Styl: core industrial, post death rock
Seznam skladeb:
1. Without
2. Is this the will of god
3. Alone
4. The great swarm of bees
5. Into the shitworld
6. The pig half man
7. Thunderstorm
8. The black ones
9. Black empire
10. Nineteen ninety nine

Nejdříve bych chtěl všem sdělit, že se nejedná o běžnou kapelu, nýbrž o CHRISTIAN DEATH.
Představte si, že jste sami uprostřed ničeho. Jen nekonečně dlouhá chodba. Nemá ani dveře zpět.

Rozjíždí se “Whithout“- první rýha do vašich bubínků. Dávíte se osm set metrů pod zemí a do vašeho podvědomí se zařezává mohutná baskytara. Raději si dobrovolně nastupte na palubu, než z vás zbude jen torzo ohlodané na kost. Marně čekáte na nějakou pomoc.
-„Is this tree will of God“- Tohle není kytara, ale bruska, která rozřezává zbytek vašich kostí. Tady končí legrace. Člověk si nemůže být ničím jistý, neboť atmosféra Nostradamova alba se mění jak kosti zkřížené do tvaru svatého kříže. Úzkostná nálada alba sklouzává po kardiokřivce.
-„Into the Sattworld“- Není problém měnit už tak dost vytížený a nesourodý rytmus. Zásah do vašeho nervového systému. Jednou vás strhne industriální vichřice, abyste se prakticky vzápětí vznášeli na gothických melodiích. Nedělejte si iluze, že se vaše ostatky nebo duše dostanou do biblického Ráje.

Nechybí nemelodické struktury skladeb či využití skoro až romantických pasáží. Přitom žádná nadutá pompéznost. Poctivá porce psychedelické core gothiky s výraznou typicky zvonkovou atmosférou, tupými melodiemi podepřenými hutnými kytarami a nadprůměrnými vokály zhýralého vražedného páru. Dosti sofistikovaný vokál dotváří, už tak dost zádumčivou, náplň tohoto chorobného díla.
-„The Black Ones“- Nehnutě ležíte v pokoji plném svatých relikvií a bojíte se odskočit si, neboť si už nejste jisti naprosto ničím! A když se vám podaří usnout, po zjištění, že to byl jen sen, vás probudí bušení srdce. V tuhle chvíli si uvědomujete, že váš psychiatr neměl pravdu. Nebo měl? Ono totiž procitnutí ze sna, ve kterém jste byl jako pacient vězněn na psychiatrické klinice, kde Valor dělal dozorce, není jen tak. Na zsinalé tváři máte studený pot a z vaší přítelkyně, ležící vedle vás, je bledá zombie jménem Maitrii a promlouvá k vám chrámovým hlasem Panny Marie, rozbíjejícím s praskotem štípaných lebek zárodečnou skořápku další dekády ‘death rocku‘ v zemi běsu a umění orálního sexu. „Black Empire“ Smuteční déšť štípe v očích. Totální paranoia udělala své. Vnímáte zde snad i vlivy dekadentních básníků ze země Eiffelova monstra. Ani po více než deseti letech neztrácí tohle nepozemské embryo svůj bezcharakterní cejch kremačních pecí. Pokud mi nevěříte, zkuste zase v klidu usnout, ale přátelé, další probuzení už nebude! Jedině, že byste procitli v náručí samotného pekla a měli na prsou do krve vyškrábané jedno slovo. PROPHECIES!

Svým novým strachem živíte tu stvůru, která si říká Christian Death.
Zkrvavený anděl nese na svých bedrech křesťanskou smrt.
Nic si z toho nedělejte.
Právě vás navštívila zubatá.
Dobrou noc, děti! Bob
Hodnocení: 10 bodů

CHRISTIAN DEATH

ROZZ WILLIAMS and GITANE DEMONE

ASHES, 1985, USA
Styl: post punk, death rock
Total time: 45:40
1. Ashes
Williams - Valor
2. Ashes Part II
Valor
3. When I was bed
Williams - Valor
4. Lament Over the shadows
Williams - Westfall - H. Reumschussel
5. Face
Williams - Valor - Glass - Demone
6. The luxury of tears
Color Williams - Valor
7. Of the wound
Williams - Valor - Kris Fuller

Tohle kultovní drama bych charakterizoval nejprve jako vampýrské kouzlo masky rudé smrti v souvislosti s nadvládou Rozzových démonů, pak jako vzpouru proti bludnému kruhu lidského rodu a nakonec jako past pro chronické megaromantiky s jasnou vizí přirozeně a hravě zobrazit vládnoucí třídu death rocku s jeho typickou vůní pohřebních květin.

