TŘICET LET THE CURE

30 Let THE CURE

Od post punku po melancholický popík. ...

Britská skupina založena 1976 v anglickém Crawley

Není mnoho takových souborů, jako jsou THE CURE. Kapela, která byla vždy každým coulem originální a osobitá ve všech možných i nemožných směrech. Robert Smith v posledních letech The Cure už několikrát rozpouštěl a posléze prostřednictvím nejrůznějších kompilací, živáků atd. kapelu zase dával dohromady. Koncem 70 a začátkem 80 let se The Cure, vedle krajanů Specimen a dalších, řadili rovněž k tenkrát k aktuální batcave scéně.Tak tady náš příběh začíná.

V roce 1976 zakládá Robert Smith (nar. 1959), posléze téměř výhradní autor The Cure, společně s Laurencem „Lolem“ Tolhurstem a Michaelem Dempseyem kapelu The Easy Cure (dřívější název Malice).
Nejprve měli krátkodobou smlouvu s německou značkou Hansa, posléze v roce 1978 vydali pod značkou Small Wonder první singl Killing An Arab, inspirovaný Camusovou knihou Cizinec – L´Etranger (Albert Camus, francouzský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu). Nebyl však úspěšný.V té době už zkrátili název na The Cure.
Mnohem lépe pochodili po přechodu ke značce Fiction Records s debutovým albem Three Imaginary Boys (1979).

Myslím si, že zde byl především, tedy ve svých úplných začátcích, post punk zřejmý. Dva popové singly ve svižném tempu Boys Don´t Cry a Jumping Someone Else´s Train, nevím proč, tehdy propadly. ( Já osobně song Boys Don´t Cry zbožňuji, teď se na nás opakovaně valí z televizní obrazovky.)

V roce 1979 vystoupili jako předkapela Siouxsie & The Banshees a R. Smith u nich zaskakuje místo kytaristy Johna McKaye. Na sklonku roku vydali jeden nepříliš úspěšný singl s názvem The Cult Heroes.
Díky svému hořkosladkému naléhavému postpunkovému popu získala skupina kultovní věhlas. Po Dempseym přichází Simon Gallup (baskytara) a navíc Mathieu Hartley (klávesy). Sound této čtveřice získává na hutnosti a komplexnosti.

V roce 1980 vyšlo druhé album s názvem Seventeen Seconds, které se o něco více přiblížilo k pozdějším složitějším aranžmá a singl A Forest se stal klasikou paranoidního rocku. Od tohoto alba byli zařazováni střídavě od melancholického rocku až po gothic, horor pop – viz posléze singlový hit Lullaby (1989). Robert Smith to komentoval asi ve stylu, že The Cure je nejoriginálnější kapelou na světě. Což v podstatě není daleko od pravdy.Podle mě výrazně sladkobolné, řekl bych až gothické album Pornography (1982) je začátkem určité trilogie koncepčně na sebe navazujících alb : emocionální dílo Disintegration (1989) a posléze album Bloodflowers (2000.

Na následujících albech Faith (1981) a Pornography (1982) má většinu depresivních a sebelítostných žalozpěvů na svědomí Robert Smith. Poté skupinu opustil Simon Gallup (založil The Cry), přišel S. Goulding a Tolhurst se rozhodl, že nechá bicí bicími a naučí se hrát na klávesy. Smith mezitím opět zaskakoval u skupiny Siouxsie & The Banshees, pomáhal při komponování a natáčení alba Hyaena a v roce 1983 s jejich baskytaristou Stevem Severinem a zpěvačkou Jeanette Landray nahrál na krátce trvajícím projektu The Glove skladbu Like An Animal (vyšlo i album Blue Sunshine). Dobře si ale vede singl The Cure vydaný pod názvem The Love Cats (1983), který natočili s bubeníkem Andym Andersenem a baskytaristou Philem Thornalleyem. Jazzově laděný singl plný fantazie definitivně skoncoval s depresivní image The Cure a udělal ze Smitne rtěnkou okrášlený sexuální idol.
Koncem roku 1982 obnovili Smith a Tolhurst spolupráci a nahráli podmanivý singl Let´s Go To Bed, následoval singl The Walk (1983), který se dostal do hitparády.

Po albu The Top (1983) odešel Smith od Banshees a soustředil se na práci v Cure. Stálými členy The Cure jsou na podzim roku 1983 jen Smith a Tolhurst, ke kterým se přidali, zhruba na jeden rok, Thornley a Anderson.
Následuje úspěšné album Head On The Door (1985)
Po návratu baskytaristy Simona Gallupa (v roce 1986), příchodu bubeníka Borise Williamse a druhého kytaristy Porla Thompsona ( se skupinou hrál už od r. 1984) se sestava stabilizovala.

Rozkošně dovádivé album Head On The Door naservírovalo světu úspěšné britské hity In Between Days a Close To Me, oběma skladbám se dostalo komické videoklipové podoby.

Fiction vydal jejich Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me (1987) jako dvojalbum a spolu s albem Disintegration (1989, WEA-Polygram) přinášely oslnivé spektrum stylů.

Proměna z nafoukaných popových filozofů na provokující a sebejisté satiriky tu vyvrcholila, aniž by tvůrci obětovali své punkové ideály. Kapela už zaplňovala haly a slavila úspěch na komerční scéně MTV Nicméně právě díky MTV jsem kolem roku 1989-90 poznal i klipy The Cure. Dnes vlastním diskografii CD i DVD, takže je vše jednodušší.
V tomto období se opět mění sestava. Po ročním záskoku Rogera O´Donnella (ex Psychedelic Furs) ho u kláves nahradil Perry Bamonte a Lol Tolhurst byl „odejít“ (později sestavuje formaci Presence).

