Doom metal, Trouble a ti druzí

DOOM METAL, TROUBLE A TI DRUZÍ. …

I když je tenhle blog z největší části zaměřený na gothický rock, myslím si, že neškodí napsat i něco málo o stylu zvaném doom metal, který v podstatě s klasickým gothic rockem nesouvisí, ale spíš má kořeny někde u zrodu Black Sabbath, přesto však některé z novějších kapel, zejména z let devadesátých, do sebe absorbovali hodně gothických prvků. Jmenujme death, doom „gothic“ Germány Crematory. Právě proto bych chtěl poukázat na klasiku doom metalu typu Trouble, Saint Vitus a Candlemass, kteří svou dráhu odstartovali už koncem 70. let a v 80. letech svým doomovým soundem brázdili kluby.

Legendární doom metalová kapelaTROUBLE existuje na scéně, byť s menší pauzou, už třicet let.
V podstatě od samého začátku byli uctíváni jako jedna z nejkvalitnějších doomových kapel ve stylu Black Sabbath.Vyšvihli se na samý vrchol undergroundu a silně ovlivňují doom-grunge-stonerovou scénu. Vzhledem k textům prodchnutým biblickými ideami bývají řazeni k Christian metalu.
Kapela Trouble se rovněž stala vzorem pro formaci Cathedral společně s dalšími doom rockery, jako byli washingtonští Pentagram, či další americké kapely jako Saint Vitus, The Obsessed, Solitude Aeturnus, o kterých už se na našem blogu zmiňujeme dříve, protože zpěvák ze Soliltude Aeturnus byl přetažen k další legendě, tentokrát švédské, Candlemass. Z chladného severu bychom mohli ještě jmenovat nestory klasického pojetí doom metalu Count Raven. Řeč dnes bude ovšem o prvně zmíněné kapele TROUBLE.Ta měla velký vliv i na britské Cathedral a Anathema.
Trouble před nedávnem, zhruba po dvanácti letech odmlky po jejich rozpadu v roce 1995, vydali album Simple Mind Condition 2007. Tomu ovšem předcházela koncertní turné, která od roku 2002 příležitostně absolvovali. Ze společného vystoupení s Candlemass v roce 2004, kde Trouble vystupovali jako předkapela, vzniklo jejich DVD s názvem Trouble – Live in Stockholm.
V květnu se doomové novorozeně Simple Mind Condition objevilo i v Evropě, a to zásluhou pěstounů, rozuměj labelu, ESCAPI MUSIC.
Sabbathovské těžkotonážní rify a zemitý sound ovlivnily z kraje 80. let i tenkrát začínající kapelu Metallica. Pro Trouble se stal základem v jistém směru psychedelický hard rock 70.let.

Bob Lučan

Diskografie Trouble:

Psalm 9, 1984
The Skull, 1985
Run To The Light, 1987
Trouble, 1990
Manic Frustration, 1992
Plastic Green Head, 1995
Simple Mind Condition, 2007

Sestava: Rick Wartell, kytara, Eric Wagner, vokál, Bruce Franclin, kytara, Chuck Robinson, basa, Jeff Olson, bicí.

Ale ještě nekončíme, protože Bob se zase rozepsal.

The Obsessed

Saint Vitus

Cathedral

Candlemass

Asi ne úplně každý ví, že pravá podstata doom metalu, nebo metalu posledního soudu, spočívá právě a především v již zmíněných kapelách Saint Vitus, Trouble a Candlemass. Psychedelický hard rock a určitý rock´n rollový underground měl v jistém směru daleko blíž k doomu jako takovému než od druhé poloviny 80. let např. takový death metal .Osobně si myslím, že správným nebo logickým pokračováním doom scény mohla být kapela Cathedral v čele s pychedelickým rockerem a bývalým vokalistou britských Napalm Death, Leem Dorrianem. Zajímavá byla i ultrapomalá americká doom banda Winter s jejich apokalyptickým nosičem Into Darkness z roku 1992. Jedna z dalších velmi kvalitních britských doom metalových kapel je My Dying Bride, kterou mám velmi rád a jež se stále drží svého kopyta. Samozřejmě byly i kapely, které zpočátku své kariéry začínaly coby death nebo doom metalové formace a postupně se transformovaly k jinému hudebnímu stylu. Jmenujme aspoň další Brity jako Paradise Lost, kteří se jako by víc etablovali ke gothic hudbě. V jednom období měli Paradise Lost dokonce až elektroničtější podobu, což bylo v období alba One Second 1997 a Host 1999. V té době byli dokonce přiřazováni až k syntpopovým kapelám typu Depeche Mode nebo De Vision. Přesto, anebo právě proto, se Paradise Lost v posledních letech vrátili k dravějším kytarovějším kořenům. Další zprvu doom formací z britských ostrovů je geniální kapela Anathema, která se koncem 90. let začala ubírat směrem emocionálních art rockových procházek, jmenujme alba Alternative 4, Judgement, A Fine Day To Exit, A Natural Disaster.

