Pokračování článku Novoromantismus stále žije aneb po stopách Synthie popu. ...
CLASSIX NOUVEAUX
V úvodu jsem se zmínil o kapelách jako YAZOO, ICEHOUSE, VISAGE, přičemž jsem tak trochu pozapomněl na další londýnský syntetický zářez, a to CLASSIX NOUVEAUX. Skupina založená v roce 1979, nová tanečně syntetická větev nových romantiků v čele se zpěvákem Mikem SWEENEYEM, kterému jako by se zdálo každý den o slavnějších DURAN DURAN, o těch bude ještě taky řeč, DEPECHE MODE, U2, ale myslím, že připomínat taková jména je nošením dříví do lesa.
CLASSIX NOUVEAUX se proslavili především alby NIGHT PEOPLE (1981), LA VERITÉ (1982), SECRET (1983) či jejich tehdejším posledním výtvorem CLASSICS (1983).
Objevili se i na kompilaci CLUB FOR HEROES - 18 new romantic hits (1992) společně s takovými jmény jako DURAN DURAN, SPANDAU BALLET, THE PASSIONS, ULTRAVOX, TALK TALK a dalšími pojmy z novoromantické vysoké školy. CLASSIX NOUVEAUX zde excelovali výtečnou skladbou Is it a dream. Poté se kapela vytratila víceméně do neznáma.
Na našem hudebním trhu můžete najít následující tituly:DAYS TIME ERASED (Emi, vydáno 4.12.2003), LA VERITÉ (Cherry Red, vydáno 19.8.2002), NIGHT PEOPLE (Cherry Red, vydáno 18.9.2003), RIVER SESSIONS (River, vydáno 24.10.2005 a 10.4.2007), SECRET (Cherry Red, 13.7.2006), VERY BEST OF (Monitor EMI, 4.12.2003)
CLAN OF XYMOX
Když už jsme se ocitli na návštěvě u CLASSIX NOUVEAUX, mohli bychom se vydat z pochmurného Londýna do Nizozemí a připomenout si skupinu, která, myslím si, sem bezesporu patří. Jsou to téměř rockoví Holanďani CLAN OF XYMOX.
Ptáte se proč, když jsou dnes zařazováni spíše jako gothická kapela? Skupina vznikla v nizozemském Nijmegenu v roce 1981, ale její členové se znali už mnohem dříve: zpěvák RONNY MOERINGS (zpěv, keybord, kytara), ANKE WOLBERT (baskytara, keybord), PIETER NOOTEN (keybord), FRANK WEYZING (kytara, keybord) a zpočátku i Wim Van Antwerpen (bicí).
Jde totiž o to, že kapela byla nepřímo ovlivněna anglickou scénou, o čemž svědčí i ustájení u britské alternativní značky 4AD. Wim Van Antwerpen odchází už po první desce SUBSEQUENT PLEASURES (1983, 4AD), kterou vydali vlastním nákladem (500 kusů). Skupina byla do určité míry ovlivněna novými romantiky, později se dokonce přiklonila k "indie popu" ve stylu 4AD. Zhruba v té době zkracují název na XYMOX. Řekl bych, že tohle období nebylo pro kapelu příliš úspěšné, mnohem úspěšnější byla určitě předchozí alba CLAN OF XYMOX (1985), A DAY (1985) a nádherná deska MEDUSA (1986).
Podstatné ovšem je, že v polovině 90. let mění Xymox svůj název znovu na CLAN OF XYMOX, Nooten opouští kapelu a spolu s ním i Wolbert. Z novoromantiků a poté i z taneční alternativy z období METAMORPHOSIS (1992) se stává v podstatě elektrogothická kapela. Svědčí o tom i nadpozemské album HIDDEN FACES (1997), mírně okořeněné elektronikou, kde již CLAN OF XYMOX hrají opět v původní pětici (viz výše). V roce 1997 ještě následoval REMIX, aby se už o něco později prosadili skvělým elektrogothickým albem CREATURES (1999). Proto bych o jejich další tvorbě raději napsal v některém z dalších "gothic článků", kde bych se mohl věnovat celému jejich profilu, protože tady bych rád psal o něčem trochu jiném.
Alba z prvního NOVOROMANTICKÉHO období CLAN OF XYMOX:
SUBSEQUENT PLEASURES (1983, minialbum, Pseudonym), CLAN OF XYMOX (1985, 4AD), A DAY (1985, 4AD), MEDUSA (1986, 4AD)
Alba z období XYMOX:
TWIST OF SHADOWS (1989, Polydor-Polygram-Wing), PHOENIX (1991, Polygram-Mercury-Wing), METAMORPHOSIS (1992, Rough Trade-Zok-BMG), HEADCLOUDS (1993, Koch Int.-Zok), OUT OF THE RAIN (1997, Tess Europe)
Alba z nového období CLAN OF XYMOX:
HIDDEN FACES (1997, Tess), REMIX (1997, Zok-Koch, remixy) a třeba ještě CREATURES (1999).
CAMOUFLAGE
Další velmi oblíbenou syntipopovou kapelou bylo německé trio CAMOUFLAGE. Roky byli přirovnáváni ke slavnějším Britům DEPECHE MODE. Romantické texty a poetická hra kláves roztancovaly v osmdesátých letech nejen dívky. V pozadí úspěchu skupiny CAMOUFLAGE stojí řekněme umělecký vedoucí Michael Moers. Chytlavé melodie téhle kapely se hrají v rádiích dodnes. Připomeňme megahity Great Commandment (1987) a Love is a shield (1989). Prvně jmenovaný hit převzali do svého repertoáru i jejich death metaloví krajani ATROCITY na své album WERCK 80 z roku 1997.
Na německém festivalu Wave Gothic Treffen pobláznili příznivce v roce 2001, letos je mohli přivítat fanoušci napříč Českem a Slovenskem. Noční přesuny jim nezávidím. Posuďte sami: 1. 11. Litvínov, 2. 11. Bratislava a 3. 11. 2007 Košice. Výkon téměř sportovní.
DE VISION
Proto, i když je tenhle článek spíš amatérským výletem za nostalgií, tak dnes už se hudbě meze nekladou. Zvláště pakliže jde o elektronickou scénu. Současně bych chtěl připomenout i léta devadesátá, takové DE VISION a jejich album MONOSEX 1998) je určitou vzpomínkou na vzory z 80. let. Průzračný organický zvuk, klávesy, které se odrážejí ve staré nostalgii DEPECHE MODE. Ovšem nikoliv, že by je kopírovali, spíše se nechávali jemně unášet na jejich vlnách.
Důkazem bylo i album TWO. Mimo již zmiňované nostalgické dění je tohle album naprosto životaschopné a udržuje krok s konkurencí. Ačkoliv se zase vrací ke kořenům, atmosféra nahrávky je svým způsobem poklidná, ovšem nikoli nevzrušující. Jde o syntipop s melancholickou atmosférou. Ale co je důležité, bez laciného pozlátka. Řekl bych, že se elektroničtí DE VISION cítí u svých desek velice dobře a s kritikou si hlavu nelámou. Stačí si poslechnout mírně potemnělou Blindess. To je opravdová lahůdka. Což teprve krásně úpěnlivá State of mind. Nejdrsnějším songem je zde snad jen Ungaring machine. Když ovšem vzápětí nastoupí vyčítavá balada Lonely day, je vymalováno. Desítka novodobých a zároveň teskně toužebných poloromantických zářezů drží pohromadě tak pevně, že byste je od sebe neodtrhli. Přínosná kapela i album, i když v dnešní době už je "disko" underground a metalisté a depešáci stojí na jedné straně. Tohle mi vyhovuje. A vám? Podobně na tom bylo i zmiňované album MONOTEX (1998), kde perlili megasongem Strange affection.
AND ONE
Je totiž plno i současných syntipopových elektroromantických kapel, které, ačkoliv existují už přinejmenším od naší sametové revoluce, moc se o nich neví. Možná je to právě tím, že syntipop a elektropop se už moc nenosí. Ale nosí! A uvědomme si, že novoromantismus je styl jako každý jiný a v žádném případě nevymřel. V Německu je plno kapel, mimo DE VISION, WOLFSHEIM, LEGACY OF MUSIC, MESH. Také zejména AND ONE. Vzpomeňme si na jejich desky, například MORDHAUSEN(1997) či fenomenální VIRGIN SUPERSTAR. Kombinace elektroniky, syntipopových balad až po tvrdší jádro skoro EBM postupů.. "Takhle by mohli znít PET SHOP BOYS, kdyby hráli gothmusic", přičemž se ale téhle legendě jen klaním, jejich elektropop je symbolem anglické dokonalosti. Stačí zavzpomínat na drahokamy It ´s a sin, Jealousy nebo diskotékovou taneční hymnu Go west. Určitě nikoli náhodou si je vybral i aristokratický rocker Mr. David BOWIE na své meganepozemské album OUTSIDE (1995), verze skladby Hallo Spaceboy (1996), včetně stylového klipu, snad ani komentář nepotřebuje.
DEINE LAKAIEN
Proto je asi zbytečné škatulkování. Jsou tvrdší fanoušci elektroniky a i ti, co mají raději křehčí, emocionálnější tóny, tak jako kdysi hráli zmiňovaní TALK TALK. Dnes se vše mísí a buď je hudba dobrá, nebo špatná. Na různých metalových CD, DVD kompilacích jsou zařazeny takové dark wave kapely jako DEINE LAKAIEN, kteří prorazili albem DARK STARS (1991). Považuji je za skvělé elektroromantiky za silné podpory hlasového nadání nadpozemského Alexandra Veljanova.
Veljanův účes mi evokuje Drákulu v podání Garyho Oldmana. Jeho hlas je snad od samotného Boha temnoty, což se potvrdilo na albu KASMODIAH (1999). Elektroničtí ultraromantici se zde předvedli skladbou Return a já se znovu zamiloval.
COVENANT
Švédští elektropopoví COVENANT, kteří se nechali kapánek unést starou školou (EBM - Front 242), tak i novoromantickými ULTRAVOX a v neposlední řadě hlavně těmi, co tohle všechno v 70. letech rozpoutali, řeč je přirozeně o kapele KRAFTWERK.
Švédská romantická trojka ESKIL SIMONSON, JOAKIM MONTELIUS a CLAS NACHMANSON založili skupinu COVENANT přibližně v letech 1988 - 89. (Pozor! Nezaměňovat s norskými Kovenant, ti jsou stylově úplně jinde.) Zprvu bojovali s protřelými mazáky, ale později si vytvořili svůj vlastní sound. Dnes už mají za sebou čtyři alba. Předposledním počinem bylo album UNITED STATES OF MIND. Tato deska působí velmi pozitivně. Zkřížení tanečního základu s novoromantikou 80. let jemně evokuje mé pražské kamarády z PHONETIX, o kterých už byla řeč.
I když se může zdát, že je většina kapel už za zenitem, v srdci pravověrných fanoušků mají své stálé místo jisté.Právě proto o nich píši, protože článků na dané téma není mnoho a jakékoliv informace se špatně shánějí.
DURAN DURAN
Konečně se dostáváme k anglické kapele DURAN DURAN. Není snad nikoho, kdo by tuhle kapelu neznal. Původně byla částečně ovlivněna rockem a punkem, později byla vnímána jako syntipopová skupina, aby se jí posléze dostalo řazení až někam k disku. V jejich tvorbě se snoubily vlivy D. BOWIEHO, ROXY MUSIC, CHIC. O vznik DURAN DURAN se v roce 1978 v Birminghamu zasloužili NICK RHODES (vl. jménem Nicholas James Baltes, nar. 1962) a JOHN TAYLOR (nar. 1960).
