AHOJ LIDI!

AHOJ LIDI!

Když vznikal tenhle blog, nebylo jeho cílem soupeřit, kdo je větší goth, drsňák apod., nýbrž vyvrátit nelogičnosti v uvažování některých lidí , co tahle subkultura vlastně znamená, jestli vůbec něco. Určitě ne to, co si vydedukovalo pár jedinců a dalších deset na tuto dedukci přecitlivěle reagovalo a tím i vznikla za posledních pár let tahle absurdní řetězová reakce, vzájemné urážení, soupeření apod.. Pamatuji si nostalgickou dobu gothického rocku, kdy tyhle nesmyslné diskuse a urážení naprosto neexistovalo. Spíš jsme měli ke starším respekt vzhledem k jejich zkušenostem.

Je rok 2007 a moje první nahrávka, kdy jsme poprvé slyšel gothic rock, byla asi v roce 1985, tuším, že to byl BAUHAUS – Into The Field (1980). Následovaly kapely SIOUXSIE, SISTERS, NEPHILIM, MISSION atd. … Láska k těmhle souborům mi vydržela až do dnešních dnů. Asi v roce 1990 jsem si , spíše ironicky, dal takový dnes už běžný titul Goth Bob. Tenkrát před dvaceti lety jsem měl pocit, že jsem si ho vymyslel. Ale dnes už je tak běžný a kýčovitý jako veškerý přístup lidí ke gothice. Dnes už je mi 34 let a co vidím! Až na pár lidí spousty těch, kteří se k sobě neumějí chovat, což mě velmi mrzí.Nasbíral jsem za ta léta 4000 titulů, projezdil plno koncertů, festivalů, ale tohle jsem v letech asi 1988–98 nezažil. Prošel jsem post punkem, gothic rockem, EBM, dark wave atd. Bývali jsme spíše spojenci a některé z přátel, co už mají léta rodina, dodnes uznávám.
Taky jsem člověk, který se pod své články záměrně podepisuje celým jménem a tento blog nevznikl na základě toho, že mezi sebou lidé závodí. Já to totiž v té době ani nevěděl. Forma korespondence byla asi lidštější způsob komunikace. Když jsem si v devadesátých letech například dopisoval s Petrem Štěpánem ze XIII. Století, a to byly skutečně dlouhé dopisy, chovali jsme se k sobě vždy slušně a s náležitou úctou.

Na fotografiích Petr Štěpán a Bob

Dokonce se ani nedivím, že se tak trošku vytratil ze scény. Asi měl taky dost těch planých diskusí. Naposled jsme spolu mluvili v březnu 2001 v Praze na koncertě Sisters Of Mercy.

Celé ty roky jsem měl rád termín gothic rock, ale dnes už je vše jinak. Internet, média, kecy o sebepoškozování. ... Pokud má někdo deprese z uměle vyvolané dekadence a svádí to na hudbu, měl by se léčit z pozérství. Tak je to i s gothickýma hadrama. O tom gothika přece není. Možná že Andrew Eldritch v posledních 17 letech nevydává řadová alba právě pro tohle pozérství a v jistém směru i kýčovitost stylu, což mají na svědomí ti, co si myslí , že gothika je o černých vlasech a o latexu. Přitom Mistr Eldritch vystupoval ve fotbalovém dresu, s blond přelivem, tudíž tak, jak se cítí dobře. Je přece jedno, co máte na hlavě, podívejte se třeba na London After Midnight apod. Tohle nemá pravidla ani žádné hranice.

