Peter Steele a jeho zelený svět. ...
Smrt. Ta se neptá koho navštíví. Opravdově pláču. Smutek, slzy, divnota v duši, kolik old schoolových muzikantů Paul Raven z Killing Joke, Ministry, Prong, Piggy z Voivod, Chuck - Death, Qourthon Bathory, Darrel - Panthera. Kolik smutných poct nás ještě čeká???
Peter Steele aneb svět už nikdy nebude tak zelený jako předtím. Upřímnou soustrast za DekadenteMorfin.
Musím se přiznat, že po sletu všech událostí jsem se z toho umrtí mého oblíbeného hudebníka Petera Steela vzpamatoval až teď. Srdeční selhání je asi nejčastější příčina, kterého se většina lidí skrytě děsí. Sám trpím arytmiemi a beru na to léky, takže vím, o čem hovořím. Přesto o přesné příčině Peterově smrti zatím vím asi tolik, co všichni kolem mě, kteří by rozhlašovali nejrůzněší moudra dokreslené různými spekulacemi, na kterých by se mohli někteří debilní žurnalisté obohatit. Já chci jev vzpomínat a tu vzpomínku si úpřímně uchovat.
Faktem je, že Petera jako muzikanta uznávám už od 80. let od kapely Carnivore, kterou zformoval v první půlce 80. let a jenž by se dala stylově zařadit někde mezi trash metal staré školy a zatraceně drtivé hácéčko, tenkrát ještě obarvené na červeno. Kapela vydala dvě alba a jejich stejnojmený debut Carnivore si pouštím dodnes. Zvláštní, že zrovna nedávno jsem sestavoval Old School Galerie, protože tehdejší produkci kapel prostě miluju.
Nemohu zcela rozebírat jednotlivá alby Type O Negative, jelikož by to zabralo snad celou knihů mých výpovědí, spíš jsem tohle chtěl pojmout jako vzpomínku na člověka nabitého černým humorem s basou zavěšenou na kravském řetězu, plného jak dravosti ze své minulosti, co se týká Carnivore a různých podřadných zaměstnání, ale i jako jednoho z nejlepších zpěváků na světě, kterého už nikdy nikdo nenahradí.
Debut Slow Deep And Hard 1991 byl ještě notně načichlý hardcorově trashovými momenty z období Carnivore s občasným sklouznutím do gothického chóru. Naproti tomu Bloody Kisses 1993 už byl o třídu pestřejší a dodnes ho považuji za vrcholné album kapely, tak nádherně potemnělé kytarové rifování dotvořené klávesovou profesionalitou vždy duchem nepřítomného Joshe Silvera. Hity jako Christian Woman nebo čtvrthodinovou Black No.1.
Pompézní October Rust z roku 1996 rovněž řadím mezi své klenoty, i když musím říct, že díky mega hitu My Gilfriend´s Girlfriend se Type O Negative začali lehouncce vozit po své slávě, přesto je album náladové i melancholické zároveň, kdo už tehdy jako já měl rád Fields Of The Nephilim a Sisters Of Mercy, tak mu tahle milostně egoistická procházka podzimem udělala radost.
Takové World Comming Down 1999 je dle mého názoru tou nejtemnější deskou, co kdy vyprodukovali a tím i Peter, Josh, Kenny a Johnny dokázali, že se nemusí nutně vozit na mainstreamové vlně. ... Sarkastické rifování podobné produkci Saint Vitus, opřené o depresivní textovou složku je úchvatně nehitové, snad jako by měl nastat soudný den. Pyretta Blaze je tak paranoidní jako ranná produkce Black Sabbath. Z Life Is Killing 2003 zase jako bych cítil lehounce hitový potenciál, přesto ve značně punk rockovější podobě, zvlášť pokud jde o titulní song. Samozřejmě se tu a tam objevují silné gothické, ale i doom metalové momenty Gimme That.
Já spíš jenom tak vzpomínám, na co pamatuji, na Peterův zelený svět plný lásky, emocí, ale i bolesti, depresí a ironických úšklebků člověka, který uměl chytit za srdce nejen dívky a ženy zralého věku, ale i nás muže. Peter měl atletickou postavu, měl rád činky, kvalitní červené víno a taky ženy. Uměl být romantický, ale i silně egoistický i plný sarkasmu, jeho skladby obsahovaly jak originální hudební zpracování doomu, hardcoru, tak i nájezdy tolika poutavého gothického klišé. Peter s kapelou prožíval různá období, tak jako my všichni i oni měli své trable i své světlé okamžiky, což ventilovali právě na svých albech. ...
Na desku Dead Again 2007, což je zatím poslední řadovka a zřejmě už poslední zůstane, jsem psal na našem webu DekadenteMorfin recenzi, stačí si ji jen vyhledat. Myslím, že ještě bude plno dohadů a zbytečných fám, včetně prospěšných atributních alb, na kterých bohatnou hudební vydavatelství. Jedno je jisté, není možné si představit Type O Negative s jiným zpěvákem. Peter byl kus obrovského chlapa s nadměrně charismatickou výstředností a působil vždy tolik mužně, navíc v poslední době abstinoval, je to opravdu absurdní zemřít ve 48 letech. Budíž mu věčná památka. ... Měl jsem Tě moc rád Chlape.
Bob Lučan „Dekadent“
2025 ©