ELEKTÁRENSKÝ PRŮMYSL NA TĚLO
aneb něco málo o synth popu, EBM a industriálu. ...
Nejsem bůh ví jaký odborník na elektroniku, přesto bych se aspoň rád zmínil, čím jsem prošel z těchto stylů já. Vlastně ani nevím, kde bych měl přesně začít. Jen vím, že mám nějaký hnací motor, který mě stále žene dopředu vytvářet nějakou akci. Napsal jsem už tolik článků, že si je ani nepamatuji a i kdyby je ocenil jen jeden člověk ze sta, pro kterého se staly určitým přínosem, budu moc rád. Vybral jsem si cestu sdělovat věci okolo hudby. Jsem rád, že mě to stále baví. Stále mám nějaké podněty k vytváření nových vizí nebo naopak se ohlížet zpět. To, že jsem průběžně poslouchal všechno a stále to tak je, je z mých minulých článků zřejmé. Psal jsem o punku, gothice, novoromantismu, metalu a o všem možném, takže dnes je řada trošku provětrat elektroniku. Jak už jsem psal v úvodu, půjde spíš o drobnější sekvence a úlomky z industriálních meteoritků.
V minulosti jsem psal o tak zvaném synthie popu, který se prolomil v Anglii od konce 70. let, kdy přišla vlna, které se tenkrát říkalo novoromantismus, kde na samotném horizontu událostí stáli především Ultravox, Visage, Soft Cell, Japan, ABC, Tubuwey Army, samozřejmě slavní Depeche Mode nebo následně moji milovaní Talk Talk. Dalo by se o tomhle všem opravdu hodně rozepsat, otázkou ovšem zůstává, zda by to v dnešní záplavě informací ještě někdo četl. Tak jenom v rychlosti.
Synthie pop byl v polovině 80. let řekněme už na určitém úpadku, tedy né pro mě, ale tak to tenkrát viděla média. Továrního efektu a průmyslových možností se přes už tehdy prezentované syntezátory a bicí automaty vytvořila stylově údernější, šlapající vlna stylu tak zvaného EBM. Dá se tedy říci, že Electronic Body Music vznikl už na počátku 80. let v Evropě, jako částečně i souměrně se synthie popem. Jen byli jeho mladším a ztraceně vzeklejším bratříčkem. Srdcem tohoto stylu bych řekl, že se stala hned po Anglii, Belgie a samozřejmě Německo, odkud přišla vůbec první elektronická kapela Kraftwerk, která se stala velmi významnou západoněmeckou kapelou využívajíci i progresivní nebo diskotékové prvky. Kraftwerk vzikli už v roce 1970 a dones jsou považování za předchůdce synthie popu i EBM stylů. Později se v německu začali objevovat tvrdší industriálně leděné spolky jako Einstürzende Neubauten.
Další 80. léta patřila synthie popu, EBM, new wave, gothic rocku a všem možným stylům, které se o sebe přesto netříštily a mohly vedle sebe systematicky fungovat. Když byl člověk v osumdesátkách dítě jako já, tak se spíše tenkrát domníval, než věděl a až dnes se mohu ohlédnout zpět a trošku bilancovat. Tehdy se bralo EBM jako určité rebelství monotóních zvuků proti archaičnosti jiných stylů, zejména anglo-americké komerční hudby. Kdo vlastně přímo vytvořil nebo jak vznikl styl EBM se asi neví dodnes. Já snad jen vím, na jakých principech se stavěl. Pro mě jsou tohoto stylu nejspíš jasným favoritem Front 242, kde někdo na jejich koncertě pronesl už asi dnes všem známou památeční větu: "Wow! This is Electrocnic Body Music!" ... Přesto možné je všechno, ale koho to dnes v době nových dark elektronických kapel typu Apoptygma Berzek zajímá. Já jen pamatuji, jak tak nějak začala britská scéna s kapelou Cabaret Voltaire nebo Human League. Němci byli a jsou dones hrdí na svoje Kraftwerk, kteří se stali následně vzorem pro nadcházející industrialní Enstürzende Neubauten, Can, La Düsseldorf, Die Krupps a například soubor Neu. V posledních deseti letech jsou střetem zájmu největší prodejní artikl Rammstein, kteří si podle mě všechno svojí píli zasloužili, také už je dnes plno seskupení kopíruje, ale to také bylo a vždycky už bude.
Nedá se s určitostí psát o těhle stylech, protože například samotní britší Killing Joke prošli jak post punkem, tak synthie popem nebo v neposlední řadě industriálem a je zase na Bobovi, aby to nějak všechno dal dohromady.
Belgičtí Front 242 jsou podle mě považování na taneční techno scéně a electronic body music za legendu. Letos byli na Castle Party pokud vím. Front 242 vznikli už v roce 1981 a založil jej Daniel Bressanutti (sampling). Mimo Kraftwerk měli za vzor zejména D.A.F. a debutem Front 242 se stalo album "Geography" z roku 1982. Pro mě je ještě z tohoto soudku velmi příjemná parta Cassandra Complex, která se z anglického Leedsu přemístila do Blelgie, kde má Orpheus větší prostor k realizování svých kyber záměrů.
Přicházeli záplavy továrních skupin a různých klubových drsných projektů Nitzer Ebb, Skinny Puppy, Front Linne Assembly a další . ...
V 90. letech se objevují na scéně kapely jak Leather Strip, Covenant, Digital Poodle, Wumpscut, Funker Vogt, Mentalo The Fixer nebo například Flesh Field. Pamatuji, jak ještě industriální mlátička Ministry se svezla na vlně new romantic. Následovalo plno kombinací industralu s alternativou a rockem jako S.W.A.N.S. nebo industriálně metalový Neurosis, Godflesh, následně White Zombie (Rob Zombie), no a Marilyn Manson si také přihřál na industrálku v polovině devadesátek polívčičku a díky synthie popovým coverům a zhýralé image mu to vyšlo, ale o tom zase někdy příště, protože už se v tom začínám zase sám ztrácet.
Tak zkuste si to sypat jen tak z hlavy na blog. Občas si pustím nějaká kompilační cédéčka jako například Electro Club Attack, kde jsou věci Sonata Eact, Cleaner, Terminal Choice, VNV Nation, Hocico nebo dnes již kultovní Dance Or Die. Osobně mám hodně rád In Strict Confidence, Monolith a také Mad M.
Evropa má myslím stále silné zastoupení ve stylech jako je EBM nebo industrial. Technický rozvoj jde kupředu zejména kvůli jeho základům. Jsem rád, že se na tuzemské půdě znovu zjevuje elektronická legenda Vanessa, z českých se mi zamlouvají Immunology, ti jsou hodně dobří. Jak už jsem sděloval na začátku na elektrárnu nejsem přímým odborníkem, ale chtěl jsem si několik vět prostě napsat, trošku zabilancovat a také doplnit chybějící články našeho blogu, který se pro mě stal za ta léta mým dítkem.
Autor: Bob Lučan
2025 ©