CHRISTIAN DEATH
Death Club 1981-1993
Album BEST OF ROZZ WILLIAMS, CD +DVD
Skladby: 1. Dogs, 2. Deathwish, 3. Cavity – First Communion, 4. Romeo´s Distress, 5. Cervix Couch, 6. The Drowning,7.Ashes, 8.The Luxury Tears, 9. Spectre, 10. Haloes, 11. This Mirage, 12. The Angels (Cruciform), 13. Venus In Furs (Cover: Velvet Underground), 14. Psalm (Maggots Lair)
Total Time: 70:44
Styl: Gothic rock, death rock, USA, legendární kultovní kapela
Na tomto CD není nic, jak vypadá. Z patnácti skladeb inzerovaných na displeji přehrávače uslyšíte jen čtrnáct uvedených na obalu alba. Schizofrenní, nemyslíte?
Zakladatel CHRISTIAN DEATH Rozz Williams zemřel již v roce 1998.Byl rovněž průkopníkem termínu nazvaného DEATH ROCK, který zde byl dávno před death metalem. Rozzův mrtvolný make up zde rovněž figuroval od začátku osmdesátých let dlouho například před vlnou norského black metalu.
Recenzijní Fantazie
Čekáme dychtivě na výtah, který nás odveze ze spektrální půdy dolů do černého světa nikoho. Zde prokletí andělé otevírají stříbrným nilským křížem nekromantickou školu death rocku, přes kterou se dostanete ke starodávným branám Mrtvého města. Odpočívá zde živým spánkem spousta hříšníků. Zde je optimismus pokládán za idealismus a nejtěžší zločin. Daleko od omylů lidstva, politických prostitutů a zdeformované formy komercializace. Rohatí stoupenci Pravého nás vedou se zavázanýma očima prázdnou periferií. Studna strachu se začíná plnit. Slyším nelidský štěkot psů baskervilských – DOGS (PSI). Tu tesklivou píseň jsem už někde slyšel. Ano! Bylo to z desky DEATHWISH. Teď mě ovšem znepokojila mnohem více než v minulosti. Přicházíme k podivné kamenné budově. Šátky přes oči máme asi proto, abychom zapomněli na světlo života. Říkal jsem vám přece, abyste se nahoře nerouhali, PŘÁNÍ SMRTI se vám vymstilo, DEATHWISH. V duši vám teď bují postpunkovým kouzlem a svodem mámivým. Pořád nám to nedochází, je to snad jen krutý žert, ba dokonce morbidní sen? Rozezněly se zvony. To není jen sen! To Rick Agnew rozjíždí svou truchlivou kytarou, CAVITY-FIRST COMMUNION. Podivné na tom je, že tu „hudbu“ slyšíme, i když máme zacpané uši. Proklínám, co mě to v nesnu šálí. Strčili do nás, abychom šli dovnitř. Aspoň já jsem se snažil dopočítat, přes kolik děsivých kabinetů nás vedou. Mí přátelé už zastírali mdloby. Jak se mám k těmto okolnostem postavit?! Něco mě nutí zakřičet. ROMEO´S DISTRESS!!! Poznal jsem dřevnaté bicí Georga Balangera. Bylo vymalováno. Dostali jsme se do minulosti prostřednictvím nějakého výběru od Christian Death. Snažím se nepodléhat těm tónům, ale jde to ztěžka, zrazuje mě rozum. Ve dvanáctém kabinetu slyším, jak někdo řekl: „Jdi sám za svým osudem, tví přátelé to nezvládli. Zhroutili se.“ Věděl jsem, že je zle, a volba vyvoleného mě nikterak neuklidňovala. Náhle mi kdosi sundal šátek z očí a já byl nucen vkročit do třinácté komnaty. Neurotický stav náhle vystřídal pocit blaženosti nad povrchním světem bezvýznamnosti. Rozezněla se CERVIX COUCH. Tady dole zněla jako modlitba. A v tu chvíli jsem ho spatřil na vlastní oči. Byl to ON!