Po šňůře The Prayer Tour se Cure zařadili mezi rockovou elitu. V letech 1990 a 1991 získali ceny BRIT, v roce 1991 dokonce jako nejlepší skupina. Singly Lullaby a Love Song sklízejí úspěchy. V roce 1990 nahrazuje O´Donnella P. Bamonte. Deska Wish (1992) se stala vrcholem anglické hitparády a umístila se jako druhá v USA.

V roce 1992 vyšlo album The Wish s líbezně roztančenou megahitovkou V pátek jsem se zamiloval(Friday I´m In Love), ale vy ji určitě budete milovat po celý týden.
V roce 1993 opouští The Cure Porl Thompson, koncem roku 1994 tak činí i Boris Williams. Cure vydali album Paris (1993) a koncertní dvojalbum Show (1993).

V roce 1995 hrají ve složení Smith, Gallup, Bamonte, O´Donnell, Jason Cooper. Stylově se postupně posunuli od „cold wave“ ve stylu Joy Division a depresivních nálad k barevnější a optimističtější muzice. Následují alba Wild Mood Swings (1996) a Galore (1997).

Uzavřením pomyslné trilogie bylo v roce 2000 album Bloodflowers (2000), které Smith prohlásil za definitivně poslední. Pilotním singlem je tuším hned úvodní květinka Out Of This World. Ta mě z této křehké kolekce oslovuje nejvíce, obdobně jako Maybe Someday nebo The Loudest Sound. Jinak je však album proti dvěma sourozencům z výše uvedené trilogie plytké a mírně beztvaré.

Krásné na The Cure je, že je mohou poslouchat jak dávní příznivci batcave scény a klasičtí pankáči, tak i popem vykrmení televizní bezduší lenoši a také a v neposlední řadě gothic rockeři, příznivci Depeche Mode apod. Často mé domácí kino sjíždí Greatest Hits, DVD The Cure, jež obsahuje kompletní sbírku klipů a v závěru i část akustického koncertu, kde má Robert Smith už dobře vypapanou papulku. Pamatuji se, že jsem v roce 1988 nosil vytahané svetry s výstřihem do véčka, vlasy naztužené mýdlem, plandavé romantické košilky. Tak jsem je žral a vlastně žeru dodnes. Pořád je mi vcelku jedno, co hrají. Mám prostě rád jejich tvorbu se vším všudy. Vždyť všechny soubory se měnily. (A my s nimi.) Například Siouxsie & Banshees rovněž ušla od post punkových začátků kus cesty. A i když většina punkerů a gotiků poslouchá především jejich ranou tvorbu – The Scream (1979), Kaleidoscope (1980) a Kiss The Dreamhouse (1982), Hyena (1984) apod. – já si klidně rád poslechnu i popovější Peep Show (1988) nebo zatím poslední Rapture (1995).
The Mission také asi od roku 1995 sklouzli od Neverland (1995), přes Blue (1996) do řekněme neprobádaných avantgardně popových vod.Chvílemi připomínali až U2, a to i přes svou pověst legendárních nejtrvanlivějších kytarových gotiků, přitom sám Hussey tvrdí,že vždy hráli jen rock a kdyby si měl nechat jedinou desku ve sbírce, byl by to Frank Sinatra a míval i motivaci v Beatles i Leed Zepelin.
Lidstvo bude už asi navždy spekulovat, a když kapela hraje totéž jako kolovrátek, tak se údajně opakuje, ale když experimentuje, lidé zase řeknou, to už není ono.

I když The Cure stala za posledních řekněme deset dvacet let mega kapelou, neznamená to, že jsou méně kvalitní. Světoví Depeche Mode byli koncem 80. let na špici díky hitům z alba Black Celebration, ale od alba Ultra (1997) zněli mnohem pesimističtěji. Přesto jim ortodoxní fanoušci zůstali věrni Platiny The Angel jsem dostal k Vánocům a řeknu vám, že jsem se těmi psychedelickými smyčkami musel mnohdy doslova prokousávat.
Konečně dnes black metalové kapely nahrávají cover verze The Cure , A-HA a dalších, metalisti poslouchají Depeche Mode apod. Takže už žádné dva tábory.
U Cure mám rád i „cáklé“ dechové sekce, viz skladba Close To Me, tak i swingové úlety na albu Wild Mood Swings (1996). Bob Lučan

www.curehits.com

Diskografie:

Alba:
Three Imaginary Boys, Metronome/Polygraf, 1979
Seventeen Seconds, Fiction, 1980
Faith, Metronome/Polygram, 1980
Japanese Whispers, Fiction/Polygraf, 1980

Pornography, Fiction/Polygram, 1982
Boys Don´t Cry, Fiction/Polygram, 1983
The Cure Live, Fiction, 1984
The Top, Metronome/Polygram, 1984
The Hanging Garden, Fiction, 1985
Head On The Door, Fiction, 1985
Standing On A Beach, Fiction, 1986
Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me, Fiction, 1987
Disintegration, Polydor/Polygraf.1989
Mixed Up, Fiction/Polygraf 1990

Wish, Polydor/Polygraf 1992
Paris, Philips/Polygraf 1993 Live
Show, Polydor/Polygraf 1993 Live
Wild Mood Swings, 1996

Galore:The Singles 1987-1997
Bloodflowers, 2000
Greatest Hits, Polydor, 2002,CD+DVD

Singlové hity:
The Walk, 1983
Lovecats, 1983
The Caterpillar, 1984
In Between Days, 1985
Close To Me, 1985
Boys Don´t Cry, 1986
Juste Like Heaven, 1987
Lullaby, 1989
Lovesong, 1989
Never Enough, 1990
Close To me (remix), 1990