Rozz Williams v rudém plášti se stojatým límcem, držící v ruce panenku, a s nepřítomným pohledem dává pokyny pianistovi, který prsty slepenými krví a s pocitem rozkošné agónie rozehrává titulní artérii ASHES, která se za doprovodu Rozzovy nesourodé deklamace prolíná s postupně gradujícím rock´n rollovým klavírem a punkovým nihilismem. Záhrobní fialka Gitane Demone se zde spouští jako pijavice přisátá na vašem krku a bažící po krvi. Asistentka Rozzových zhýralostí se vyloženě prokřičí až do ASHES PART 2, což je spíše outro pro další nádherný archaismus vrcholu smrtelného rocku. Tahle konejšivá zhudebněná báseň nese jméno When I was bed a dokazuje, že smrt není popíráním života a že může zároveň i po letech, díky své goth hodnotě, kdykoliv suspendovat každého, kdo si hraje kvůli garderobě na stoupence, aniž by si uvědomoval, že stoupá na tenký led. Novoexpresionismus, vydrancovaný poetismus je příslibem, že i underground může být luxusní. Baskytara, propletená s kytarou jak cudný cop sentimentální antipuritánky Demone, a Rozzův hlas, připomínající tibetského mnicha v orgiích extrémně gothických árií. Gitane zde zpívá jako při slastném aktu a využívá prostřednictvím chorálů a citoslovců odzbrojující pozadí, ve kterém hraje hlavní roli. Následuje německy zpívaná lidovka, která se sem příliš nehodí, a kdyby se do ženského vokálu nevmísil Rozz, stěží byste poznali, že jde o Christian Death.

Což se nedá říci o post punkovém cákanci FACE. Rozz zde zpívá jako divoká kočka s čírem a uhýbá obratným kytarovým zvukům. Tohle je prostě kvalitní krmivo pro pankáče i gothiky.
Po téhle jízdě přichází hluboká obrazárna v podání dnes již archivního klenotu THE LUXURY OF TEARS, ve které má neskutečný, výrazně pozitivní ráz a kde do každodenní skutečnosti vniká něco silnějšího a mnohem mocnějšího. Hráči se tu cítí mnohem blíže tomu, co je podstatné pro lidskou psyché a vytváří různé kytarové exhibice a basové neotřelosti. Fenomenální vokální projev Gitane a Rozze je kontrastem k celé pozemské historii i uspěchané současnosti plné materiálních plazů.
Celé album se snaží navrátit původní deathrock jednotě Stříbrného věku tím, že vyzdvihuje svým stylem Davida Bowieho, The Velvet Underground či dekoraci Andyho Warhola do nekonečné významnosti a svátosti. Gitane zde uctívá Nico a zpívá jazzovým, až téměř soulově znějícím monolitem, na který navazuje scénická bestie OF THE WOUND, v níž Rozzův subjektivní náhled na svět přes bílý prášek přeroste až v paranoidní chování či schizofrenní rozdvojení už tak dost rozporuplné osobnosti paradoxně vyšinutého génia. O stupňování intonačních projevů komtesy Demone je zbytečné hovořit.
Jinými slovy, celé album ASHES je i přes svou délku velmi sugestivním dílem a co je podstatné, že s věkem se jeho kvalita prohlubuje. Zrovna jako archivní víno, které protéká krajinou skalních příznivců. Tento death rockový vzorec budiž průvodcem pro ty, kdo milují daný styl.

Věřím, že každý v sobě může odhalit originální a v jistém smyslu nepochopitelné tajemno, jež mi Rozz předal a já vám ho posílám i s úroky pocitů skrze svou recenzi.
Hodnocení: 8 bodů

CHRISTIAN DEATH 1994

SEXY DEATH GOD, 1994, USA/UK

Styl: post death rock, gothic rock
Skladby: 1. At thereshold (Maitrii), 2. Kingdom of the Tainted Kiss,(Valor), 3. Heresy Act 2 (Valor), 4. Damn You (Valor), 5. Into Dust (Valor), 6. Eternal Love (Valor), 7. The Serpent’s Tall (Valor / Maitrii) 8. Kingdom of the Solemn Kiss (Valor), 9. Temples of Desire (Valor)
10. Deeply Deeply (Valor), 11. Drilling the Hole (Valor), 12. Upon the Sea of Blood (Valor Matrii), 13. Eyelids Down (Valor), 14. l’invitation au Suicide (Valor)
Noise Psychadelic Gothic rock s příchutí core a industriálu.
Valor a Maitri, původem z USA, v současnosti žijí v Anglii.