Ke komentářům:
Někdo se má vyjádřit k danému tématu a nato dotyčnému odpoví další a tím vzniká debata, která s tím absolutně nesouvisí. Do svých recenzí zapojuji hodně fantazii, ale využívám i dosavadních zkušeností a znalostí třeba i z oblasti kinematografie, literatury a také z všední reality. Nedávno jsem psal recenzi na album Dawnrazor (1987), Fields Of The Nephilim, kde je zřejmé, jak hudbu vnímám. Chtěl jsem pro mladší generaci, tedy pro ty, kteří v té době třeba ani nebyli na světě, vytvořit pohled na starší alba, o kterých už se jinde nejspíš nedočtou. Proto nemusím psát o Lacuna Coil apod., i když je mám rád, o nich si lze něco přečíst kdekoliv, ale snažím se i ukazovat gothický rock v té nejryzejší podobě. Na druhou stranu si občas kladu otázku, proč a pro koho to vlastně píši?

Všiml jsem si však, že na Sanctuary pod Trymovým článkem vzniklo ironické vyhlášení o největšího Goth. Tak přemýšlím, že bych se přihlásil do konkurzu. SM9CH. Roky a zkušenosti mám, takže třeba kvíz: Největší goth je a) kdo vysál nejvíc krve z čerstvých panen, nebo b) kdo nosí černé hadry Nosferatu, nebo c)… ten, kdo o tom skutečně něco ví a vyzná se v hudbě?

Některé lidi z dnešní generace bych nazval post gothic second generation, nebo podobně, jen ne prosím gothic. Z mladších než já si, myslím, dobře vede Onnea, jejíž výroky jsou sice někdy drsnější, ale ví, o čem mluví, a to je hlavní. Z redaktorů mě zaujal Ezechiel ze Sanctuary, příjemný, objektivní člověk. Avšak i přes rámec objektivity si myslím, že takový Trym by se raději k tomuto termínu vyjadřovat neměl. Přece jen jsou jeho názory zkreslené. Nicméně je mi jedno, jestli Trym bere gothy za zženštilé narcisty.
Všiml jsem si také, že když je na netu něco kvalitního, raději se tento příspěvek z konkurenčních důvodů nezveřejňuje. Přitom si myslím, že by lidé měli spíše spolupracovat.

Například: já ti nabídnu recenze - ty mně report. Jsme tu přece pro lidi, kterým ale stejně ve všem nevyhovíme, ač to děláme jen pro zábavu a zdarma. ...
Mám rád spoustu hudebních stylů, jen se je snažím nazývat pokud možno pravými jmény. Konkrétně mi gothika moc „nesedí“ v metalu, i když se samozřejmě najdou kapely zajímavé i pro zaryté gothiky jako Evereve, Sacret Discovery, Tiamat apod. Ale ty jsou dnes už stylově také někde jinde, tak proč vlastně ortodoxně škatulkovat, když se styl kapel rok od roku mění. Jestli jsou víc post punk, gothik, EBM nebo dark wave, už hodně let se objevuje na scéně ethereal - neoklasika, což asi pro většinu posluchačů nebude hrát velkou roli. Osobně mám velmi rád i novoromantismus: Talk Talk, Ultravox, Visage a jiné. Myslím, že za dalších dvacet let se bude mluvit i o etherealu - neoklasice typu Black Tape a Blue Girl – housle, viola, čelo, obdobně jako noví romantici zase symbolizovali nové romantické období v letech 1978 – 85.

Blog vznikl na základě toho, že se nám zdálo zveřejňování na cizím webu nepraktické a také proto, že poskytuje větší tvůrčí svobodu, kde se nikomu nemusím zpovídat, jak a co píši.
Vlastně vše začalo kvůli jedné větě na netu, ve které dotyčný použil výraz „gothic metal“. Následoval můj článek Gothický rock stále žije (původní název: Gothický rock – historie a současnost), kde jsem se snažil vysvětlit, proč tento termín není správný a přiblížit i ostatním historii gothic rocku, který jak se zdá, je opět na vzestupu. Jako dítě jsem v 80. letech vyhledával materiály o gothic rocku, ale i například literaturu týkající se rumunské Transylvánie, protože mám dodnes rád upírské filmy a zdálo se mi škoda, že leží jen tak bez užitku v archívu. Materiálu je tolik, že jsme se rozhodli zřídit webové stránky, kde by ovšem bylo už i širší hudební spektrum.

Bob Lučan