BASTARDS aneb METAL STÁLE ŽIJE 2

BASTARDS

Galerie metalových bastardů: 1981-2008

Old Scool true metal forever aneb metal stále žije. ...
Autor: Bob Lučan

Pro zpestření stránek jsem vytvořil galerii takzvaných metalových a rockových bastardů z oblasti glam, doom, black, thrash, death atd., rovněž zde naleznete plakátky, letáky k dobovým koncertům.

Jak to tenkrát bylo ryzí v období 80. let, kdy byly na vrcholu bandy jako Black Sabath, DIO, Accept, Alice Cooper, Motörhead, W.a.s.p., Venom, Hellhammer, Celtic Frost, Voivod, Possessed, Bathory, Buldozer, Kreator, Destruction, Sodom, Assassin, Protector, Razor, Nasty Savage, Angent Steel, Satan, Sabbat, Exciter,Razor, Exodus, Exumer atd.. Možná to dělala i ta tajemná aura, jak se věci sháněly dovozem z Polska a Maďarska. Gramofonové LP desky, které mám stále doma jako archivní dokumenty, tenhle formát a jeho velikost mě dodnes fascinuje. Moc dobře si vzpomínám, jak byl pro nás fanoušky osmé dekády takový, dnes již bohužel zesnulý, Quorthon (Bathory) nedotknutelný a jak jsme byli fascinováni tou rychlostí a na svoji dobu neskutečnou brutalitou, zejména desky Under The Sign Of The Black Mark z roku 1987. Tenkrát v osmdesátých letech jsme považovali za black metal především jeho zakladatele, Cronosovu družinu Venom, a album Black Metal (1982), dále Hellhammer, později Celtic Frost ze Švýcarska a samozřejmě již zmiňované švédské Bathory s alby Bathory (1984), The Return (1985), Under The Sign Of The Black Mark (1987) a s vrcholným počinem Blood Fire Death (1988), který mimo svou black metalovou, až mystickou atmosféru v sobě nesl už výhonky takzvaného pagan metalu. Dá se říct, že v každém stylu byly určité vlny, a to nejenom v gothic rocku, ale šanony byly plné nejrůznějších období, různých výsluní i pádů v rockové, potažmo metalové muzice. Když už jsem se zmínil o black metalu, daly by se za první vlnu považovat kapely z první půlky osmdesátých let: Venom, Hellhammer, Celtic Frost, Bathory, Mercyful Fate atd. V Norsku jako první vznikly kultovní Mayhem a následně potom už bandy z takzvané druhé vlny norského black metalu, jmenovitě mí oblíbení Darkthrone, kteří na svém počátku ještě drhly death metal, a postupně se kvůli zkomercionalizování vrhly podpořit již zajeté kolegy Mayhem „true norwegian“ black metalem. Jedním z největších neznabohů v dějinách byl Varg Vikernes, alias „Count Grishnack, z jednočlenného megaprojektu Burzum, který dodnes ovládá z norské věznice, ve které si odpykává svůj trest - jedenadvacet let za vraždu kytaristy Euronymose ze srpna 1993 z období apokalyptické desky Hvis Lyset Tar Oss 1993. V současnosti už spíše Varg seká latinu a žhářství a neonacismus pověsil na hřebík. Ambientní, přírodní, mnohdy až relaxační hudba posledních desek Burzum to jen potvrzuje. Pamatuji, jak se tenkrát vyrojily stovky norských válečníků a plameny severského zla sahaly vysoko až k božím sandálům. Immortal, Ancient, Gorgoroth,Emperor, nebo vikingský Enslaved navazující na období Bathory - Hammerheart (1990) a Twilight Of The Gods (1991). Mimochodem letos 7. prosince 2008 jsou Enslaved na Čepkově v Masters Of Rock Café, kde se poslední dobou daří vikingským festivalům.

