Podivná generace 2017
Mnohdy jdu ve vojenské bundě po městě s mojí zarostlou bradou, silnými pažemi, jizvami života, na téměř sto-kilovém těle a nestačím se divit. I když se po lidech moc nedívám, ale když už vidím místo mužů samé mamánky, "homosexuály"- nic proti nim nemám, plno mých oblíbených muzikantů je tohoto zaměření, ale spíš mi příjde, že generace opravdových chlapů je už pryč. V uších sluchátka podivného tvaru, holčičí džíny, kabelka, která vypadá jak lékárnička.
Možná je v tom i nadmíra stresu, dopad chemických látek v potravinách, asi flexibilita hnát se za přeludem syntetického života. Uf já byl vždy zvyklý ženskou obejmout, přenést přes potok a místo toho vidim neustále lamentující nedoceněné feministky, nebo mladé vydržované kundičky, co mají v hlavě nasrané, ale mají pocit, že po nich my zbylí muži hrozně toužíme. Tak myslím, že mluvím za všechny zbylé muže původní, ještě chlapské generace, netoužíme. Nám stačí obyčejná ženská, co má selský rozum, a která se hodí jak na pokec tak do postele, i do terénu života.
Bob Lučan
2024 ©