The Fields Of The Nephilim - Mourning Sun 2005

LEGENDY SE VRACEJÍ

FIELDS OF THE NEPHILIM

Album: MOURNING SUN, 2005 Anglie

Styl: gothic rock legende
Total time: 64:28
Skladby: Shround, Straight to the light, New gold dawn, Requiem, Xiberia, She, Moourning sun, In the year 2525 (bonus track)

Měl jsem zvláštní vizi. Viděl jsem, že po albu FALLEN (2002) přijde něco, co mě přiměje přehodnotit doma svou sbírku gothických CD, a v roce 2005 se tahle vize stala skutečností. Přišlo něco, čemu říkám malý zázrak. Nová deska mých nejoblíbenějších gotic rockových ranařů FIELDS OF THE NEPHILIM a jejich zatím poslední summerský potomek MOURNING SUN z roku 2005.
Tihle megagothičtí recidivisti mně nezůstali nikdy nic dlužni ani v době, kdy pan Carl McCoy vydal desku THE NEFILIM (1996), u které jsem měl slzy v očích jak rozmazlený jedináček, který nedosáhl svého. Přijímal jsem tvrdou atmosféru industriálního pozadí bez výčitek, protože kdo jiný by měl určovat, kudy se bude ubírat gothika, než právě ti, co stáli u zrodu.
Mr. McCoy už nám v minulosti naznačil, že umění se nemá uspěchat a předešlé album Fallen (2002) už leccos napovídalo. I kdyby někdo tvrdil, že Fields of The Nephilim mají o něco méně gothických motivů, tak ty, co jsem objevil já, vystačí na dalších tisíc let. A co jsou to vlastně gothické motivy? Kdo by soudil bohy?

Při prvních tónech se mi rozechvěl obličej sladkou úzkostí ultraintra SHROUND podbarveného fantastickou kytarovou hrou, připomínající starší období kapely z let 1988-89.
Ale to už jsme na startu, kde architekt gothického rocku rozjíždí palbu přes art industriální baskytaru, evokující album Elizium(1991) v moderním plášti. Ta sugestivní nálada vám vydrží až do impozantní chvíle, kdy Carl Mc Coy začne zpívat zbustrovaným syrovým vokálem, který vytáhne do snad nejgothičtějších intonací a hlubokých útrap pekla své letité kariéry lupiče v klobouku.
STRAIGHT TO THE LIGHT je tak trefným otevírákem, že už kdyby v tomto okamžiku album skončilo, byl bych i tak šťastný a poslušně čekal, až se dá legendární temná monarchie znovu do pohybu.
I obal desky je snad nejlepší v historii souboru. Černočerná krabička a Mc Coyův obličej zamrzlý v ledu. Booklet je natolik originální, že kdo by si tohle vypálil, měl by se nad sebou velmi hluboce zamyslet.
NEW GOLD DAWN zapadá do hudebního konceptu jak klíč do zámku. Je tu cítit směs těch nejvkusnějších goth ingrediencí posledních dvaceti let.
Pokud nejmenovaný pán, co psal v nejmenovaném časopise recenzi na tohle dílo, dospěl závěru, že na povrch vyplouvá monotónnost, měl by si zajít na ušní.
Už REQUIEM vás nutně musí přesvědčit o opaku. Carlův hlas zraje jak víno a jeho dojemnost je čím dál více emotivnější. Briliantová kytara přerušovaná údery, které se nedají charakterizovat jinak než vytouženým koncem světa a přesunem do jiné dimenze, kde se obejmou a seřadí snad jen ti, co patří do elity.
Zemětřesení pokračuje i přes minové pole Nephilimu XIBERIA, ale to už nás hladí baladický epos SHE. Taková procítěnost se nedá slovy vyjádřit. Proto mě teď omluvte, mohu psát ve své gothické euforii cokoliv.
Vznášíte se zde na tónech horoskopu hvězd a noční obloha vám vypráví titulní příběh MOURNING SUN, kde se zhmotní to, čemu já říkám gothický rock. Atmosféra je tak působivá, že chvílemi ztrácíte smysl bytí na tomto světě. Do reality vás dostane až závěrečný bonus IN THE YEAR 2525, cover od písničkářského dua ZAGER and EVANS, kteří měli tento největší hit na svém kontě už v roce 1969 a moji milovaní ho předělali do laibachovské podoby. (Mimochodem Laibach vytvořili cover verzi téhož.)

Za poslední léta nejpřitažlivější dílo v gothickém světě.

Autor: Bob Lučan Dekadent