Christian Death - Deathwish 1981 EP

Christian Death - Deathwish 1981 EP

USA, Los Angeles, Time 19:52, 6 Songs

First death rock and dekadente punk legende. Sychrajková manéž pro pravé Dekadenty. ...

Předmluva: EP Deathwish je v podstatě naprosto prvním, veřejným materiálem od Christian Death. Skladby se zrodily už v roce 1981, kdy je Rozz, James, Rikk a George nahráli ve studiu Orange County pod dohledem tehdejšího producenta Thoma Wilsona. Tedy ještě před oficiálním debutem "Only Theatre Of Pain" 1982. Nicméně album vyšlo až po zmíněném debutu a já se cítím povinnen vám předat zkušenost mých pocitů z téhle desky, která byla zároveň i prvním materiálem, který jsem od Christian Death v 80. letech vlastnil. Můj písemný materiál o Christian Death je určen výhradně pro stránky DekadenteMorfin a podobnost tohoto článku je vyloučena. Jsou to mé vize a moje fantazie opřené o skutečný zážitek z archivní desky, takže nebudu psát jen něžně, ale v cítím se do uměleckého zla. Pokračujeme v netradiční kolekci recenzí na fenomén zvaný Christian Death, který intenzivmě vnímám od doby, kdy byla ještě nedostupnost západní produkce v Čechách. ...

Kdysi žil mladík ve své věčné rozháranosti. Vnitřně v sobě rozvracel stavy mezi nebem a peklem. Stíny jeho myšlenek se opíraly o uzavřenost tekoucí vňitřkem injekční jehly. Cítil to, viděl to, chtěl to, nenáviděl to! Na krásné duši nakladl ďábel truchlivé představy o nadvládě niterních démonů. Nasládlá náklonost k jeho vzorům T-Rex, Davidu Bowiemu, Black Sabbath a dalším. ... V kombinaci s makovým preparátem zrychlovala tep i dech. Cítil to, viděl to, chtěl to, nenáviděl to!

A Když pak pobledlý mladík vešel do dveří zapadlého domu v Los Angelské ulici, navlečen v kůži za teplé letní noci, prodavač v noční zastavárně se zděsil. Nikdy do té doby neviděl na mladém muži takové množsví make-upu. Zeptal se tedy mladého muže, zda mu není horko? Ten zprvu nemohl odpovědět, měl oschlé a slepené rty. Až vytáhl z dámské kabelky fialově černou rtěnku a přejel snimi své rtíky. Zamuml: Byl jsem tady včera. Ano vím. ... Máte pro mě ten svazek Baudelaira? Ano, jistě. Odpověděl starý muž a podal mu knihy a dodal: Na co budou tak mladému muži, tak staré verše? Mladík zahmouřil oči, jako by byl otřesen starcovým výrokem. Po té v tichosti odešel. Bylo by zbytečné vysvětlovat tomu pánovi o naprostém zmatku ve své mysli, kterou měl naplněnou zvláštními úvahami o rozkoši, co mu nabízela bolest a zmar.

V jeho nečinnosti se potloukala zásoba emocí, kterou kompenzoval se svými tehdejšími kamarády v kapele Christian Death. Kytarista Rikk Agnew přišel pro našeho Rozze na jeho oblíbené místo. Seděl na hřbitovní zídce a opisoval nějaký text z koupené staré knihy. Rozzi, máme ještě dodělat nějaké písně. Apatický Rozz se zvedl a následoval Rikka do jejich zkušebny. Mezitím už na ně čekal basák George Balanger a ťukal do náramkových hodinek. Tak jsme tady všichni? Ptal se Rikk. Rozz tradičně mlčel. James chybí! Odvětil George. Konečně přišel obhajující se omluvou, že nemohl minout stánek, kde si koupil noviny. Co píšou?  Zeptal se upětě Rozzík. Něco o hippies, 60. letech, apokalypse a nějaké sektě. Znáte Charlesa Mansona? To jeho kázání je teda husté. Mezitím už kluci spustili Deathwish (2:11). Rozzi, tak zpívej! A potom to Rozz spustil. Kluky začalo docela mrazet z toho úzkostlivého hlasu svého pobledlého lídra, ale nedávali to najevo, aby se ho to nějak nedotklo, protože byl dost přecitlivělý a šel takříkajíc z extrému do extrému. O tom bych mohl sám vyprávět román.

Když se rozjela Rikkova kytara u další skladby Romeo´s Distress (3:20). Hudební magie a okultismus jakoby se vlila do 21. století. Tady nabral death rock reálných tvarů. Rozz zpíval nesměle a přitom tolik smutně, a to vše v kombinaci s obscéní inspirací Williama Burroughse. Impozantní píseň, která i když hladí, můžete se o ni pořezat jak o plechovku Coca Coly z Warholova obrazu. U frustrující Dogs (2:52) má James na basu skutečně spiritizující tempo.Ďáblova vláda převzala kontrolu nad samotnými hráči, o čemž svědčí i když jednoduché, ale přesto netradiční Rikkovy kytarové vyhrávky. Pokud se dříve říkalo, že američané na nic nepříjdou, tak tady bych si dovolil oponovat. Jedná o skutečnou hypnotickou nálož, do té doby něčeho neslýchaného. Jak kdyby zdegradovali pop na úroveň té nejdekadentnější polohy, což vás doslova paralyzuje. Možná najdete i jiný smysl života, který ovšem není pro každého.

Absolutně nejpředávkovanějším příkladem téhle staré truhlice je Desperate Hell (4:22), jenž vám ve čtyřech minutách nábízí naprosté hlasové záchvaty, které ho postupem času dostaly mezi vrcholné, undergroundové umělce 21. století. Spiritual Cramp (3:18) je to, čemu já říkám dekadentní punk. Basa i kytara předvádí osudové postupy a Rozz běsní svojí ódu na melancholii. Je evidentní, že i když měl plno vzorů, díky své tklivosti v hlase zůstene navždy originální. Rozz totiž nikdy slavný být nechtěl. ...

Úzávěrkou sychrajkové manéže Los Angelského dekadentního kvarteta je opus Cavity (3:45). Proudy silných refrénů, dochucené retro rockem. Slunnou Californii zatemnil death rock a naši čtyři kamarádi obléhali společně například se 45 Grave nebo Kommunity FK Los Angeleské sklepní kluby, se svoji krásnou, ač trochu vyšinutou muzikou. ...

Učením hudby Christian Death se vykoupíte od všech hříchů, přes omanou vůni květin pravdy  a o Ježíši Kristovi, kterého může vidět každý trochu jinak a má na to právo.  ... Cítil to, viděl to, chtěl to, nenáviděl to!

(10/10), Bob Lučan Dekadent