Na gothické scéně figurovalo těleso, které vzniklo už v osmdesátém roce a začátkem devadesátého roku se rozdělilo na dva tábory.
Album Sex, smrt a Bůh je taková chronická nemoc pana Valora a dámy s kosou, záhadné Maitri. První zajímavostí téhle brutální gothic noise struktury je intro, kde se vyskytuje mlaskání a nejrůznější nelidské zvuky, což už samo o sobě cosi napoví. Skladby jsou promíchány do prapodivného konceptu založeného na bicích, kytaře a ultravýrazné baskytaře.
Takže po Maitriině AT THERESHOLD a zmíněném intru KINGDOM OF THE TAINTED KISS nastupuje skladba, která se stala už v roce 1988 nehitem na albu Sex and Drugs and Jesus Christ. Jde o panický meganehit HERESY, který se bezhlavě vrhá vpřed bez ohledu na to, že už tady kdysi byl v méně destruktivní verzi.
A to jsem raději nekomentoval Valorovo předcházející „libozvučné“ FUCK ME. Takovou náplň textu si mohou dovolit jen někteří.
DAMN YOU je song, který musí podléhat psychologické vnitřní logice rozladěné kytary a zásekům zvuků. Tahle tvorba je na první poslech plná chaotických změn tempa, při dalších už se vám zdá vysoce variabilní. Někdy mám až pocit, že masová vražedkyně je proti Maitri Panna Marie.

INTO DUST je pro mě dodnes záhadou a dává znát svou odlidštěnost a přes další outro se propojí s písní, která vytváří to, čemu se říká inteligentní dekadence. Jde o ETERNAL LOVE, jež se rozjíždí charakteristickou baskytarou gynekologa Valora. Skladba je plná zvratů a nepravidelných tónů a nese se ve středním tempu. Jen hlas se řídí vlastními pravidly. Vokál je tak originální, že byste těžko natočili cover verzi.
Houslová THE SERPENT´S TAIL vychází také o pět let později na best of Bible 99. Zde Valorovu chorobnému vokálu sekunduje dobrovolná otrokyně Maitri. Záměrné obludárium a promíchání skladeb vytváří neklid.

Sexem nasáklou monstrózní ocelárnu přehluší až další outro, kde tesklivý zpěv káněte odráží nejlepší rukopis v podání goth hymny TEMPLES OF DESIRE, která bude mít v budoucnu rovněž více unikátních verzí.
Bolestivou krásu podpoří i DEEPLY DEEPLY. Ta je zvláště v rušivých refrénech jen pro silné nátury. Extravagantní vokál a strašidelné smyčce vám oběsí mysl. Nic pro nezasvěcené. Začátečníkům bych doporučoval určitě jinou ucelenější kapelu. Protože Christian Death je poměrně odlišitelný od desítek dalších gothických kapel. Zvuk má takovou neotřelost, že chvílemi zkoumáte, jak že to ti veteráni pořád dělají, že i po těch letech zůstávají stále originální. Ať už v kytarových riffech, tak i v celkové atmosféře, která se vlastně nedá ani jednoznačně definovat. Což potvrdí další polotovar DRILLING THE HOLE. Ten může vytvořit v nestoupenci i cosi jako odpor. Pouliční zvuky, jež se nedají vhodně charakterizovat.
Pokud si vaše dívka vzala lexaurin, nehledejte za tím žádný vedlejší záměr. Hypnotická, rituální UPON THE SEA OF BLOOD je, mírně řečeno, proti předcházejícím průstřelům něco jako postindustriální balada, taková křehká tryzna.
Finální kousek plíživě temné L´INVITATION AU SUICIDE. Zvuková masa se ponořila do jemných gothických tónů. Pro pravého gothika přímo pohlazení a pro nezasvěcené spíše hypnotické opakování rytmů vrstvících se na sebe. Pokud už se na tomto počinu prezentuje Maitri, připomíná spíše perverzní čarodějnici Diamandu Galás. Obsese, hudební surrealismus, inovátorství, postupy uplatňované spíše ve vážné hudbě rozsekly toto převratné dílo na psychologické částice myšlenkových meteoritů.
Sečteno a podtrženo, Christian DEATH opět dokázali, že nejsou žádnou vychladlou mrtvolou ani romantickou karikaturou, ale zatraceně živou, byť v dětství trochu ztýranou, bytostí. Viděli jste nebo spíš slyšeli malování hudbou, vytváření scénografie, něco mezi pornem a hororem. Tuhle uměleckou výpověď bych v gothic rocku bral jako malý zázrak. Věřte, že je stále velmi přesvědčivá a pro jejich hudbu dosud nenacházím vhodná slova. Že by drsný, hlučný death rock s chutí industriálu a post punkového pižma? Tak či tak, tohle relaxační drama už ve vás zůstane zamknuté navždy a vy nemáte klíč. Udělat z fádnosti umění a z perverze romantiku, to přece neumí každý. A my, co je máme rádi právě kvůli tomu nehitovému potenciálu, už žádný důkaz nepotřebujeme.

A na závěr několik obrázků alb: