Pokud někdo udělá stránky nejen pro sebe, ale i pro lidi, tak by to mělo být nejen zábavné, ale i trošku poučné. V tomhle velkém článku se mihnou, občas i prolínají hudební styly jako punk, hardcore, doom metal, thrash metal, ale i death, black, glam a pod. … V závěru možná dojde i na gothic rock. Píši tradičně přímo bez přípravy, jak cítím, tak se necháme překvapit. Jdeme na to, 3 – 2 – 1 – začínáme. …

Dnes budu tradičně vzpomínát na 80. léta, ovšem nepůjde jen o klasickou retrospektivu, ale i o určité hlubší zamyšlení nad jistými otázkami. Rád bych se například vyjádřil ke stylu jako je black metal. Což jsem sice už v některých archivních recenzích udělal, ale jen tak v rychlosti, takže bych to rád napravil. Je jisté, že bylo článků na tohle téma napsáno sice hodně, přesto zkusím na to nahlédnout více osobněji. Nemůže být pochyb o tom, že zakladateli černého kovu byli Venom. Černá kůže, obrácené kříže a satanská tématika byla ovšem evidentní už od počátků let sedmdesátých, když se rodil například z hardrockových formulí pravěký doom metal, jemuž vévodili přirozeně britští Black Sabbath, kteří údajně jako první z hudebníků veřejně obraceli kříž. Přes své psychadelicko paranormální texty plné magie si určitě zaloužili i jméno washingtonští Pentagram. Mimochodem jejich výkon ve zlínském Masters Of Rock Café klubu byl výtečný. … Napíši něco ze svých pocitů, které si od určitého věku tak nějak hýčkám. Dospívání už mám léta za sebou a ranné mládí už nevrátím, přesto mě těší vědomí, že i mezi vámi se najde někdo, kdo tím také prošel. Takový čtenář to vnímá nejspíš mnohem intenzivněji a mladší se zase něco dozví. Dokáži se myšlenkově nejlépe propojit právě s hudbou, která mě ovlivnila v mém psaní. Jsem rád, že jsem mohl napsat to velké množství článků o různorodé hudbě. Obrysy Ďábla jsou stylizovány právě do velikonočního období. (Úsměv.) Trošku se pobavíme, zasmějeme, ale i poučíme. Ještě bych rád sdělil svým čtenářům, že článek bude zveřejněn na tři díly. Přeji všem za DekadenteMorfin Veselé Velikonoce. …

… Mimo potemnělou rachotící hudbu se černý metal vyznačoval i démonickou složkou v textech a tu dokonce prostřednictvím ďábla používali už někdy rockové i hard rockové kapely jako i Roling Stones, AC/DC – Highway To Hell 1979 a samozřejmě Ronnie James Dio, který ve své době doslova potápěl všechny svaté inkvizitory (viz. Holy Diver z roku 1984). Chci říct, že zrovna jako doom metal, tak i black metal měl alespoň co se textů týká opravdu mnohem hlubší kořeny, než by se mohlo na první pohled zdát a o tom jsem chtěl dnes psát, ale i o metalové hudbě celkově. …

V podstatě z kraje 80. let nebyl black metal kritikou nijak pozitivně přijat, bylo to jako když někdo chce hrát mnohem brutálněji než Iron Maiden a Judas Priest, ale to se časem zmněnilo. Byla to ve své podstatě určitá revoluce. Nepřijmáná, podobně jako britský punk z konce 70. let.

Za nesvatou trojici tak zvané první vlny black metalu bych rozhodně považoval zmíněné brity Venom, švýcarské Hellhammer a samozřejmě švédského Quorthona a jeho nesmrtelné Bathory, které všechno posunulo do těch nejextrémějších zákoutích. Ultrarychlá hudba předčila i tenkrát americké Slayer. Obaly plné úplňků, černých kozlů a temných mračen ve vás vytvářely přitažlivý neklid a dotoho Quorthonův hrdelní chraplák jako by dával najevo, že apokalypsa se blíží. … Viděli jste obrysy ďábla mnohem čitelněji, než kdykoliv předtím. Strach a touha se vám spojili v jedné myšlence. Satanismus v hudbě se šířil jako epidemie. Z Ameriky křížili meče do tvaru Pentagramu vynikající trash metaloví Slayer nebo také kapela, která položila základní stavební kámen death metalu, a to thrash death metalem posedlí amíci Possessed se svým debutem Sedm Kostelů. Doslova vytvořili něco, čemu já říkám peklo na zemi. Stačí si pustit čtyřminutovou otevíračku strany bé - Svaté Peklo „Holy Hell“ nebo závěrečnou vypalovačku „Death Metal“. Když k tomu připočteme rok vydání 1985, musí nás mrazit nejen na zádech, ale i hluboko v páteři.

