Christian Death-Insanus, Ultio, Proditio, Misericordiaque

Christian Death – Insanus, Ultio, Proditio, Misericordiaque 

Rok: 1990 , USA

Čas: 39 minut

Skladeb 8: Sevan - Us Rex, Malus Amor, Tragicus Conatus, Infans Vexatio, Somnium, Venenum, Mors – Voluntaria, Vita – Voluntaria.

Vocals: Valor, Rozz Williams.

Female vocals: Gitane Demone.

Junior vocals: Sevan Kand.

Bicí: Valor, David Glass.

Bass guitar: Valor, Kota.

Guitars and all instruments: Valor.

Styl: death rockový růženec obnažené Blasphemie

Insanus, Ultio, Proditio, Misericordiaque - RECENZE

Až po téměř dvaceti letech od vydání tohoto losangeleského proticírkevního krytu, kdy už se zbytky lidstva snaží hledat stále nové směry svého hudebního vkusu, jsem se rozhodl, pro vyjádření pocitů, které mám u tohoto tolik pozapomínaného a zastíněného alba, které patří mezi má nejoblíbenější. Na chvíli se stanu promítačem psychedelického opusu, u kterého lze mít v průběhu dalších let spornou náladu a to je to, co mě tolik uchvacuje a drží u těchto původně průkopníků death rocku, což byla ovšem spíše škatulka zesnulého Rozze Williamse. Kolega Valor Kand po převzetí planoucí svíce udělal impozantní anti-kariérní oblouk a posunul laťku stylů směrem nahoru. Neexistuje jednotný název pro tuto desku. Důležité je, že i po dvou dekádách je natolik fascinující a sugestivní, že se z mého pohledu snad ani informativně popsat nedá.

Dějová linka orchestrálního noise intra SEVAN - US REX je s následným exilem pro mrtvé dosti kontrastní. Milovníci vážné hudby budou ve střehu jen několik málo minut, než začnou ta pravá hororová jatka v podání dehydratující noční směny v továrně na strach. Štěkavé vokály Sevana Kanda už leccos napoví ve zmíněném intru, které se u Christian Death objevuje zase až po sedmnácti letech na desce American Inquisition (2007). Nato až Valorovo šeptání přes blesky otevírá monotóní, přesto tolik hypnotizující MALUS AMOR, kde jeho basa prořezává cestu pro novou vlakovou trať. Zbytky symfonického jarního deštíku jsou rozšmelcovány neforemným outrem TRAGICUS CONATUS. I když jsem nad tím delší dobu přemýšlel, já osobně jsem se nacházel pokaždé někde jinde a Valor se tradičně nebojí jít proti vašemu očekávání. Na romantickém smetišti industriálního zla, ve kterém si váš mozek ustele pod rozleptanou oblohu. Fekální vášeň andělského prachu ve vás po čase může vyvolávat abstinenční příznaky. Po outru INFANS VEXATIO a bluesové radůstce SOMNIUM, kde se mimo Valorovu tradiční deklamaci projeví i jazzovým zalykáním Gitane Demone, kde krásně skomírající kytaře a popravčím bicím může jen stěží něco konkurovat. Myslím, že hudebník začne komponovat mizerně, pokud skladby píše pro peníze, což není ani náhodou případ Christian Death.

Rozechvělé zvuky kytar přehlušuje Valorova podmanivá basa, VENENUM je jednoznačným hitem drtivého Insanus, Ultio, Proditio, Misericordiaque, ostatně rytmus celé skladby je prokreslený punkovou schizofrenií a Valor si libuje ve sladkém marastu, záměrně píši sladkém, protože není marast jako marast. Celým albem, které se z větší části nese v psychedelicko - death rockovém duchu, jako by paradoxně vévodila znásilněná popová aura, ale taková ta, kde se na bílou barvu moc nevěří. Ohlušující budík probudil a vykopal Gitanku z postele, aby nastoupila ranní směnu.

I když se s přibývajícím věkem moje spektrum oblíbenců, zejména novějších gothic rockových stoupenců zužuje, tak z Valorova ansáblu mám stále husí kůži. Tohle album jsem schopen si skutečně užít a v rámci ať už žánrové škatulky, či nikoliv, užít si ho až do samého konce a Venenum je duet pro věrnou děvku, otrávenou jedem z klientových úst. Z každého tónu čiší abnormální síla úderného post industriálního lomozu, zejména v přehlušované až nádherně zrůdné skladbě MORS – VOLUNTARIA. Všechno je zde jinak, než byste čekali. Přesto působí výsledná chemie až děsivě hutně a hymnisticky. Díky své nejednotvárnosti působí stále Christian Death neotřele. Archaický řezavý zvuk, motivace východního bloku a anti-politického oparu, prošlehané kytarové rify, jak rány bičem. Hlubokomyslná scenérie monumentálních povzdechů ukazuije Valora jako Adama zbloudilého v rajské zahradě plné červavých jablek. Závěrečná VITA - VOLUNTARIA působí zprvu jako spása uprostřed zuřící vichřice, kterou děláme, že nevidíme, ale ona tam prostě je. Tak krásná děsivá silueta antického Boha, jemuž se nedá odolat. Pokání v kopřivové lázni.

U imperialistických Christian Death neplatí odvěké pravidlo sejde z očí, sejde z mysli. Ikdyž je každá kost na tomto albu z jiné části Kristova těla, přesto v kompletním poslechu působí skladby jako mohutný amazonský veletok, kde v úzkých soutězskách pralesní nížiny pobíhá šaman Valor s jedovatým šípem a vy máte pocit, že se zase odehrává něco nového, gothic rock, post punk, industrial, death rock, ethno, jazz a k tomu připočtěte skvělé úvodní předehry a pozitivně umrtvující efekt. Ach nevlezlé album pro nesterilní obecenstvo.

Rohy pentagramu podpírají přeškrtlý kříž, který jen tak něco nezlomí. Těžko se v jednotlivých písních v latiském jazyce dá orientovat. Deska je plná skvělých kytarových škrtanců a monumentálním baskytarovým zrezivělým tónům aplausuje Lazaretní obecenstvo těchto retro death rockerů, pod taktovkou i údajně spolupracujícího maskéra Rozze. Procítěná stará škola a akademická hodnost post gothických gastronomů flirtujících s posluchači.

Autor: Bob Lučan