Původní sestava: Nick Rhodes - keybord, John Taylor - kytara, bicí (Simon Colley - bicí, klarinet) (Andy Wickett - vokál) (Stephen Duffy - vokál), Roger Taylor - dr. Andy Taylor - bicí, kytara, Simon Le Bon (celým jménem Simon John Charles Le Bon, nar. 1958) - vokál.
Původní sestava se několikrát měnila, až se ustálila na triu Nick RHODES (keybord) - Simon LE BON (zpěv) - Warren CUCURULLO (kytara). První změny v sestavě proběhly už v roce 1979, pak v letech 1980, 1986, 1988, kdy změny v sestavě doprovází částečný pokles popularity, v roce 1997 už nahrávají ve výše zmíněné trojici.
První úspěšný singl Planet Earth spatřil světlo světa v roce 1981, skupina je řazena k new romance, v témže roce vydávají i první album DURAN DURAN (1981) u značky EMI. Další úspěchy následují vzápětí: singl Girls on film, album CARNIVAL (1982). V roce 1983 se prosadili i v USA a získali dvě ceny Grammy.
Od roku 1985 se jednotliví členové skupiny "toulají" také po vedlejších projektech a zhruba v letech 1988 -1992 je popularita skupiny na ústupu. Návrat ke slávě se zdařil až triu Rhodes-Le Bon-Cucurullo v roce 1993 skvělým albem DURAN DURAN - THE WEDDING ALBUM (1993) s megahitem Ordinary world. Následovala další úspěšná alba (viz níže). V letošním roce, kdy je Nicku Rhodesovi již 45 let a Le Bonovi 49, opět potěšili slavní Britové své fanoušky skvělým novým albem RED CARPET MASACRE (2007), jehož zvuk se od předchozích alb výrazně liší. V našich končinách jsme je mohli vidět živě vloni na koncertu v Bratislavě.
COVERVERZE
Myslím, že jako důkaz, jak silný vliv měly popové melodie 80. let i na současná hudební metalová tělesa, jsou ATROCITY v čele se zpěvákem Alexem Krullem, kteří v roce 1997, tedy před deseti lety, natočili zajímavé album coververzí s názvem WERK 80 (1997), jež obsahovalo coververze na hity let osmdesátých jako Shout od TEARS FOR FEARS, Wild boys od DURAN DURAN nebo skvělou The great commandment od CAMOUFLAGE, Let´s dance DAVIDA BOWIEHO a další hity. A protože se tento typ alb zřejmě osvědčil, připravují ATROCITY po deseti letech na rok 2008 další kolekci coververzí. Bude se jmenovat WERK 80 II a na obalu prý uvidíte exmanželku Marilyn Mansona, Ditu von Teese. Ke spolupráci si přizvali i symfonický orchestr a sboristy.
Mezi další muzikanty, kteří neváhali sáhnout k silným syntipopovým melodiím z "osmdesátek" jmenujme jen namátkou i RAMMSTEIN, MARILYN MANSONA a třeba HIM či BURNING DOLLHOUSE. RAMMSTEIN inspirovala skladba Stripped od DEPECHE MODE, která snad jako jediná z jejich tehdejší tvorby zazněla v angličtině. Nebo postindustriálního šaška Marilyn MANSONA zřejmě také nadchla tvorba DEPECHE MODE a vybral si skladbu Personal Jesus, od SOFT CELL použil Tainted love. To se asi popoví romantic MARC ALMOND divil a ANNIE LENNOX, nestačila zírat. Nemohu se ubránit pocitu, že Sweet dreams od EURYTMICS v polovině 90. let Mansona uvedlo na trh. To HIM si vybrali zpívajícího kytaristu CHRISE ISSAKA a jeho skladbu Wicked game ze stejnojmenného alba, od TO DIE FOR převzali píseň In the heart of the night, původně nazpívanou německou pop star SANDROU. Taky slyšíte tak často jako já Enjoy the silence, původně od DEPECHE MODE? Skladba z italských LACUNA COIL udělala rádiovou kapelu.