O dva roky později přišli Death se svým debutem „Scream Bloody Gore“ 1987, kde se zombifikátní hrůza zhmotnila natolik, že se to docela těžko popisuje. Infernal Death nám káže nesvatou řečí s přípitkem při rituálu živých mrtvol, Zemři, Zemři, Zemři. Ocelové kytary a nelidské výkřiky se vám vryjí do paměti už navždy. Dnes jsou Chuck Schuldiner i Quorthon mrtví, ale jejich odkaz s námi bude navždy. A na našich stránkách se určitě budete s těmito ikonami občas setkávat. Někdo by mohl namítat něco o tak zvaném primitivismu hudby, ale oni ho definovali, vytvořili, pojmenovali. … I negativní emoce má své hluboké opodstatnění a surová zemitost stylů se už dnes nikdy tak poctivě nevytvořila tak, jako tomu bylo kdysi.

Jsem tedy tím poslem, co na to vzpomíná a jehož údělem je stále přenášet svá temná poselství osmé dekády na vás. O Venom, Celtic Frost, Bathory nebo Sodom se člověk občas něco dočte, ale myslím, že bychom měli připomenout například i německé Living Death, kteří natočili v roce 1987 zkázonosné čarodějnické dílo „Protected From Reality“ plné speedové exibice a thrashové posedlosti. Dokonce bych se nebál použít v určitém kontextu, že začátky německých Grave Digger, Sodom, Living Death, Destruction byly lehce načichlé i black metalovou atmosférou, kterou jsme znali zejména od Venom a Bathory.

Styly se tenkrát formovaly, takže pokud byste nazvali ranné Celtic Frost – black, death, dark metalem, tak všechno by částačně mohlo sedět. Co nebylo klasický heavík, tak to bylo nazváno speed a pod. … Takže se na Speed Festu 80. let objevili klidně Voivod, Kreator, Sodom a plno trashových hordiček.

Moc rád vzpomínám na italskou kapelu Buldozer, které se svého času také říkalo „satanský thrash, black metal“. Pamatuji na ty burzovní štítky na MC kazetách. Album „Neurodeliri“ 1989, kde jsem poprvé zaslechl klávesy v trash metalu, bylo jako rozjetý vlak rovnou do horoucího pekla. Když si vybavíme, že kapela je ze svaté Italie, neuvěříte vlastním uším. Proti tomu je dnešní pop metalová Lacuna Coil jako dýchánek pro nezletilé.

Ano, já ochránce poctivosti hlásám znovu, že dnešní hudba se natolik vyčerpala tak, že se bude stejně časem všechno vracet ke kořenům. Škoda, že si lidé neváží té pravé poctivosti, původnosti a symboliky. Stádnost jde za umělou modernou. Proto mám takovou radost, že vychází stále nové desky Darkthrone, že vyšel nový Burzum, Master´s Hammer a co bych rád vyzdvihl, tak je kapela Triptykon, které diktuje podmínky samotný Robocop Temnoty Tom Gabriel Fisher (ex Hellhammer, Celtic Frost).

Američtí doomoví bozi Saint Vitus vyrazili v čele s Wino Weinrichem na jarní turné, které jako by prozářilo vzpomínky na Black Sabbath. Tak tohle, co píši je taková jízda 80. léty v tvrdé muzice, která se v té době hodně formovala. Možná si dnešní mladší posluchači seženou nějakou starší nahrávku, ať už z původního doom metalu v sabbathovském rifování kapel Pentagram z Washingtonu, Saint Vitus USA, Trouble Chicago, Candlemass Švédsko, Solitude Aeturnus Mexiko, Count Raven Švédsko, Obsessed, Spirit Caravan USA, nebo v old school thrashovém opájení zmíněných Sodom, Assassin, Destruction z Německa, tak i plno dalších souborů. Za zmíňku například stojí americká kapela Destructor s albem – Maximum Destruction z roku 1984, což je velmi přímočarý a na svoji dobu hodně nápaditý matroš, plný šťavnatých rifů. ...