Jsem rád, že se celkově hudbě na Moravě, a konkrétně ve Zlíně, už řadu let daří. Faktem je, že je tady plno heavy a speed metalových fanoušků, a já jsem spíš na trošku temnější styl. Ale i tak jsem za to rád, protože čas od času se zde vyskytují docela zajímavé soubory. Jen toho Manowaru už bylo na můj vkus až moc. A to nikoli proto,že já jsem spíš na gothic rock nebo například na doom metal, ale spíš proto, že jejich přístup k lidem mě moc neoslovuje. Proto se asi taky z určité neposkvrněnosti rád vracím do let osmdesátých, kdy Sodom nakopávali zadnice deskami Persecution Mania (1987), Obssessed By Cruelty (1988) nebo Agent Orange (1989). Pomerančového agenta jsem tak žral, že jsem si jel koupit tričko na burzu do vedlejších Slušovic. Bylo to v době, kdy byl na vrcholu trash metal a death metal,grind core a kdy většina z nás sjížděla desky Seven Churches (1985) od Possessed, Golem (1988) od Protector, Leprosy (1988) od Death , Altars Of Madness (1989) od Morbid Angel, Severed Survival (1989) od Autopsy, Slowly We Rot (1989) - Obituary, -Consuming Impulse (1989) – Pestilence, Scum (1987) - Napalm Death nebo nadčasová mršina Carcass s debutním nádorem Reek Of Putrefaction (1988) a neměli bychom zapomenout ani na kanadské rouhače Blasphemy. Vím, že v 90. roce jsem se jel podívat tuším do Ostravy na společný set Carcass, Pungent Stench, Atrocity. Když už jsme u německých Atrocity, jejich styl se postupem času taky velice zajímavě měnil od grind core, přes technický death metal. až po popové coververze z 80. let na Camouflage, Tears For Fears, Duran Duran atd.. Dnes už je naprosto běžné, že rocková nebo metalová skupina dělá předělávku na popík z osmdesátek. Pro takového Fernanda Ribeira z portugalských dark metalových vlkodlaků Moonspell jsou Depeche Mode jednou z nejoblíbenějších kapel hned vedle kapel jako Bathory, Celtic Frost, Danzig, Root, Masters Hamer nebo Type O Negative. Dřív byly tábory metalistů a depešáků, případně i gotiků, kterých tenkrát zas tak velké procento nebylo. Spíš se jim říkávalo fanoušci depešáků a fanoušci The Cure atd.. Slovo subkultura mělo nulový význam. A my co jsme si pro sebe objevili v 80. letech gothic rock jako Siouxsie…, Sisters Of Mercy, Fields Of The Nephilim, Bauhaus, Bolshoi, Christian Death, The Mission jsme byli spíš braní jako podivíni. A než aby nás někdo, tak jak je to zvykem dnes, kopíroval, tak se radši od nás distancoval,přece jenom ve své době měli Wayne Hussey, Robert Smith nebo Pete Burns celkem zženštilou image, což bylo díky méně uvolněným mravům minulého režimu pokládáno za hodně obscénní, a o to víc mě to samozřejmě fascinovalo. Dnes už chodí po ulici každá druhá „trubka“ v černém a kouzlo avantgardy je pryč. Takže pašovat do minulého režimu různé nepovolené výstřelky bylo přitažlivé, ať už jsi byl novoromantik, gotik nebo metalista. Dnes je vše promíchané, prokradené a povolené a mobilní telefony nám odposlouchávají stejně. Zvláštní, že je to vždycky s tím kouzlem tajemnosti podobné. Když si člověk vzpomene na období 1988-93, to byl death metal jak americký, tak i evropský na svém pomyslném vrcholu.

