MICKEY ROURKE - NOVODOBÝ HOLLYWOODSKÝ REBEL

Mickey Rourke

Autor Petr Koten

Ve druhé polovině osmdesátých let byl hvězdou Hollywoodu, když zazářil v thrillerech 9 ½ týdne či Angel Heart a pravidelně se objevoval v úlohách podmanivých, tajemných mužů. Dnes, kdy je jeho kariéra opět na vzestupu, se Mickey Rourke představuje v rolích zbitých, stárnoucích mužů, kteří však nezapřou svou chlapáckou minulost. V poslední době jsme ho viděli například v drogovém dramatu Šňup či v akčním dramatu Muž v ohni; Robert Rodriguez ho obsadil do snímků Kdysi dávno v Mexiku a Sin City – město hříchu.

Philip Andre Rourke Jr., zvaný Mickey, se narodil 16. září 1956 v městečku Schenectady, stát New York. V mládí usiloval o dráhu profesionálního baseballisty a boxera. Poté však zkusil štěstí v newyorském Actor´s Studiu, kde zahájil svou letitou, tu úspěšnější, jindy zas uvadající, přesto však pozoruhodnou kariéru herce a příležitostného scenáristy. Po drobných úlohách ve dvou gigantických propadácích, Spielbergově válečné komedii 1941 (1979) a Ciminově westernu Nebeská brána (1980), si Rourkea poprvé výrazněji všimlo publikum díky krimithrilleru Žár těla (1981). O rok později pak účinkoval nostalgické tragikomedii Bistro jako přirozený vůdce Boogie, jenž si z pravidel příliš těžkou hlavu nedělá. V padesátých letech se odehrával také snímek Dravé ryby (1983) Francise Forda Coppoly, tentokrát se jednalo o příběh z prostředí pouličních gangů – a mezi všemi mladými chuligány samozřejmě exceloval právě Mickey Rourke.

Škatulku rváčů a zlodějíčků opustil Mickey Rourke až krimidramatem Rok draka (1985). Také vietnamský veterán a fanatický detektiv Stanley White, který rázně pacifikuje newyorskou Čínskou čtvrt, ale měl mnohé společné s jeho předchozími postavami. Prvoplánové násilníky opustil až v erotickém thrilleru 9 ½ týdne (1986), o to záludnější osobností však jeho okouzlující John, do jehož sexuálních her je vtahována galeristka Elizabeth (Kim Basingerová). Snímek sice nepatřil mezi objevná filmařská díla, avšak brzy si nalezl spoustu příznivců a dodnes patří k nejslavnějším Rourkeovým filmům. Mnohem hůře dopadla obdobně laděná Smyslná orchidej (1990), která doplatila na nekvalitní scénář i režii. Mezi těmito snímky Rourke stihl natočit také několik pozoruhodných projektů a splnil tím své předsevzetí účinkovat pouze v titulech splňujících vysoké nároky na kvalitu. Objevil se v mysteriózním thrilleru Alana Parkera Angel Heart (1987), v němž byl jeho protihráčem Robert De Niro. V dramatu Modlitba za umírající (1987) se představil coby atentátník IRA, který zapříčiní smrt desítek nevinných dětí. Rourkeovou brilantní hereckou studií zhýralého básníka pak bylo drama Barfly (1988), u publika však snímek propadl a ani na vysněnou oscarovou nominaci nedošlo. Poněkud nečekaně se poté Rourke poté představil v životopisném dramatu Francesco (1989) o svatém Františku z Assisi, jeho obsazení však snímku vůbec neprospělo.

Již na přelomu osmdesátých a devadesátých lze ve filmografii Mickeyho Rourkea vysledovat příklon k akční snímkům a krimithrillerům. Usiloval o úspěch dramatu Homeboy (1988), které produkoval, napsal k němu scénář a přestavil se v ústřední roli. Příběh zraněného boxera, který se naposledy vrací do ringu se však nedostal ani do americké kinodistribuce. O mnoho lépe si nevedlo ani krimi Fešák Johnny (1989) a neuspěl ani thriller Bílé písky (1992). Navíc byl Rourke stále unavenější životem sledované celebrity; řada skandálů a problémy s drogami tak způsobily Rourkeův ústup ze slávy. V první polovině devadesátých let dokonce Rourke ohlásil konec svých hereckých snah a vstup do boxerského profiringu. V něm však mnohem víc ran přijal, než rozdal, a proto nepřekvapilo, když se začal k herectví vracet. K prvním návratům patřil gangsterský thriller Střela (1996), k těm nejúspěšnějším western Poslední psanec (1994) s Rourkem jako sadistickým šerifem Graffem či stylová akční podívaná Double Team (1997), v níž se objevil jako protivník Jeana-Claudea Van Damma, k těm nejzoufalejším pak snímek 9 ½ týdne 2 (1997).

Na cestu vzhůru Mickeyho Rourkea nasměroval F. F. Coppola, který mu svěřil úlohu bezcharakterního advokáta v soudním dramatu Vyvolávač deště (1997). Další Mickeyho úspěchy jsou pak spojeny s nezávislým filmem. K oblíbeným úlohám pošahaných lotrů se vrátil v dramatu Osudová sázka (1998), v thrilleru Věznice (2000) mu naopak režírující herec Steve Buscemi nabídl úlohu zcela nečekanou – násilí odmítajícího transvestitu Jana – a Rourke v ní podal jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Sérii menších, avšak o to zajímavějších úloh pak Rourke završil v dramatu Seana Penna Přísaha (2001). Útok na výrazné úlohy ve sledovaných projektech zahájil Rourke nenápadně, jako podmanivý záporák v akčním thrilleru Sejměte Cartera (2000). Krátce nato byl coby dealer Kuchař hvězdou drogového jízdy po L.A. s názvem Šňup (2002) a neztratil se ani v akčních thrillerech režiséra Tonyho Scotta Muž v ohni (2004) a Domino (2005). Dosavadním vyvrcholením jeho druhé kariéry jsou však až dva snímky Roberta Rodrigueze: dokončení jeho desperadovské trilogie Kdysi dávno v Mexiku (2003) a především adaptace noirového comicsu Sin City – město hříchu (2005), v níž na sebe Rourke strhává veškerou pozornost jako násilnický vazoun Marv. A aby těch charismatických lumpů v Rourkeově podání nebylo málo, můžeme ho v této podobě vidět také ve špionážní komedii Stormbreaker (2006) - ztělesňuje tu dekadentního arcilotra Sayla. Zdá se, že Mickey Rourke uzrál jako víno a že má před sebou ještě slušnou řádku slibných projektů. Kdo by to byl do něj před deseti lety řekl?