Učíme se s Bobem. Některé styly, doporučení a vysvětlivky jen tak v rychlosti, pojďme na to. … Tvrdá skála, těžký kov, poslední soud a černý hrob. Stylové kouzlení, klasické souznění. Je to pouhé doporučení a můj letmý náhled. Pokud bych styly podrobně rozepisoval nevím, zda by jste to někdy dočetli. … Navíc není lehké posoudit úplně všechno prostě jen tak, ale zkusím to. … 80. léta byla rebelující ve všem možném. Hudba dominovala ať už šlo o post punk, gothic rock, glam rock, new wave a plno krajkových novoromantiků nebo rodící se odnože od klasického heavy metalu, a to black metal, thrash metal a samozřejmě death metal a tady bych se přece jen rád zastavil u extrémního metalu, kterého se rodilo ve svém čase hodně. Přesto sto lidí, sto názorů. Nicméně jak už jsem se mnohokrát zmiňoval, podstata doom metalu nebo chcete-li metalu, kovu, posledního soudu je zakořeněna už v konci 68. – 69. roku, kdy vznikaly ranné songy Černého Sabbathu. Stavební kameny předkreslovaly návrhy na klasiku Black Sabbath Paranoid 1970, kterou než hard rock nebo heavy metal bych spíše charakterizoval jako doom metal. Hudba totiž zněla nejenom metalově, ale zároveň úzkostně a kytarové rify byly osudovější, než to nejhoroucnější peklo, o démonických obalech nemluvě. Dobrý vzorec pro následující američany Pentagram a Saint Vitus, kteří pokračovali v jejich produkci v ještě zoufalejším opojení. Proto jim příslušelo spíše klubové působiště na rozdíl od Black Sabbath, kteří se díky dalším slavným zpěvákům jako byl Ronnie James Dio, na čas Ian Gillan, stali hard and heavy stadionovou hvězdou. Ozzyho sólová dráha už se nesla v duchu komerčního, nicméně velmi kvalitního heavy metalu a v 80. letech hair metalu a podobně. ...

Heavy Metal a jiné. ...

Hard rock, heavy metal, glam metal. Například Dio, Judas Priest, Motörhead, Iron Maiden, Saxon, Accept, následně například i Manowar, Grave Digger, Runnig Wild v tak zvané klasice heavy metalu, respektive NWOBHM, vévodili jednoznačně Iron Maiden se svým číslem šelmy - Number Of The Beast 1982. Určitě by k hard rocku, potažmo heavy metalu někdo zařadil i alba Black Sabbath ze 70. let, ale pro mě jsou alba jako Paranoid nebo Sabbath Bloody Sabbath spíše základem pozdější doom metalové odnože. (Viz. odstavec Níže.)

Dodnes vynikající heavy metalovou deskou zůstává například Dio - Holy Diver 1983, Raven atd. Takoví němečtí Scorpions nebo například britští Def Leppard dali od 80. let stylu hard and heavy dosti učesaný tvar. Následně vzniklo plno hair metalových kapel, dochucených glam rockem jako Cinderella, Poison, Mötley Crüe, Dokken, Hanoi Rocks, Guns´n´Roses. Pro tyhle kapely, které chtěly být slavné a chtěly balit holky na drahých motorkách byl rájem Los Angeles. Už to nebyl ten klasický heavy metal ve stylu Iron Maiden, Saxon, Judas Priest, AC/DC, ale spíše řekněme glam metal. Načančaná image, vysoké podpatky, natupírované účesy, natáčky, … Černá barva na vlasy byla pro kytaristy a blonďatá pro zpěváky, jako Poison, Mötley Crüe, Cinderella a podobně. Jakoby zkřížili Davida Bowieho a New York Dolls s chutí AC/DC a Kiss. To dnes do toho glamu šmrcnou skupiny typu Deathstars ještě industriál a člověk aby hledal název. …

Bob Lučan "Dekadent"