UNDERGROUND VERSUS UNDERGROUND

Underground versus Underground

Upřímně řečeno, dlouho jsem se rozhodoval, zda mám tenhle typ článku prezentovat. Nakonec jsem si řekl, proč ne. Ono totiž my, co stále tvrdíme, že psaní pověsíme na hřebík, ve většině případů lžeme sami sobě. Bylo by to asi tak pošetilé, jako když mi maminka říkávala, že mě to po vojně přejde. Nepřešlo. Zřejmě to je tak nějak ve vás a vy s tím nemůžete nic dělat. Už od dětství jsem pořád něco spisoval a stával jsem se v očích vrstevníků trošku divným patronem, protože jsem s nimi nehrával fotbal. Tedy přesněji ne příliš často. Raděj jsem si v páté třídě na penál - tuším,že to mohlo být tak kolem roku 1983 - maloval propiskou logo Kiss, což mělo ve většině případů za následek vykrmenou poznámku a nádherné socialistické kázání o morálce malého pionýrka. To mi ovšem nezabránilo v tom, abych stále více objevoval a prozkoumával hudebního ducha. A dnes?

Dnes už jsem si zvykl na to, že kontroverzní téma má při psaní daleko větší úspěch nebo spíš nabízí podnět k širší diskuzi než například próza, či osobnější styl psaní. To mi taky trošku připomíná, že když jsem tady v okolí v jednom klubu „hrál“, tedy pouštěl hudbu na Gothic party, tak tam tradičně většina osazenstva přišla z úplně jiných důvodů, než-li se jemně vlnit u Bauhaus, Siouxsie či například Love Like Blood, a klidně jim v závěru stačila electro-tuctárna á la VNV Nation. Tady v okolí tyhle akce převažují. Pokud se dobře pamatuji, v přestávkách tam někdo vložil cédéčko Kabát a rázem byl plný plac lidí,a to tenkrát byla prosím GOTHIC párty. Co k tomu dodat, když příznivci gohic rocku oděni do dresscode stylu se nejvíc rozparádili u kapel typu Lucie nebo Guano Apes atd.? Zvláštní na tom bylo, že když už jsem se snažil udělat kompromis prostřednictvím třeba industriálu a dark wave scény, aby to bylo víc rytmické a šlapalo to ve stylu Das ich, Dance Or Die, Deine Lakaien nebo starých Slovinců Laibach, tak za mnou někteří z přítomných chodili s dotazem, cože to pouštím a teď cituji: „za psycho“. Takže vysvětlovat něco lidem, kteří jsou příliš pohodlní na to, aby si našli nějaký materiál o gothic rocku, dark wave, EBM, už nemělo moc smysl. A až v závěru přišlo pár lidí, co mi řekli: „Hele, to je skvělé, že jsi tam pustil Time Killer od Project Pitcfork.“ Jenom malá poznámka. Ten kluk měl na sobě tričko podobné cyklistickému dresu. Takže dresscode galérka ten večer poslouchala spíše Red Hot Chilli Peppers v pauzách a gothic rock, kvůli kterému údajně přišli, je míjel obloukem. V pořádku, o to nejde. Pak ale nechápu, proč ty řeči, že jsou goths atd. Takže zhruba v roce 2000, tedy před sedmi lety, jsem začal spíš dávat přednost poslechu v soukromí než prezentaci před davem lidí, kteří se stále hledají. Ono totiž takový Velvet Underground, Joy Division, David Bowie, Christian Death se mi asi lépe poslouchá spíše v soukromí než ve společnosti. Lidé se chtějí ve většině případů bavit asi jiným způsobem a takoví art rockoví mohykáni jako Pink Floyd, Marillion či napřiklad gothic rockový Fields Of The Nephilim s nádherným albem Elizium 90 by tehdy na párty neuspěli, ač je sebevíc miluji. Před časem, kdy vznikaly některé z mých prvních článků na netu, jsem zjistil, že je to podobné. Stačí se podívat do komentářů. Samozřejmě se najdou i skvělí lidé s vážným zájmem o hudbu a znám je moc dobře. Ale to procento je téměř minimální. Někteří se dokonce jakoby záměrně snaží komercializovat Batcave scénu. Tak do takové míry tuhle reinkarnaci nemusím. Zkusím uvést příklad: píši jen tak z hlavy, tak mě případně omluvte, ještě nevím, co ze mě vyleze, ale zkusím to.

