Gothic Rock stále žije XII. Říjen 2024 Osvícení.
Dnes jsem to chtěl pojmout trošku jinak a možná tahle osobní filosofie nebude pro každého, ale věřím, že když do ní proniknete, tak vám může zpříjemnit setrvání nejen v gothické hudbě, ale i naučit se žít v téhle mnohdy fatální době. Jak jsem kdysi říkal někdo gothiku hraje, jiný o ní píše. Potom je tu ještě aspekt vytvořit styl hraní a specifický styl psaní. Jakákoliv zpověď intimnějšího charakteru má vždycky kontroverznější důsledky. Dnes to bude odvážná i když spíše duchovní a trošku spirituální cesta...
Kdy jindy psát než v přítomném okamžiku. Blažený říjen v duši gothického, žánrového poutníka zrcadlí další ze svých výpovědí. Tradice je ponechána v rukou podzimu, kdy duše básníka se chvěje úzkostnou euforií. Člověk ač vědom si je svého umu, tak zároveň reflektuje běh děnní, nemocného světa, kdy přítelem mu je jen vlastní vědomí, kdy pečlivě kontroluje své myšlenky, aby nepropadali egoistické povrchnosti konzumního společnosti. Takhle jsem začal z mnoha důvodů, ale především proto, že pokud máme stále pro co žít, můžeme se povznést nad všechny ty "politické démony", co tříští naše smysly do mozaiky cíleného strachu.
Postupně odkryji jakou, že i to má souvislost s gothikou, zatím snad jen ten punkový vzdor z konce sedmdesátek, který se v určitých periodách stále opakuje. Tohle už dvanácté pokračování má na rozdíl od svých předchůdců trošku jiný úkol, ač směr zůstává stejný. A to je zaměřit se na stav vědomí při tónech gothické hudby. Samozřejmě vše je individuální a vnímavost je na každém jedinci. Dnešní svět je plný youtuberů, kteří prezentují nejrůznější rozumy z pera jiných a někteří se dokonce vydávají za jejich prodlouženou ruku. Což je přinejmenším trochu zavádějící. Když například vznikali první dějství GRSŽ, tak ještě nebyl and FB a skoro ani Internet. Navíc cílem tenkrát bylo manifestovat smyslnost žánru a uvést ho do polohy upřímnosti. Co může být víc než psát za sebe bez vedlejšího kalkulu. Když poslouchám gothiku, tak se do dané oblíbené muziky, myšleno kapely hluboce ponořím a následně se mi vytvoří kontury pocitů, které proměním ve slova. Vlastně se i paradoxně distancuji od strohosti plánovaných komunit ač mohou působit i ortodoxně. Jde totiž o to, že moje filosofie spočívá v komplexní propojenosti s gothickou hudbou, kdy ji chci předat do uvolněných srdcí, jako lék proti šílené mysli. Například, že po poslechu vnímám pocit lehkosti bytí, nikoliv zažité deprese spojené ze světem jako takovým.
Gothika nemá mít skličující vliv, ale může mít spíš odbojovu energii proti "zatuchlé společnosti" takzvaných nadlidí, které pohltilo jejich ego. I když píši a tvořím mnoho let, stále se učím a proto se i občas odmlčím. Gothic Rock stále žije se dnes už mými slovy projevuje i experimentálností, kterou nejspíš vnímají jen ti co je to skutečně zajímá. Život je i tak náročný a já si kdysi už opravdu hodně dávno vybral tenhle styl jako svůj spirituální azyl, kde se cítím dobře. Proto jsem vždy chtěl, aby se i moji čtenáři taky cítili příjemně. Samozřejmě, že "předsudky a anarchistická vzdorovitost" lidí, může i příznivce gotiky zavést kamkoliv do "gothické temnoty", z které já už jsem dávno vyšel. Protože v té ponurosti a temnotě jsem si našel světlo. Ano, moje mysl podvědomě tu temnotu miluje, ale už umím být i tím pozorovatelem, který kontroluje aby se nepořezal o hrany pentagramu. Přesto stále ještě nejsem v mých dnes už čtyřech dekádách "gothického mysticismu osvícený."
Tenhle niterní článek vznikl tak, že jsem pomyslel, že by měl opět vzniknout a tak jsem své vědomí soustředil na okamžitou realizaci bez odkladu. Pokud se někdo ptá proč, tak možná proto, že potom už by to nemuselo být takové jaké to cítím právě teď. Potěšilo mě nové album XIII. Století - "Noc vlků", které svým konceptem i tóny krásně zapadlo do podzimního vědomí. Je v něm prozření i návrat do duše, ale taky neustálá přítomnost, jak já tomu říkám pozitivní dekadence. Rád si píši s Filipem Cathedral In Flames, jenž ctí stále gothic rock´n rollové tradice a zachovává westernovou, osudovou image. Už se ke mě blíží nová deska Count To Nine. Taky jsem docela zvědavý s čím přijde v budoucnu Matěj s Projekt XIII., protože má mnoho různorodých aktivit.
I bolest může být krásná, když víš jak ji podat, já bolesti podávám ruku celý život, ale dnes už se umím i ze smutku radovat. Je podzim a mě zase objímají andělské múzy a občas mě šimrá i ďábelský "egouš", který mě láká do sítí hříchů. Já jsem, ale nikdy moc neměl rád slova jako hřích, strohost, povinnost, ale spíš mám rád přítomnost, vnímavost, odevzdanost... Proto zde není potřeba uvádět stokrát omýlené albové rozbory opakovaných kapel, ale jejich přímý přínos do vědomí. A tak by mohli mít i duchovní efekt tyhle slova. Je to takové očištění gothického prostoru od sterilní strohosti a neúpřimné prezentace prapodivných výpisků mobilní generace. Dnes se opravdu plně soustředím na situaci kolem duše. Ta je pojítkem celého tohoto konceptu. A jaká, že je v tom ona slíbaná spojitost s gothickou. Především taková, že žádný jiný žánr by věci kolem duše a mysticismu neobejmul, tak jako právě gothika. A nejspíš nikdo jiný by je neprezentoval tak, jako moje osoba, hi, hi, hi, ale to už je ten cíleně vypuštěný "egouš". Nikdo z nás neví, kdy projdeme bránou a kam půjdeme, každopádně tam kam si tyhle věci nevezmeme a proto jsem chtěl i vyzvednout duchovní sílu spojenou s gothikou. Oblékám si odřenou, koženou bundu a jdu zase čelit realitě. Mé pozemské dny ještě neskončili, ale teď už vím své...
Autor: Bob Lučan
2024 ©