Stříbrné devadesátky
Tenhle článek vzniká jako mnoho dalších mých článků spontánní formou, která se opírá víceméně na okolní podněty, jenž registruji a z čehož vzniká i následná reakce. Tentokrát to, ale nebude o hudbě ve smyslu o konkrétních kapelách, ale spíš tak nějak obecně a možná právě proto i trochu naléhavě. Možná by někoho zajímalo proč jsem tohle psaní nazval stříbrné devadesátky. Těch důvodu je několik, ale asi ten nejzásadnější je v tom, že se říká a já si to i myslím, že například v hudbě byli zlaté osmdesátky. Proto občas vzpomínám na 90. léta, to panovala skutečná svoboda. Tenkrát jsme všechno objevovali, nic se tak drasticky neškatulkovalo. Tenkrát byl humor, humorem, dnes je všechno pokládané za "rasisumus" nebo provokaci atd... Tenkrát spolu lidé mohli vést úpřimný dialog a i ta muzika měla díky tomu koule. Ten dnešní politicko-profízlovaný svět, včetně sledovaných sociálních sítí je toho bohužel smutným příkladem.
Dnes se dá každé slovo, názor okamžitě napadnout. Virtuální svět zničil i ducha lásky, vymizela mužnost, rebélie, ale i romantika. Proto si já sám občas užívám sentimentu a přirozené nostalgie. V téhle době má mnoho mladých lidí prolínat styly, ale i kultůru s něčím co s tím v podstatě ani nesouvisí. Na youtubu je plno "rádo-by odborných videí" například i na téma moji oblíbené gothiky, ačkoliv to spíš vypadá jako mladistvá mozaika poskládaná z internetu bez autentické pokory určité zasloužilosti. Já na to poukazuji nikoliv, že bych to kritizoval. Sám jsem byl v mládí řekněme víc průbojný a horkokrevný. Dnes mě obejmul umírněný duch moudrosti co umí poradit, ale stále umí také naslouchat. Kdo ví, možná to mám ještě z období, kdy jsme se jako přátelé scházeli osobně v těch střibrných grunge devadesátkách. Tímhle ovšem dogmaticky nehodnotím dnešní společnost, ale zároveň děkuji vesmíru, že mi v dnešní době není méně let. Čas je relativní, pravda má více podob, ale věřím, že snad se jednou všechny oči otevřou.
Napsal: Bob Lučan DekadenteMorfin
2024 ©