Mnohokrát se mi v životě stalo, určitě to znáte také, že jsem si něco přímo oblíbil, co mi připadalo, jako bych to spíš vyhrabal z undergroundu, abych to měl možnost poslouchat mimo davový éter. Avšak nějakým záhadným způsobem zasáhla prodloužená ruka hudebního trhu a postupem času se z toho stalo něco jako hra na propíranou. A to nejen na netu. Tak třeba forma vypalování, stahování. Nebo jsem zaslechl, jak jedna holka vyprávěla v MHD své kamarádce, že Nightwish už nefrčí, jestli zná novou zpěvačku Siouxsie. Jen zapomněla dodat, že té „nové“ zpěvačce je padesát let a že na scéně působí třicet let Ale to je jen drobný detail. Ať už bylo nebo je cokoliv sebevětší underground, propíráním nesprávnými jedinci ztratil už dávno svůj význam. Když opomenu, že metal v posledních řekněme patnácti letech kradl z gothic rocku jako straka a dle tupých médií bylo gothické všechno od Crematory přes Theatre Of Tragedy, Tristanii až po současné nu-metalové Evanesceance atd., a to nepočítám finskou goth-girl mánii, tam se to rodí jako houby po dešti, tak byste museli mít aspoň 69 očí, abyste stíhali všechny ty „Him-nástupce“ sledovat. Ale jelikož já mám jen dvě, tak jsem se tímto virem nenakazil.

Píši jen tak, co mě právě napadá, a tak doufám, že si to nikdo nebude brát osobně. Takže teď trochu odbočím, i když to stylově nesouvisí. Tak třeba začátkem 80. let jako první ustanovili, pojmenovali a hráli black metal britští Venom, kteří byli ještě hodně načichlí garážovým rock´n rolem. Pak následovali Celtic Frost, Bathory, Mayhem a další. Tak jako u gothic rocku á la Bauhaus, i tady byla ta ryzost stylu ještě zřejmá a nepropraná, ale už v druhé black metalové vlně z druhé půlky 90. let, kdy se mimo veterány Darkthrone a jim podobné začaly objevovat na scéně kapely typu Dimmu Borgir, Mystic Circle nebo Cradle Of Filth a rázem z toho byl boom. Z Cradle se stala továrna na peníze, a kde našli na svém albu nějakou skulinku, zaplácli ji gothikou a vampyrismem a divadélko bylo na světě. Ono totiž, když znovu a znovu perete černé tričko, už nikdy tak černé nebude. A drogerie v celé republice také hlásí, že došla černá barva na vlasy.
Obdobně byl kdysi považován za electro-industrial i Einsturzenden Neubauten, který mohl nepřímo navazovat například na německou prehistorickou legendu a „prvotní elektrárničku“ Kraftwerk. Die Krupps a Ministry přidali trochu průmyslového šmrncu, ovšem už po novějších N. I .N., Marilyn Mansonovi a takových Rammstein a styl se natolik zpopularizoval, že dostal i mě. Rammstein jsem v jeho vzniku hodně poslouchal. Asi jako každý. Lidstvo všechno vyčerpalo, tak by zase všechno rádi vyprali. Znovu Within Temptation. Už se jim zdá být málo originální, tak dostali zálusk na znovu zreinkarnovanou Batcave scénu a vůbec celkově na klasické pojetí gothic rocku. Proč nezkurvit i to novodobými metodami konzumní společnosti! Založíme kapelu. Kde vyděláš, tam. Viz: „Hele slyšel jsi to? To teď lidi bere.“ Smích.

Že píši pořád o tomtéž? Ale lidi taky dělají tytéž chyby. Možná, že když nebyly mobily a internet, tak byly styly víc alternativní právě díky své nedostupnosti. To by ovšem zase ne každý poznal muziku, jakou má rád. Někdo má rád zánovní Deathstars, někdo zase kultovní Christian Death. Asi každý má tu svou vlnu a někdo se jen na té vlně občas sveze. Já jsem si ji vždy hledal i bez netu.

A pointa toho všeho? V podstatě žádná není. Snad jen nechci sýčkovat, nejsem gothická Sybila, ale spíš ta fosílie, ale už teď se preventivně obávám o existenci novodobé vlny death rocku na undergroundové úrovni, jakou kdysi vytvořily ikony jako Rozz Williams-Christian Death, Sex Gang Children, 45 Grave atd. Dnes tady jsou skvělí Miguel And The Living Dead, Naughty Zombies, Astrovamps atd. A já budu moc rád, když v tom „undergroundu“ zůstanou.

Jenomže dnes je underground největší komerce, takže bych jim, vám i sobě přál ten pravý nezkomercionalizovaný underground bez příkras, jak to nedávno řekl můj Přítel Underground v Undergroundu. Ovšem přátelé,záleží, kolik těch undergroundů se nám tam ještě vejde.

Bob Lučan.