Oblíbené "covery" jsem si pořídil od kytarových gothic rockerů BURNING DOLLHOUSE, kteří zvládli song Here commes the rain again od EURYTMICS na výbornou, nebo němečtí gothici DREADFUL SHADOWS s písní Outside od DAVIDA BOWIEHO, která sice vznikla až v polovině 90. let, ale určitě stojí za zmínku. Něco na těch 80. letech asi bude. Především smysl pro silné melodie. A tak by se dalo pokračovat, sám jsem se musel probrat desítkami svých CD, abych pracně sestavil tento článek, a tak jako u článku Gothic rock stále žije, i zde obhajuji pozici originálů. Dle mého názoru se coververze nejlépe podařilo zmáknout kapele Atrocity. Ti do toho šli s tím, že dělají celé album coververzí. Faktem je, že je tento počin etabloval z undergroundu do německých hitparád.
Moji drazí čtenáři, můžete se mnou souhlasit, můžete se mnou i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Není lehké sestavit velký článek o tak obrovském množství souborů vlastními slovy a vůbec disponovat s těmito informacemi do takové míry, aby vyzněly objektivně.
A na závěr, pánové, pro vaše potěšení, dámy nechť prominou, mé oblíbené písně a sentimentální doteky, kterými oblouzníte romantické dámy. Většina songů je klasický popík, ale mám to moc rád. Řekli byste, že je to starý komerční pop, no asi je, ale o nic víc než dnešní "gothic hudba". A co víc. Ruku na srdce, kdo si rád neposlechne víc stylů. Člověk by měl být přemýšlivý tvor a zároveň mít touhu objevovat jak nové, tak i dávno zapomenuté hudební styly. Mám rád hudbu komplexně a snad se v ní i za ta léta celkem orientuji. Většinu materiálu jsem pro vás tvořil tak, že jsem přeposlouchal některé ze svých CD a řekl, tohle by se mohlo líbit určitým lidem i v dnešní době. Tak jim zkusím dát i nějaké typy. Někdo to zná, jiný třeba ne, i když tyhle známé songy možná bořily hitparády 80. let, pro mě jsou to archívní klenotky, které mi nezevšedněly ani po těch letech, což samo o sobě napovídá, že to tenkrát dělali dobře.
Takže s vámi, kteří jste dočetli až sem, se snad někdy zase sejdeme u některého z mých dalších trošinku delších článků. Tak mě napadá, že bych se mohl příště pustit do Electronic Body Music: EBM. PS: už se moc těším na koncert THE CURE.
A nyní, pánové, jen pro vás. ...
NÁVOD PRO NESMĚLÉ MUŽE:
Tři novoromantické hymny:
SOFT CELL-Tainted love
ULTRAVOX-Vienna
VISAGE- Fade to gray
Pro romantická pohoštění:
TALK TALK-Such a shame
TEARS FOR FEARS-Mad world
BLANCMANGE-Living on the ceiling
Pro nenápadné vemlouvání se do přízně dotyčné dámy:
JAPAN-I Second that emotion
BLACK-Wonderful life
A-HA-Hunting high and low
K milování:
DEPECHE MODE-Enjoy the silence
THE CARS-Drive
NIK KERSHAW-Wouldn´t it be good
A jen tak pro potěšení:
A-HA-Manhattan Skanline
ABC-Poison arrow
GARY NUMAN-Cars
ICEHOUSE-Icehouse
SIMPLE MINDS-Hypnotised
BLACK-Everthing´s coming up roses
DURAN DURAN-Come undone
BLACK-Wonderful life
THE CARS-Drive
SPANDAU BALLET-Only when you leave
DEAD OR ALIVE-You spin me round
DAVID BOWIE-Chinagirl
THE TOMPSON TWINS-Doktor Doktor
AND ONE-Not Te only one
DE VISION-We might be one for a day
MARC ALMOND-Something´s forten hold of my heart
2025 ©