Což znamená, že daleko blíže než k prvotnímu doom stylu měla k art rockovým kapelám jako Pink Floyd, King Crimson nebo k atmosférickému popu Coldplay. A tady už se naskýtá otázka, kterou jsem už částečně probíral v úvodním článku Gothický rock stále žije, což je „doom gothic metal“ – nebo, dle mého názoru neexistující, - „ gothic metal“, jímž se prezentovali už v první polovině 90. let například němečtí Crematory,švédští Cemetery,Sundow a Lake Of Tears, Katatonia, švýcarští Sadness, němečtí Evereve a Sacred Discovery, portugalští Heavenwood, norští Theatre Of Tragedy, Trail of Tears, The Sins of Thy Beloved, Tristania apod. Přesto mám hodně z těchto jmenovaných kapel rád, mezi ně patří Sacret Discovery, Meridian ti jsou víc rokovější, nebo poslední řadovky Evereve. Kvalitní je i Opeth nebo Katatonia, která rovněž vystupovala i na letošním Brutal Assaultu.
Za zmínku také stojí, což zřejmě každý ví, přelomové album kapely Therion s názvem Theli (1996), které v té době hodně imponovalo. Postupem času už soubor spíš přešlapoval v určitém symfonickém kruhu a víceméně se opakoval.Což si myslím, že mělo i za následek jakoby absorbování do sebe spousty různých stylů, přesto otevřeli cestu dalším mladším, tolik moderním symfonickým souborům, ať už z oblasti speed, power apod.Tyhle řádky jsou moje čistě subjektivní pocity, protože ne, že bych musel být zákonitě ve všem ortodoxní, ale když si chci poslechnout pravý doom metal, tak osobně si velmi rád pustím Candlemass, My Dying Bride nebo Trouble, které v podstatě dodnes razí ryzí underground. Totéž platí, když si chci pustit gothický rock. Nejraději volím klasiku v žánru: Nephilim, Bauhaus anebo například Red Lorry Yellow Lorry, Sisters…atd. Proto jsem se vlastně kdysi ptal, co je to „gothic metal“.
Kapela, která přerostla, jako jedna z mála, v kvalitní gothic rock, aspoň tedy na posledních albech, je podle mě Tiamat, který velmi rád poslouchám. No vidíte. A to jsem chtěl zprvu napsat jenom něco o Trouble a o starším doom metalu. Ale to jsem celý já. Takže nechme škatulkování a vraťme se k přirozeným pocitům.vnímání hudby. Právě jsem po dlouhé době pustil jako kulisu Cemetary a jejich Black Vanity z 94. roku. Tenkrát se to hodně poslouchalo, tak jako třeba dnes Vision Atlantis ap. Nicméně klasický gothic rock jsem s tím nespojoval. Takové své oblíbené The Nefilim beru jako gothic rockovou skupinu, přesto se například na fošně Zoon také Mc Coy pustil do trochu industriálních, až metalovějších vod.

V jeho podání to ovšem zní, jak jinak než fantasticky. Poslední dobou mám hodně v oblibě i švédské Deathstars. Oni sami se dokonce škatulkovali coby death rock glam metal apod.. Mně osobně zní celkem gothicky.
Jako vždy neberte má slova jako dogmata, nýbrž jen jako již čistě mé subjektivní vnímání hudby a stylů. Myslím, že kdo zase výhradně tvrdí, že škatulky jsou úplně bezpředmětné, a neuznává je, tak to může být i proto, že se v nich zcela správně neorientuje. Sypu tady z hlavy páté přes deváté, tak doufám, že se v tom někdo vyzná. (Já se o to tedy poctivě snažím. Tvoje korektorka.) To jsou zase ty mé pocity. Možná jsem tím jen chtěl částečně říct, že mám rád spoustu hudebních stylů, ale gothic rock je mi nejbližší. A gothic rock stále žije, přátelé!
A to jsem chtěl původně psát jenom něco o doom metalu.
Tuším, že Paradise Lost se někdy po přelomovém albu Gothic (1991) označili za průkopníky tzv. gothic metalu 90. let. Dnes mají plno individuálně rozličných stylových desek. Přesto dělali v Praze Sisters support, a to má Eldrich v podstatě za téměř 25 let jen tři řadovky.
Je to těžké. Kam bych třeba zařadil například Danzig? Doom rock? Dark metal? S Glenovým hlasem Elvise?
Tak to vidíte.

A všechno je to rock´n´roll.

BOB LUČAN