Underground versus Underground II. aneb vzpoura Moravského Dekadenta pokračuje...
Pouze pro Web DekadenteMorfin
Září 2012
Některé věci jsou brány čistě mým specifickým nadhledem, není tedy třeba je brát jakkoliv dogmaticky, ale spíš si z nich vzít to dobré a čisté... Musíte mít hodně duševní síly, abyste měli vůbec zájem pouštět se do takových článků. Hudbo, nemusíš být dokonalá, zůstaň jen prosím sama sebou. Ty víš, že to umíš...
Myslím, že v současné době je ideální klima pro pokračování tohoto typu článku. Zároveň je v dnešní době poměrně složité definovat, co skutečným Undergroundem je. Čeští „ortodoxní“ pamětníci by nedali dopustit na své Plastiky, Garáž nebo například Jasnou Páku... Dnes se na to podíváme ovšem trochu více ze široka a to mýma očima.
Mnozí z Vás si nejspíš ještě pamatují první díl, kde jsem psal, že když si něco oblíbíte z hloubi skutečné propasti UG scény, ať už jde o gotický rock, nebo například death rock 80. let a pod... Prodloužená ruka už vyčerpaného hudebního trhu chňapne po čemkoliv, aby přišla s něčím novým, v tomhle případě, jako novým, lépe řečeno „staro-novým“. Víte, některé věci mě občas připomínají i naši politickou situaci, sebrat všechno a zdanit vše, co si člověk poctivě vypěstuje, vytvoří, v případě naší hudby, objeví.
Samozřejmě, že nikdy nebude napsán článek nebo stvořená hudba, kterou si všichni oblíbí. Ziskuchtivá média předkládají posluchačům a čtenářům prapodivné fikce a „fantasmagorie“ o tom, kdo co hraje za hudební styl a co že tím sleduje, ačkoliv se to nezakládá z 90% na pravdě. Neuvědomují si ovšem, že to může způsobit mnohdy až davové šílenství, co původně směřovalo zcela jiným směrem. Přes všechny své výhrady a argumenty musím ovšem a to se vší vážností říct a možná i zdůraznit, že je v posledních letech plno skvělých kapel a kvalitních muzikantů, kteří mají výtečná studia a dobrou prezentaci i prostřednictvím Internetu YouTubu atd... Je taky plno lidí, kterým „moderní“ skladatelské postupy zcela vyhovují. U mě je to ovšem jinak. Já si cením svých oblíbených kapel, muzikantů, ale i článků i proto, že šli svojí cestou bez naleštěných pozlátek zavděčit se většině. Ti, co mají kolem čtyřicítky a nejen Ti, určitě ví, že death metal vznikl někdy v dobách Possessed a raných Death... Tyhle kapely chrlily Smrtící Kov do sluchovodů nás tehdy Burzovních Sběratelů, kteří toužili po opravdové brutalitě. Tenkrát měly kapely svůj ksicht a koule, vždycky jste rozeznali například německé Thrashové Kreator, Sodom, Destruction... Každá kapela měla svůj charakteristický zvuk, například italští Bulldozer, švýcarští Celtic Frost, švédské Bathory, nebo pro mě tolik báječní kanadští Voivod...
Garážový zvuk a autentičnost, nezaměnitelný zvuk 80. let je prostě impozantní. Proto si i myslím, že Metal by měl zůstat v Undergroundu. Slyšel jsem spousty současný kapel, které na sebe nabalily plno stylů, jenž se k sobě absolutně nehodily a spíš si o sebe rozbíjely hubu. Přesto tyhle party měly příjemné, až popové vyhrávky, melodické linky, vlezlé klávesové plochy, takže se samozřejmě líbily, image od všeho trochu taky zabrala, tedy nebylo co řešit. Až na to, že tyhle kapely jsou už takzvaně „vykastrované“, zobludňují „Metalový Underground“, jak už jsem mnohokrát psal. Pokud bych měl náladu na pop, zapnu si kvalitní pop, nemusím proto poslouchat „pop metalové“ slátaniny. Dokonce i v populárních, dnešních „thrash core“ kapelách se vyskytují parazitující hudební i vokální projevy, jenž s „hardcorem, metalem“ nemají co dělat. Když vidím ty trička s dráčkama, kýčovité, v podstatě dnes už povinné, tetování a drsný výraz „60ti kilového mladíka“, tak se musím až pousmát. Skoro mi někteří dnešní takzvaní Metaloví hudebníci připadají jako pozérské, chlapecké, popíkové kapely, jenž trhaly rekordy na MTV atd... Vždyť my jsem proti tomuhle v 80. a 90. letech přeci téměř „bojovali“. Já jsem skalním fandou kapel, které skutečně zůstaly samy sebou nebo se dokonce vrátily ještě víc do historie daného stylu. Pentagram, Saint Vitus, Autopsy, Darkthrone, Bolt Thrower, tihle všichni a mnozí další mají můj velký dík a obdiv.
Tohle, co vám píši, není přemíra odborných slov, je to určitá zkušenost, není to filosofická destrukce, je to upřímnost a já píši vždy upřímně. Tak i já potřebuji tu upřímnost cítit od hudby, co poslouchám. Bob Lučan
2025 ©