Brzy ráno v červenci... 24.7.
Během noci jsem přemýšlel, jak moc rád píši. Ráno přede mnou vyvstával obraz černobílého loga s netopejrem, který navíc polechtal mé "Ego". Je ještě brzy ráno, 24. července 2013. To bych to nebyl já, kdybych neviděl dívčí nohy. Vyprahlá tráva ji šlehala do sukně. Ta step jak jako tvář - plná prasklin, rozporuplného života. Ranní, ještě ospalé, melancholické ticho rozkrojila jemně rozkošná hudba Death In June. Otevírám okno a nade mnou se klenulo zlínské modré nebe. Jsem hlubokomyslně poznamenaný životní zkušeností a zase o rok starší. Je nádherné žít, když to aspoň, čas od času, umíte.
Bob Lučan