Od dítěte moc rád píši články a různé povídky. Míval jsem jich vždycky plné šuplíky. Trochu to bylo dáno i tím, že jsem v dětství a následně v náctiletém věku trávil hodně času sám a svými články jsem se dostával do svého alternativně duchovního světa. Většinou jsem u psaní poslouchal nějaký druh hudby podle toho, o čem jsem psal, k něčemu se hodila pohanská atmosféra Bathory, jindy jsem tvořil za podpory ethnických nálad Dead Can Dance.

Rád bych zde trochu nastínil své pocity při psaní například recenzí na moji oblíbenou kapelu Christian Death, které už se pro mě stali tradicí a vytvořil jsem si k nim osobní vztah. Pocity byly, jsou a budou pro mě vždy to nejdůležitější ať už při psaní článků, recenzí, povídek nebo poslechu hudby, jako takové. Nikdy mě o nic konkrétního přímo nešlo, prostě jsem si vytvořil jen svůj svět, do kterého patří trocha magie, romantiky, nostalgie, poezie a hlavně hudby. Ta je pro mě hnacím motorem, proto se jí tolik let stále věnuji a dnes, když už něco vím, rád bych něco ze svých pocitů a hudebních prožitků předal čtenáři. Od toho také tyto stránky vznikly, aby si lidé mohli něco přečíst, případně se díky tomu k něčemu dostat mnohem blíže.

Nešlo mi o to, být v popředí zájmu, ale spíš moc rád sděluji a tvořím, dokonce si troufám říct, že není mnoho lidí, kteří by o hudbě ze všech perspektiv tak rádi psali. Prvotní impulsy psaní se u mě projevily už opravdu hodně dávno před vznikem inetrnetu a tohle médium mi spíš postupem času pomohlo dostat se i do podvědomí čtenářů, které mé články zajímají.

Rád se vracím nostalgicky do osmdesátých let, protože vznikalo plno stylů. Na vrcholu byly styly jako punk, post punk, gothic rock, glam rock, novoromantismus, ale také doom metal, black metal, trash metal, death metal a plno dalších odnoží a co víc, kapely měly naprosto úžasnou a nezaměnitelnou produkci. Dodnes mě fascinuje, když si například pouštím dobové klipy Dead Can Dance, Cocteau Twins, Sisters Of Mercy, The Mission, A-Ha, The Cult i glam rock´n´rollové burácení Mötley Crüe, W.A.S.P. či Guns´n ´Roses a dalších. Byla to doba, která se musí prožít. Proto i videoukázky s občasným textem.

Recenze na Christian Death jsem chtěl pojmout tak nějak dráždivě, dravě, ale i relaxačně. Prostě podle danných tónů a intonacích hlasů, které v hudbě cítím. Od samého začátku jsem chtěl psát pro lidi a vytvořit si svůj styl a je na vás na čtenářích, zda vám nějaký článek něco dal. Pokud ano, jsem tomu moc rád. Můj proces psaní je takový, že si prostě sednu a píši, co mě napadne. V tom shledávám i v jistém směru originalitu a určitou nadčasovost, která nelze zkopírovat, protože ani já sám nevím, co přesně napíši.

V recenzích na Christian Death se vždy snažím popsat a monitorovat to, co běžnými smysly prostě popsat nejde. Tohle se člověk učí dlouhá léta a většinou to vzniká v nočních hodinách, kdy společnost je mi cizí. Píši to, co si myslím, nepředstírám, někdy si i rád čtu své články a koukám, co že je to za výtvor.

Teď jsem například napsal v rychlosti trochu kontroverzní článek Metal s vlivem Gothiky. Určitě jste si všimli, že jsem se kulatně vyhnul slovu "gothic metal", proti kterému jsem zbrojil na svém debutu na internetu Gothic rock stále žije, kdy byla většina tehdejší populacě špatně informována zkreslenými výroky médií. V článku jsem psal, že je spoustu metalových kapel zejména z 90. let jako Sacret Discovery, Evereve, Saviour Machine, Heavenwood a další, kde ty vlivy gothic rocku skutečně jsou, tak jsem to tradičně pojal nějak po svém.

Když jsem psal článek o psychadelické hudbě Korgul, byl jsem jak mimo smysly. Snažil jsem se v článku zachytit a pojmout plno stylů od industriálních SWANS, přes trash punkové Voivod, až po Outside od Davida Bowieho, a to všechno jsem vytvořil formou psychadelického konceptu. Mohu říci, že už i vysvětlování stylu mého psaní je náročné.

Zvláštní na tom usílí je, že je to ale ve finále jen zábavný artikl. Psát informativně, to je věc pro sekci Korgul Informuje, ale stále tvořit a mít o čem psát, není jen tak. To člověk musí být neustále ve střehu a když zachytí myšlenku, šup s ní na papír.

Potom ty své myšlenky poskládám, vytvořím například několik osob a je zaděláno na Gothickou Zpověď nebo typ článku jakým je Vzpomínka na myšlenku.

Při psaní recenzích na Christain Death, kteří na mě mají enormní vliv jsem zjistil, že chci psát o hudbě prostě jinak než většina lidí. Co na tom, že to né každý správně pochopí.

Ale ten, kdo to pochopí, se se mnou dostane do labyrintu emocionální dimenze. Znáte ten pocit, jako když chcete popsat nepopsatelné, tak právě to se vám já snažím ukázat.