Death, Morbid Angel, Obituary, Deicide, Massacre, Immolation, Monstrosity, Malevolent Creation, Vital Remains, Blasphemy. Vřelo to na Floridě, ale i ve Švédsku, kde se k životu v 90. roce probudila skupina Entombed výborným debutem Left Hand Path (1990) nebo bandy jako Grave, Uleashead, Dismember, Hypocrisy a dodnes se tihle hrobníci drží svého kopyta. Ve Švédsku už je dnes situace taky jiná. Plno silně melodických kapel - jako In Flames - přibývalo a z undergroundu si vzali jen ten základ, jako by zkonfrontovali smrtící náboj s numetalovými zárodky. Korn s pozlátkem moderních emo zvuků - a hele, paskvil je na světě. Kde jsou ty pravé art rockové emoce, které v 90. letech implantoval do hudby death metalové Edge Of Sanity mistr zvuků Dan Swanö! Zrovna jsem poslouchal Swanův projekt Nightingale. Ta hudba měla koule! Dnes je to jiné. V nepřeberném množství kapel kombinující trash, core a melodický death metal natřený narůžovo. Fuj! Zvedá se mi žaludek. Pach smrti je pryč. Zemřel Chuck Schuldiner (Death). Kdo nahradí Qurthona (Bathory)?

V letech 1994-98 byl zase velký třesk nové, respektive druhé, vlny black metalu, a to zejména z Norska a Švédska již zmiňovaní Immortal, Emperor, Satyricon, Ancient nebo švédští Marduk, Dark Funeral, Bewitched nebo také finský ambientně black metalový, dnes již legendární Beherit a rovněž finští nuclear black metaloví nihilisti Impaled Nazarene. A dnes jsou orchestrální císaři Emperor u ledu a Immortal jsou sice nesmrtelní, ale taky toho času pod ledem. Zůstala jen továrna na peníze, anglický vývozní artikl Cradle Of Filth a kapely typu Dimmu Borgir, které ve svých klipech provokují obnaženými ženami a majestátností vážné hudby. Komu by se to nelíbilo, že? Podle mě ale black metal tady nebyl od toho, aby se někomu líbil a dokreslovaly ho ženské operní fistule, ale aby z něj mrazilo v zádech tak jako kdysi u The Return od Bathory. Ale to byl rok 1985. Zvuk z tohoto období mně dnes evokují snad jenom norští bastardi Darkthrone, kteří se prostřednictvím zatím poslední řadovky F.O.A.D. (2007) přenesli do venomáckého black ´n rollového zvuku. Proto mám tuhle sebranku rád. Podobné stavy jsem prožíval u kanadských Voivod a albu Rrröööaaarrr z roku 1986, další retro partička, kterou já můžu. Těm já sežeru všechno, samozřejmě mám kompletně všechna alba. Proto mě velmi zasáhlo, když jsem nedozvěděl smrti,podle mě jednoho z nejoriginálnějších metalových kytaristů na světě Piggyho, který dodával kanadské skupině Voivod tolik příznačný psychedelický zvuk.

Bob Lučan

Oblíbené metalové kotouče, top 15 desek

Motörhead - Orgasmatron, 1986, rock´n roll, Anglie
Venom - Black Metal, 1982, first black metal,Anglie
Celtic Fros t- To Mega Therion, 1985, black,,dark metal,,Švýcarsko
Voivod - Killing Technology, 1987, punk,trash metal, Kanada
Bathory - Under The Sign Of The Black Mark, 1987, black metal, Švédsko
Slayer - Reigin Blood, 1986, trash metal, USA
Possessed - Seven Churchers, 1985,USA, trash,death metal
Death – Leprosy,1988, USA, death metal
Mercyful Fate – Melissa, 1983, magic metal
Darkthrone - Sardonic Wrath, 2004, black metal
Saint Vitus - C.O.D., 1992, USA, doom metal
My Dying Bride - Turn Lose The Swans, 1993, doom metal, Anglie
Edge Of Sanity - Purgatory Afterglow, 1994, art death metal
Entombed – Clandestine, 1992, death metal, Švédsko
Moonspell- Wolfheart, 1995, Portugalsko, dark metal