Obličej bílý jako křída, v černé kutně, kostnatá ruka držela rozpadající se lidskou lebku bez spodní čelisti. Sám ROZZ WILLIAMS, král incestů! Byl tady, aby očistil přehlídku lidské špíny diamantovým okem. Kladl jsem si jen otázku, zda být, či nebýt. Hamletovské předsudky byly ty tam., když mi Rozz nabídl křeslo a řekl:“Příteli, tady jsi v mém DEATH klubu!“ Posadil jsem se jako slušný žák a naslouchal, co přijde dál. THE DROWNING. Krásné uvítání v gothickém duchu Černého papeže. Po čtyřminutovém modlení se Rozz odporoučel, aby se vzápětí objevil v rubínovém taláru za tónů klavíru. Držel v ruce panenku, která vypadala jako mrtvé dítě. Glamrockový účes a černofialová rtěnka jen umocnily to, čemu dal Mistr jméno CHRISTIAN DEATH. Pak jen tiše zašeptal: “ASHES“, a představil mi svou letitou múzu Gitane Demone, která Mistra doprovázela i v LUXURY OF TEARS. Snažil jsem se s ním mluvit s úctou a respektem. Svěží pannu a čerstvou krev jsem však zdvořile odmítl. Svěřil jsem se mu, že mám rád písně Davida Bowieho a on na to, že také, ať si zkusím poslechnout tohle. Byl jsem nenasytný. Chvílli mě napínal a potom spustil své logické SPECTRE. A mně došlo, že i sám Rozz měl svého učitele. Při následující HALOES jsme už komunikovali o vlivech Curtise a Bowieho. Chvílemi jsem nevěděl, zda je to klavírní synťák, či klarinet. U THIS MIRAGE jsem už nepřemýšlel nad ničím. Mistrovo anarchistické smýšlení se zde projevilo až v téměř lidové tvorbě. Dal i mou milovanou THE ANGELS (Cruciform) a řekl jen:“A vy tomu říkáte nějak gothic rock, co? No ovšem, pozemšťani! Ti potřebují na všechno škatulku. Zvláště pak ty dnešní děti, udělaly z toho módní přehlídku. Víš, příteli, jako mrtvý moc kostýmů nepotřebuješ. Vidím, že máš pěkné boty.“ „Ach ano, děkuji. Dobře se v nich chodí.“ „Chodí? Ty po zemi chodíš?! Tak proto to to tak dlouho trvalo! Chápu, po zemi to chvíli trvá. Tady máš amulet s pečetí šakalího bafometu. A ještě něco…“ Podal mi třináctý klíč ve tvaru sošky nahé Venuše. VENUS IN THE FURS se ozývá v tónech starých Velvet Underground. Údajně ta píseň nestárne. „Také si mylím. Slyšel jsem ji na Zemi i u gothstoupenců Rosetta Stone a na jejich Hiding In Waiting 96.“
Přemístili jsme se do obřadní síně, a to už jsem si všiml, že Rozz má na sobě rituální oděv, fialový háv s černou kápí. Beze slova mě pobídl, ať si sednu na rozpraskané schodiště. Sám přitom popíjel ze zvláštního kalichu karmínově zbarvený pohanský nápoj. „Neboj se, to není mešní víno.“ A já se přitom neptal. Dobře jsem věděl, co je pro Rozze elixír života. Ale jako oddaný čarodějův učeň jsem mlčel. Nejvyšší a Nevýslovný tedy pronesl:“Zkus tenhle mok,“ a Rozz za doprovodu chorálů odevzdával svou duši nějakému duchovnímu, teatrálnímu profesorovi. Poté zvedl starý telefon a se schizofrenním smíchem stále tvrdil, že takhle rozmlouvá Andy Warhol s bohem. „Ve jménu křesťanství byly na světě vedeny ty nejstrašnější války. Ale není to vina Boha, nýbrž lidí. Proto jsem raději už na odpočinku v nukleárním exilu.“ Poté mi znovu zavázali oči a já pochopil, že krásná, ale i děsivá exkurze končí. Se záchvěvy strachu jsem klesal dál a dál až někam k mořskému dnu, ke dnu svých myšlenek. Leviathan mě pak na svém hřbetě vyvezl na hladinu. Bál jsem se, byl jsem však šťastný.
„Dáš si snídani? Spal jsi hodně tvrdě. Říkala jsem ti, aby sis odpočinul a tolik nepsal.“
To všechno by se snad dalo zdůvodnit noční můrou, či spíše nočním motýlem? Divné však je, že amulet od Rozze mám dál pořád na krku.
„Ty tvoje tretky! Já ti říkala, ať si je na noc sundáváš!“
Koncert Live at the Mason, Jar. Januar 14. 1990
Dvojdisk obsahuje DVDse záznamy z roku1990 a se dvěma skladbami z roku 1984. Živák z nepříliš důstojného prostředí sklepního klubu. Zvuk koncertu má garážový charakter. Po intru a titulní Cavity First Communion si Rozz svlékne kožený křivák, aby umocnil už tak dost zženštilou image, nechává si na sobě jen ženské šaty a stylové lodičky. Samozřejmostí je i glamrockový účes á la David Bowie. Myslím, že spekulace o adekvátnosti jeho image nemůže být řeči. Celý koncert vypadá spíš jako jedna velká zAhýralá párty či spíše orgie laciných transvestitů. Dá se říci, že tenhle koncert je vrcholem anarchistické dekadence. Neupravený záznam naleznete i v bonusu – Media Blitz TV Performance 2.
Skladby Cavity a Romeo´s Distress, kde Valor ještě pouze hraje na kytaru. Celkově se na DVD, které je spíš předělávkou z dobových videozáznamů dnes již několik let zesnulého Rozze Williamse, zvládnou dívat spíš jen ortodoxní zasvěcenci tohoto krásně chorobného ansámblu. ...
Bob Lučan
2024 ©