ŽENY!
Aneb Pravda, Vášeň, Poznání i Doznání...
Upozornění: Tento napůl článek a tak trošku i povídka života je určena osobám starším 18 let!
Ženy: Umí nás rozhněvat, komandovat, ale taky navnadit, laskat a bezmezně milovat. Kdo ví, možná že největší umělcově přiznání se těšily právě Ženy...
Nebe nad městem hoří červenou září, mám pocit, že nemůžu nikam jít.
Kolik člověk potřebuje zásluh, aby se stal "modlou". Mé psací návyky jsou už symbolické. Zajdu na náměstí do kavárny, objednám si sklenku kvalitního červeného vína a šálek předražené kávy. Oči upřeně zaměřím na dámu sedící naproti mě. Všechno klape co nejlépe, protože ona je zadaná a její přítel se právě posadil k ní. Jsem si jistý, že jinak by zákonitě podlehla mým zhýrale-slastným svodům andílkovského pohledu vášnivého Dekadenta. Ta dívka měla jasně červené rty, velmi bílý krk, dlouhé nohy těsně obepjaté mystickou pavučinou hedvábných punčoch. Ještě, že už přichází její přítel. Ve skrytu duše doufám, že se Ti dva pohádají... Potom zaútočím jako šelma. Tak tomuhle já říkám vzrušující terapie.
Umím se skutečně bezmezně zamilovat, ale nikdy nemohu přestat myslet na ženy, jsou součástí celého mého života. Mám rád jejich pohledy, to pokukování, ty jejich ženské zbraně, které některé ovládají, aniž by to vlastně tušily. Víte, jak mi starší dáma například řekne: „Ty, Ty, Ty!“ Beru to jako výzvu. Mám rád své pocity, nejsem pokrytec ani svatoušek. Všichni dobře známe to všeobecné, jak někdo tvrdí "já nesouložím, já se miluji". Tak to já to řeknu jinak, já můžu ženu milovat, ale víc mě rajcuje, když ji budu mrdat a nebo když mi řekne žena: píchej mě. Kolikrát si říkám, že munice mého šarmu nemůže být nevyčerpatelná, ale vždycky mám ještě něco v rukávu. Už se mi několikrát v životě i stalo, že mnozí přátelé a kolegové zkoušeli dělat tajně, co dělám já. Většina heterosexuálních mužů, jako jsem já, potřebuje ženy tak nějak komplexně, ovšem ne každý je schopen to veřejně přiznat, zvláště pak pokud ho má v hledáčku přítelkyně nebo manželka. Je spousta nejrůznějších typů žen, jedno mají však dámy společné a to určitý druh náladovosti, který my muži tak nějak neznáme. Vlastně jsem vždycky strašně rád dával dívkám soukromé hodiny o gotice a slastně si užíval jejich nevědomosti. Vždycky jsem tak nějak přirozeně ignoroval konvence všedního života. A Dekadentní vášně narůstaly. Přiznám se, že jsem nejspíš i občas trochu improvizoval. Líbí se mi, když žena dělá drahoty a o hodinu později už polyká vaše sperma. Říkáte, že jsem "prasák"? Naopak, jsem jenom chlap, který se nebojí věci nazvat pravými jmény. Ženy jsou zvláštní a to nejen z biologického hlediska, jsou proměnlivé, podivínsky náladové, ale i to na nich tak nějak milujeme.
Žena je schopna mi říct, že když se velcí básníci zamilovali, psali svým milovaným láskyplné verše: "Hele, ty Dekadente, napsal jsi snad Ty mně jedinou zamilovanou báseň?" A já můžu zabručet něco o "uvědomělosti" a skutečné lásce, kterou si zjevně každý v danou chvíli vykládá jinak. Na ženách je krásné to, že umí nalézat srdečná slova, spát s plyšovým králíčkem a vzdychat u análního sexu. Škoda, že ve vztazích jsou mezi orgasmy v následných létech roztroušeny dlouhé zastávky, proto většina z nás touží po dalším poznání. Pokrytectví stranou, říkáte, že muži jsou větší zvrhlíci? Ani bych neřekl. I cudnost může být matkou nevěry. I ten "promiskuitní samec" to musí dělat s něčí manželkou… Třeba právě s tou vaší... Kdo ví. Je nádherné dívat se, jak se ženě chvějí vnitřní stěny stehen při slastném orgasmu a přitom vzpomínat, že jste se poznali v tramvaji při nechtěném doteku... Na tomto článku je impozantní i to, že může vlastně skončit jakkoliv, protože nás to nikdy nikdo neodnaučí. Vždycky je budeme milovat, ano, o Vás je řeč, Ženy!
Autor: Bob Lučan