Myšlenková přednáška 2013
Pokusím se prohrabat hloubkou snu...
Několikrát mě v posledních letech napadlo napsat něco o svém životě jako takovém. Většinou jsem to vždycky přehodnotil a udělal maximálně drobné výpisky. Za ta léta si člověk vybuduje takový obranný mechanismus, který obsahuje hned několik bodů. Jeden z nejzákladnějších je u mě takzvaná, někdy i nechtěná, nepřizpůsobivost. Mám takový vrozený „kočičí syndrom“. Kéž by to byl jenom slovní obrat nebo žert. Někdy, jako bych zase pomocí svého psaní chtěl dokázat, že k někomu mluvím. Haló, tady jsem, planeto?! Skrze psaní se dá hodně dokázat, zvlášť v mém případě by mohlo, protože já kromě hudby ničemu nerozumím a psát se učím teprve dvacet let, což je krátká doba. Tuto noc mi přišli na pomoc zlí duchové, byla to roztříštěná mozaika prapodivných snů. Vždycky jsem si přál, když jsem psal už na začátku, aby si čtenář našel v mém poslání něco víc než jen zábavu. Protože tím pádem by mohl být i on schopen tu zkušenost, myšlení, přenést dál. Když bych si s někým sednul a jen tak tlachal, je to něco jiné, než když píšu. Chci být zodpovědný za své psaní, za barvu svého písma. Umět to „obhájit, objasnit, zdůvodnit“, i když ani jedno z toho nemám zapotřebí. V tom snu jsem měl na hlavě čelenku z pestrobarevného peří ke zkrášlení a plásty medu jako pamlsek. Byl jsem na hony vzdálen od civilizace, negace přišla v trhavě průběžném probouzení, bdělost byla v tu chvíli velmi nepříjemná, řekl bych až krutá. Uprostřed té noci jsem viděl poslední svobodné lidi. Krajta kmitá jazykem a ochutnává vzduch. Bob Lučan
no.....ale ty píšeš, že by si o tom s nikým nemohl mluvit, já zase naopak bych byla raději, si o tom s tebou povídat, než to číst, víš? já jsem asi divná........tobě by to ale připadalo jako ztráta času asi , vím,..ale mě ne...ale také vím, že bys mě nikdy ani nikoho jíného, kdo by to chtěl jako já , neodbyl..jinak máš prapodivné sny, ale hlavní je, že ses probudil z toho snu....nebo si tam snad chtěl zůstat? 
Bobe, jinak dík....vždy mě donutíš se zamýšlet....a to je u mě co říci...díky 
2024 ©