GOTHIC ROCK 2 KOMPILACE
Time: 76:07 / Disc 1 Out Of The 80's...
Time: 77:08 / Disc 2 ...Into The 90's
Právě jsem vytáhl kompilaci Gothic Rock 2 The Compilation Album To The Book By Mick Mereer, kterou mám doma skoro patnáct let. Jde o post punkový, gothic rockový a death rockový průřez dvou dekád - Out of the 80´s a Into The 90´s, který vyšel u stáje Cleopatra už v 95. roce. Logo téhle kompilace nosí na svém tričku často i Petr Štěpán (XIII. Století). Víceméně jsem chtěl doporučit toto dvojalbum příznivcům, kteří se seznamují s historickou scénou klenotů jako Southern Death Cult, Virgin Prunes, Play Dead a dalších temných princů 80. let.
Desku odstaruje, klasická píseň "Kick In The Eye" od britských Bauhaus z druhého řadového alba Mask z roku 1981. Lepší začátek snad ani být nemohl. Post punkový Theatre Of Hate se svou písní Original Sin zní rovněž více než přesvědčivě. Kytarová křivka se pohybuje od pomalých oldies gothických tónu, až po punkovou vypalovačku. Zrovna nedávno jsem poslouchal album Westworld od Theatre Of Hate. Určitě bych vyzdvihnul irskou skupinu Virgin Prunes se svojí čakrou "Baby Turns Blue". Sekaná, post punkově obroušená psychárnička se dá s těží jen tak popsat, v refrénech zpívá Gavin Friday, vlastním jménem Fionam Hanvey jako melancholičtější kombinace Davida Bowieho a R. Smitha.
Batcave hitovka od Specimen "Stand Up Stand Out" sklidila na scéně skvělý ohlas. Zvláštní, že teprve nedávno se batcave průkopníci dočkali svého debutu, v minulosti byli součástí singlových hitů a nejrůznějších kompilací.
Hadí Tanec od March Violets ještě stále do desky zapadá jako klíč do zámku od starého kostela. Na svoji dobu zní kapela hodně opravdově. Klasika šedivého města Leedsu Red Lorry Yellow Lorry a song "Monkeys On Juice", takový džus si nechám líbit. Chris Reed byl ve své době takovou alternativou A. Eldritche v trošku nezávislejším provedení. První tři alba byly v jistém směru evokací cold wave shudbou a stali se základním pojítkem britské gothic rockové scény.
Celkem drsná kytara, zboostrovaná basa a dřevnaté škopky. Jedna z prvních death rockových kapel osmé dekády Skeletal Family se zde prezentuje kostnatým obojkem The Wind Blows a mohla by být poměrně dobrou učebnicí death rockových klenotů z první půlky 80. let. Rodina Kostlivců infikovala post punkovpu mládež touhle jedovatinou už v roce 1984.
Nelze rozebrat všechny účinkující kapely, spíše bych chtěl album dopručit mladším posluchačům. Samozřejmě, že z britských kapel jsou přítomni The Mission nebo také do dlouhých plášťů a jezdeckých bot oděni Fields Of The Nephilim. Skladba "Trees Come Down" vyšla v roce 1985 na EP "Burning The Fields" a dočkala se několika další verzí. Ta poslední byla na albu "Fallen" 2002, kde už ovšem neměla přirozenou post punkově laděnou gothickou emoční dávku, ale spíše chladnější industriální remastr nového milenia. Po všech zatím uvedených skladbách zní přítomnost Christian Death jako blesk s čistého nebe. Basa, zvonkohra, etnické tradice lidových houslí, plno orientálná vlivů dálného východu a do toho všeho Valorův psychadelický hlas, který rozbíjí realitu jako laiser atom. Nádhera. Myslím, že rozbor alb, skladeb a recenzí Christian Death z mé produkce znáte dobře. Christian Death jsou zde zastoupeni ještě jednou, a to z pozice lodičkového párečku Rozze Williamse a Evy O', a to ve skladbě Deathwish, která sice vznikla už v roce 1981,ale na tady je její elektro tanečtější podoba Deathwish (Wisful Death Mix), která je z remixového cédé Christian Death Death Mix, které vyšlo u Cleopatry až v 90. letech. Přání Smrti zde sice nemá takovou váhu dekadentního punku, potažmo first true death rocku jako na stejnojmeném mini z roku 81, přesto se dá na tuhle verzi dokonale tancovat a je na after party jako dělaná.
