 99. Zde Valorovu chorobnému vokálu sekunduje doborovolná otrokyně Maitrii. Záměrné obludárium a promíchání skladeb vytváří neklid. Sexem nasáklou monstrózní ocelárnu přehluší až další outro, kde tesklivý zpěv káněte odráží nejlepší rukopis v podání goth hymny TEMPLES OF DESIRE, která bude mít v budoucnu rovněž více unikátních verzí. Bolestivou krásu podpoří i DEEPLY DEEPLY. Ta je zvláště v rušivých refrénech jen pro silné nátury. Extravagantní vokál a strašidelné smyčce vám oběsí mysl. Nic pro nezasvěcené. Začátečníkům bych doporučoval určitě jinou ucelenější kapelu. Protože Christian Death je poměrně odlišitelný od desítek dalších gothických kapel. Zvuk má takovou a neotřelost, že chvílemi zkoumáte, jak že to ti veteráni pořád dělají, že i po těch letech zůstávají stále originální. Ať už v kytarových riffech, tak i v celkovéatmosféře, která se vlastně nedá ani jednoznačně definovat. Což potvrdí další polotovar DRILLING THE HOLE. Ten může vytvořit v nestoupenci i cosi jako odpor. Pouliční zvuky, jež se nedají vhodně charakterizovat. Pokud si vaše dívka vzala lexaurin, nehledejte za tím žádný vedlejší záměr. Hypnotická, rituální UPON THE SEA OF BLOOD je, mírně řečeno, proti předcházejícím průstřelům něco jako postindustriální balada, taková křehká tryzna. Finální kousek plíživě temné L´INVITATION AU SUICIDE. Zvuková masa se ponořila do jemných gothických tónů. Pro pravého gothika přímo pohlazení a pro nezasvěcené spíše hypnotické opakování rytmů, vrstvících se na sebe. Pokud už se na tomto počinu prezentuje Maitrii, připomíná spíše perverzní čarodějnici Diamandu Galás. Obsese, hudební surrealismus, inovátorství, postupy uplatňované spíše ve vážné hudbě rozsekly toto převratné dílo na psychologické částice myšlenkových meteoritů. Sečteno a podtrženo, Christian DEATH opět dokázali, že nejsou žádnou vychladlou mrtvolou ani romantickou karikaturou, ale zatraceně živou, byť v dětství trochu ztýranou bytostí.Viděli jste nebo spíš slyšeli malování hudbou, vytváření scénografie, něco mezi pornem a hororem. Tuhle uměleckou výpověď bych v gothic rocku bral jako malý zázrak. Věřte, že je stále velmi přesvědčivá a pro jejich hudbu dosud nenacházím vhodná slova. Že by drsný, hlučný death rock s chutí industriálu a post punkového pižma? Tak či tak, tohle relaxační drama už ve vás zůstane zamknuté navždy a vy nemáte klíč. Udělat z fádnosti umění a z perverze romantiku, to přece neumí každý. A my, co je máme rádi právě kvůli tomu nehitovému potenciálu, už žádný důkaz nepotřebujeme.
Bob Lučan