Slova 4.9. 2012 Pouze pro Web DekadenteMorfin
Čím začít slova, než právě slovem... S kterým si umím hrát a které může být líbezné i zákeřné. Vidina utekla z věty a opřela se o slova, poznat je však nedokázala. Rozpoznat moje myšlení zabere mnoho času i mně samotnému. Někdy pracuji tak, aby „nikdo“ nechápal podstatu mých „slov“, potažmo mého kompletního mého psaní. Právě jsem dodatečně do těchto slov vložil další slova. Slova mohou někomu i ublížit, ale nebojte se jich, vždyť jsou to jen slova. Vždycky si upřimně přeji, aby to byl písmenkový poklad a moje slova. Abeceda dekadence vyčnívá z českého jazyka. Ubezpečuji, že má slova dávají smysl. Zakrývám se svými slovy, jindy se jich chci zbavit, tak je prostě napíši. Vlastně jsem si kdysi dal za úkol, troufám si říct i za určité „poslaní“, psát tak, jak by ostatní jen předstírali. Já si s nimi tedy mohu hrát, jak je mi libo a je to taková moje čistá, lživá, brutální pravda, nebo taky pravdivá lež. Svůj myšlenkový transport nemohu prozradit, protože jsem k němu zatím nenašel heslo. Rád bavím, šokuji i léčím. Jsem "jediný mluvící šašek na celém širém světě", který chrlí slova. Moje úchylka je děsivá, není to jen koníček, je to únik, ale kam může uniknout někdo, kdo už je dávno v exilu slov. Posedlost psaním a skládáním slov je můj „smysl“ života. Nesnažte se se mnou vy nikdy přít o „slova“ nebo vás „uslovuji“. Přátelé, ale když já vás raděj oslovuji. Autor: Bob Lučan
2025 ©