Odevzdanost 2016 Pouze pro DekadenteMorfin
Jednu věc bychom si měli ujasnit hned. U mě neexistuje nějaké skladiště nápadů nebo vyloženě inspiračních námětů, jde o čirou spontánnost, ať už je dobrá nebo špatná. Samozřejmě, že i můj článek nebo povídka může mít své mouchy, ale to je právě i součást té nezaměnitelné spontánnosti, kterou mám já osobně hodně rád. Vnímám temné, textové odstavce a to přitom ani nečtu nějaké ponuré romány. Občas se nějaký můj čtenář brodí podivnou filosofií, ale já mu nakonec vždycky hodím lano. Někdy si řeknu, chlape máš docela talent a z toho si namlouvám, že je to hrozné. Sešívám svůj rukopis gotickou sponkou, někdy ho zase sepnu punkovým spínacím špendlíkem. Mě hodně baví naslouchat hudbě co mám rád, baví mě tvořit. Mnohem méně ale už mě baví davové akce. DekadenteMorfin je pro mě za ta léta víc než jen blog, je to taková moje rodina. DekadenteMorfin není jen informativní strohost, je to vypětí emocí a odevzdanost pro druhé. Není vždy lehké udělat kompromis mezi tím být nesmírně citlivým člověkem i drsným rebelem. Občas je velmi příjemné se vypsat, aby člověk takříkajíc zapomněl na všechny ty existenciální hrůzy kolem. Na ten tlak systému který lidem vymívá mozek psychologickou masáží co mají dělat, co kupovat na co se dívat. Já nabízím spíš tu přírodně-duchovní odevzdanost. A když přitom člověk udržuje na netu blog už patnáct let, tak je to poměrně slušná práce.
Bob Lučan
2024 ©