Moje Hudební Roucho 14.9 2012
Na hudbě je krásné, že se dá stále nějaká poslouchat. Asi tak, jak se dá stále zase číst nějaký článek nebo povídka. Pro mě jsou kořeny velmi důležité a kvalita kapel rovněž. Některé skupiny jsou docela rozvodněné a schází jim, řekněme, patřičná síla a hlavně autentičnost, na kterou já osobně si potrpím. Rozhodně většinu kapel posledních deseti let nezachrání nadnášející ženské vokály. Já se jen tak pobláznit nenechám. Na druhou stranu je přirozené, že se to někomu líbí. Zaslechl jsem nedávno zase nějaké, další symfonické, pro mě dost podivné, soubory, takový ten orchestrální, přesládlý patos, kýčovitá rádoby-romantická ztracenost ideově pojící hudbu s texty, které by složilo dítě. Je mi jedno, jestli je někde k mání mohutný a ostrý, působivý nájezd, vznešené intra a podobné blafy. Podle mě se musí dát hudbě uvěřit. V 90. letech jsem už byl poměrně nasycený kapelami kombinující metal s vlivy gotiky, vážné i symfonické hudby. Určitě se už tenkrát našly jisté alba, které mě zaujaly, někdy to byli raní Paradise Lost, Cemetary, jindy zase Cramatory, následně například švýcarští Sadness nebo Samael. Taky si myslím, že vrcholem například švédských Therion bylo album Theli 1996, po té už se hodně opakovali, což bylo škoda. Vážná hudba je fajn, jen ji nesmí být víc než té, s kterou formace začala. No a po roce 2000 už vznikaly “pop metalové” věci, které šly, řekněme, ve větší míře mimo mě, ale najdou se i výjimky samozřejmě. Old School Metalové Fórum na FB má své opodstatnění. Rád bych tedy napsal a i zároveň zdůvodnil, co mám rád já, jde o stylově a věkově, neomezené soubory... Napíši pro mě zásadní kapely. U mě nálada převládá spíše temnější, taky rád tvořím převážně v noci, to se mi myšlenky zhmotní do zajímavého Hudebního Roucha... Bob Lučan
PENTAGRAM- Skutečný kult americké doom metalové hudby. Počátky téhle formace sahají až do roku 1970. Ponurá rytmika psychadelického hard rocku. Ocelově magický vokál Bobbyho Lieblinga, pro kterého se čas zastavil už na začátku, už tenkrát a dodnes občasně vylézají z hrobů opravdového undergroundu. Ano, tohle je pro mě Legenda, kterou stále intenzívně poslouchám...
MOTÖRHEAD- Kapačka Jacka Danielse napíchlá v Lemmyho žíle. Důkaz toho, že rock ´n´ roll se dá hrát čtyřicet let a stále se z něj těšíme...
CHRISTIAN DEATH- založeni v L.A.Callifornii v roce 1979 Zpěvákem Rozzem Williamsem. Původně death rocková parta Rozz je dodnes skutečným kultem. Valor Kand, který ho v 84 roce doplnil a následně od 86 roku pokračoval, posunul styl do neprobádaných, psychydelických ingrediencí. S Valorem Kandem a Maitri jsem dělal i obsáhlý rozhovor a napsal kompletní recenze na oba tábory Christian Death
FIELDS OF THE NEPHILIM- poprvé jsem je uslyšel už v roce 1987 a byl jsem unešen, skutečný klenot britského gothic rocku. Album Elizium 1990 má nádhernou až meditační atmosféru. Taková ponurá dojemnost nemá slitování s nikým.
DANZIG- Masochistické blues, mystická symbolika Glen Danzig ex: (Misfits, Samhain)
TYPE O NEGATIVE- dodnes vzpomínám a uctívám Newyorského Petera Steela, byl to pro mě velký umělec, baskytarista a zpěvák s jedinečným hlasem. Zelený gotický rock i hard core (Carnivore) kombinovaný se starším doomovým odkazem Black Sabbath. TYPE O NEGATIVE mě každý podzim, který právě začíná, u mého psaní dělá příjemný soundtrack...
VENOM- Ať si o nich myslí kdo chce co chce, byli to právě oni, co vytvořili black metal. Ta sila černého roucha a dřevnatého rock ´n´ rollu zabíjí dodnes...kytara, basa, bicí aneb burácení přímo z pekla...
HELLHAMMER a CELTIC FROST mě symbolizují ponurou scenérii extrémní hudby. Stačí se ohlédnout zpět co Tomova výrazná osobnost za ta léta vytvořila. Mám rád jejich způsob práce, které se samozřejmě projevují i ve formaci TRIPTYKON
SAINT VITUS- Kapela založená už v roce 1978. Těžké záhrobní žalmy, hutné kytarové riffy Dava Chandlera, tesklivé vokály Scotta Reagerse. Drsný tembr Scott Wino Weinricha... Stále svý jako kdysi...Učebnice doom metalu...
Menší ukázka mého, Hudebního Roucha a temného Rock´N Rollu...
Bob Lučan
2025 ©