Post punkovou tradici zde nezapřou výteční Play Dead a Under Two Flags. O popovější atmosféru se zase postarali briští Bolshoi z Leedsu se skladbou "A Way" z alba Friends z roku 1986. Násáklost Cure z popovějšího období. Škoda, že kapela Bolshoi už neexistuje. Vlastním kompletní sbírku originálů a jejich hudba je mi opravdu velmi blízká. Možná že ti lidé, co mají v oblibě Bauhaus, The Cure nebo také například norské A-Ha, by mohli být s jejich tvorbou spokojeni. Z death rockových kořenů 80. let je k mání archaická kytarovka Super Heroines, kde nám Eva O' zpívá z plných plic. Children Of The Light. Šťavnatý kousek přeruší až samotní Alien Sex Fiend elektronicko šamanskou sypačkou Comatose. Sexuální Vetřelci jsou jednou z mých nejoblíbenějších londýnských kapel a v podstatě za poslední týdny není dne, kdy bych si neposlechl moje milované desky Who's Been Sleeping 1983 nebo fenomenální Acid Bath 1984. Ta kombinace gothic punku, vyvážené elektroniky a psychadelické alternativy udělala ve své době death rocku něco nového a výjmečného. Comatose je pekelný mix, zremastrovaný v roce 1995, původně z alba Another Planet 1988. Po téhle divočině se přeneseme k poetičtějším Mephisto Walz, kteří uzavírají první stříbrný kotouč. Tohle CD je velmi vkusně udělané a může sloužit i jako výuka pro mládežníky, aby viděli, jak vypadala goths scéna před léty. Většina zmíněných interpretů už mají možná více let, než někteří ze současných otců dnešních fandů. Skvělé na tom je, že jsou stále více méně aktivní.
Na druhém cédé otevírá bránu nilským křížem těleso Children Of The Stun s písní "Sidelined" 1994, která zní velmi moderně a působí téměř synfonickým dojmem. Myslím, že potěší příznivce nejen gothic rockové hudby, ale i dark wave produkce. Ta žena má ve svém hrdélku zázračné intonační zabarvení. Podobně jsou na tom i Incubus Succubus, kteří už jsou na scéně také dvě dekády a byli odkojeni druhou vlnou gothic rocku. Přesto samotní Incubus Succubus vnášejí do hudby plno pohanských elementů, kytarista a hlavní skladatel Tony McKormack udržuje kapelu stále svěží a různorodou, až do dnešních dnů. Následují další dvě dvacetileté legendy. Němečtí gothici Love Like Blood, kteří vznikly už v 87. roce a jen o něco mladší kolegové finští Two Witches, kteří zde předkládají netopýří epos Requiem, který je otevírákem alba Bites And Kisses 1996. Sice do kapely nejsem nijak zvlášť zažraný, ale na druhou starnu pánové ve stínu upíra dokazují, že i ve finsku můžou být opravdové gothické kapely, nikoli jen finomanie ve znamení 69 Očí, Himíčků, Rasmusáčků, Lacrimas Profunderesáčků a pod. …
Takže jak už jsem psal, dvoj CD může být velmi dobrý průvodce i pro lidi, co se s některými kapelami seznamují, aniž by nutně museli sáhnout po mainstreamovém produktu. Mými favority z druhé desky jsou určitě Vendemmian a Corpus Delicti nebo například poctivá škola britského gothic rocku, jako jsou samozřejmě Nosferatu, Rosetta Stone a kultovní The Wake. To je prostě jedním slovem učiněná krása. Nevyskytuje se zde žádný plamínek optimismu. Všechno ladí, i když zní Die Laughing příjemně a pozitivně, brzy se vám ohrají, což je případ i dnešních moderních kapel. Co mě nebere, tak to je určitě středověká až neofolková skaldba od Ataraxia Canzona. Vím že se říká, že gothická scéna by měla být pestrá, ale tahle baladička jako by sem ani nepatřila. Takový Vendemmian je jiné kafé, jde o sistrácký, vyčpělý model gothiky, já tuhle jednotvárnost prostě baštím. Podobné to mám i s Big Electric Cat. Revenge od London After Midnight je kříšťálovým song, násáklý synth popem i gothic rockem v jednom. Co se týká kapely The Shroud a skladby "She", tak ta by chtěla vícero poslechů. Může být totiž jak prachobyčejná, tak i svým způsobem úchvatná. Žádné přílišné experimentování.
Dvě okřídlené děvy, Switchblade Symphony, vám namalují přes temnou vlnu na rozpraskanou zeď ve skladbě Wallflower plno květů zla. Na albu najdete pomalé, střední, ale i explodující symboly, které kdysi odstartovala punková anarchie. Tohle album určitě všem vřele doporučuji. Je hudebně dostatečně pestré, aby si každý přišel na své. ...
Bob Lučan Dekadent
2024 ©