RETRO GALERIE

Milí Čtenáři,

Připravili jsme pro vás mimořádný vstup z 80. let v podobě retro galerie. Od Rubikovy kostky, céček, veksláků až po hudbu z "elpíček" a růžovou žvýkačkou Pedro za korunu. "Retro je aktuální."

Ani jsme nečekali, že by 80. léta v anketě měla největší ohlas. Respektive:

- "Co nejvíce posloucháte?"

- "80. léta, téměř vše."

krásně,nemoderní pop?!!!

Tím mohlo být myšleno vše. Pop, punk, rock a tak dále, proto jsme pro vás připravili takovou menší RETROGALERII obrázků a obálek tehdejších časopisů. Některé vypadají docela nostalgicky a jiné zase trošku legračně, v Bravu se v 80. letech tenkrát vyskytovali například: A-Ha, Mötley Crüe, Sandra, Cyndi Loper, Rick Astley, Black, Siouxsie And The Banshees, Duran Duran, David Bowie, k mání nabízíme i plakát The Cure. Robert Smith byl v období The Top (1984) pěkně popový mazánek, sice se svojí mazlivou psychadelií, ale post punk byl už ta tam. Kdo se v té době teprve narodil, tak se v pohodě za svým kompem alespoň podívá na střední proud osmé dekády v naší malé archívní retro výstavce.

O tomhle období se hojně zmiňuji ve svém jednom z nejčtenějších článků. Novoromantismus aneb po stopách synth popu. No i v klipu týdne se vyskytovalo spoustu interpretů z tohoto sentimentálního období. Představte si, že časopisy jako Metal Hammer, Rock Hard nebo popové Bravo se muselo pracně shánět ať už ze zahraničí od našich sousedů, kde byla morálka uvolněnější, nebo taky na burzách, kde jsem se já co by tenkrát adolescent Bobin vyskytoval často. Měli byste vidět ten poprask, když mě moje máma roztrhala plakát A-Ha, jaké jsem dělal scény. Poslouchával jsem všechno možné a stále jsem měl přeplakátováno. Bylo to moc krásné obdobíčko MC - audiokazet pořízených v Tůzu za papírky, kterým se říkalo Bony.

Plakát A-Ha ke stažení na plochu vašeho popového počítače.

Na našem blogu se vždycky něčeho chytnu tak, aby stále periodicky fungoval a já si našel další motivaci pro vás něco vytvořit. Věřte mi, dělám to opravdu moc rád, zvlášť takový typ článků jako byla Vzpomínka na myšlenku nebo Kouzlo podzimu. Je moc dobré, aby člověk měl hudbu natolik rád, aby o ní mohle stále ze všech úhlů pohledu psát. Hlavně mě víc baví ten osobní přístup, emocionální konfrontace pro mě znamená mnohem víc než jen informativní nástřik. Že se někdo sejde na akci a je jedno, jestli jde o industrální mlácení do popelnic, synth popové hrátky sladkých novoromantiků nebo black metalové běsnění na přelomu tisíciletí. Všechno se vrací a i to, co nám nebylo přímo po chuťi nám po čase navodí natolik nostalgickou náladu, že se dokážeme odprostit od nejrůzněších předsudků.

Já osobně poslouchám vícero stylů hned z několika důvodů a ten nejdůžitější je to, že po synťákovém opojení se právě velice těším, až si pustím nějakoou metalovou sypačku. Zajímavé je, že i když vím, co je efektivní nebo brilantně zahraná muzika, tak mám mnohdy náladu na pravý opak, monotóní tuctárny. Co moc nemusím, je přehnaná orchestrace zejména v metalových kapelách, které já mám rád, právě pro svůj samostatný styl. Když budu chtít orchestr, pustím si vážnou hudbu. Nedovedu si představit narušovat post punkové nebo chcete-li gotické Bauhaus něčím, co pro ně není tipické. Mám je rád právě pro svůj specifický zvuk a styl Murphyho zpěvu, to jen pro příklad.

Tak si i myslím, že nikdo nedělá pop tak sladkobolně jako norští A-Háči. Kdo by mohl víc industrálně otesat hudbu až na kost instrumentální formy něž Labutí Král: Michael Gira (S.W. A.N.S.). Takže proč se o něco ochuzovat přes absurdní nesvobodnou, ortodoxnost. Zbořte mantinely přepjatosti. Myslím, že člověk nemusí mít doma všechno jenom protože je to například stopadesátá vlna gothiky nebo neoklasiky a nebude z něj "goth" tím, že se chytne nějakého odkazu na netu, kde uvidí nějakou děvku v černé róbě a stáhne si to, aby zapadl mnohdy proti své valstní vůli.

Já mám taky moc rád krásné umělecké booklety, to mě opravdu naplňuje. 24. 7. mám narozeniny, 36 let a nejspíš od své přítelkyně Lucinky dostanu nějaký originálek a možná už i vím jaký. Takže se na ten oficiální zvukový záznam moc těším.

Retro může být stále aktuální a Ti, co tehdejším střední proudem přímo neprošli, můžou z dnešního pohledu brát "disco" jako dnes už řekněme undergroundovou odnož. Takže nasadit plátěné nazouváky a pomalu proplouvejte naší RETROGALERIÍ, sentimentální muzeum je tady právě pro vás. ...

Dekadent

"VEKSLÁCKÁ HYMNA"

Vítejte, zdravíme nejmladší, invalidní, důchodce v Čechách.