GOTHOLOGIE II
Experimentator
A už tady máme naši čtenáři druhý díl GOTHOLOGIE, což je jisté ventilování svých pocitů o všem, co souvisí i vzdáleně s gothickou hudbou, případně podobnými alternativními žánry. Tentokrát půjde o různé pocity u hudebních experimentů. Tak se dobře bavte.
Celý svůj život se zajímám o co neexperimentálnější jádro jednotlivých hudebních stylů. Dá se říct, že tak je to i u post punku, gothic rocku, death rocku a celém tom temném kráslovství. Co se týče například středního proudu, tak mě tady oslovují zejména známá 80. léta. Od útlého věku jsem se zajímal o dost nevšední hudební žánry, které obsahovali texty zamořené úzkostí, obsesí a temnou poetikou. Mám rád, když do vaší mysli vstoupí něco tak silně, že už ji nepustí. Například hodně netradiční umění podpořené futuristickým zvukem. Odjakživa jsem poslouchával zdrogované spolky Doors, Iggy Popa, Davida Bowieho, Bauhaus, Christian Death, SWANS, Legendary Pink Dots a další. Obdivoval jsem Bowieho náladotvorné glam sci-fi rockové nálady v dobách Ziggyho Stardusta. Také mě fascinoval olověný rytmus industrálně prosáklých SWANS, nihilistický death rockový post romantismus Rozze Williamse i jazzové a gospelové provokativní chorály v řadách Valora Kanda.
Netradiční experimentování mě prostě vyloženě fascinovalo, ba co více, zasáhlo mě mnohdy až do takové míry, že jsem díky němu začal vytvářet i celkem netradiční způsob psaní. Chtěl bych stále něčím překvapovat a těšit čtenáře. Jak už jsem psal v minulosti, nikdy přesně nevím, jak bude článek přesně vystavěn, ale vždycky chci, aby trošku přehlušil sterilitu. V psaní by mělo být něco křehkého, poučného, ale i originálního. Mám rád kapely, které nemají potřebu se někam hnát. Kvalita umění se nedá uspěchat. Psaní si také odnikud nevycucáš, musíš to v sobě trochu mít a zajímat se o věci kolem hudby. Trochu riskovat a exerimentovat. Dá se říci, že je mi v určitém směru jedno, co si myslí druzí. Vždycky se to přece někomu líbit bude a někomu ne, to je normální. Jsem trochu textař, filosof, většinou romanticky sklidněný neurotik. ...
Když chce někdo podrobněji psát o hudbě jako je Christian Death, tak musí být trošku nevyspitatelný podivín. Mít vlastní fantazii. Dodnes mě hodně fascinuje hudba Davida Bowieho a jen s velkou námahou bych mohl popsat tohoto záhadného muže, který je na zemi už přes šedesát let a natočil nespočet alb, hrál v mnoha filmech a stal se vzorem pro daší mé oblíbence jako je Peter Murphy a Rozz Williams. Bowie byl odpočátku nadčasový. Už v období desek Ziggy Stardust, Aladin Sane, Pin Ups a další. ... Byl by dlouhý seznam, kolik hudebních interpretů převzalo do své podoby jeho hit HEROES ze stejnojmeného alba. Byli to například Clan Of Xymox nebo Love Like Blood, Rammstein či jej nahrála i zpěvačka Nico, kterou má ráda moje Morti. ...
Osobně mám silně v paměti cover verzi OUTSIDE od Dreadful Shadows. Temně depresivní období alba "Outside" je něčím, co se dá v článku jen stěží vylíčit. Jen bych řekl, že v tom 95. roce to asi od Davida nikdo nečekal, když vymlátil z komerce duši. V hudbě mám rád jak kytaru i basu, tak i zajímavé samply, vkusnou elektroniku a samozřejmně psychadelii. Tímhle například oplývá hudba Alien Sex Fiend. Excentrický, mrtvolně laděný klaun Nick Fiend má ve svém chraplavém hlase opravdovou krutost a v kombinaci s gothickým punkem a s dávkou psychadelie a elektroniky je člověk rázem ponořený do útrob opiového hororu. Moc rád poslouchám druhou řadovku "Acid Bath" 1984. Je to tak, že se vás ta hudba dotkne tam, kde jinou ani nezahlédneš. Člověk si může vytvořit i přes temnotu rozzářený den a oblíbená hudba mu může nabídnout spousty tajemství, které jste přetím neznaly. Vaše sny ožijí. ...
V klidu se usadíte a zapnete si například "First And Last And Always" 1985 od Sisters Of Mercy a díky pochmurným kytarám a tesklivému zabarvení Eldritchova vokálu je člověk, alespoň já, ve svém živlu. Živá vystoupení Sisters Of Mercy už tolik neprožiji, nehledě na to, že už jsem tři viděl a studiová nahrávka v soukromí mně byla vždycky bližší. Navíc vytvářela kouzelné iluze o neproniknutelnosti vyhublého anglána v tmavých brýlých. V podstatě debut už nic nepřekonalo, bylo to Poprvé, Navždy a Naposled. Ale to bylo něco!!!
Náš pořad je o pocitech, ale i o našem přístupu k hudbě, který je právě v gothic rockovém žánru myslím velmi důležitý. Někdy člověk chce, aby mu běhal mráz po zádech díky démonickému obrazu hudby a záhrobní lyriky. Takové pocity mně navozují právě zmínění britové Alien Sex Fiend, Sex Gang Children, rituály colemanových Killing Joke nebo francouzi Deadchovsky. Prostě chci říct, že je skvělé všemi smysly vnímat zrovna v souvislosti s gothickou hudbou tu mysteriózní náladu, střídání temp a pocitů.
Například u Christian Death se mi líbí ten podzemní zvuk a experimenty s melodiemi, nelidské motivy zboostrovaných kytar i ta hypnotická nepříčetnost. Gothic rock mě vždycky silně přitahoval. Už ta představa o něčem tajemném ve mně vyvolávala melancholickou eufórii, emocionální dávku vzrušení, zároveň i možnost svůj prožitek z hudební vzrušení rozdávat dál. Dodnes stále dráždí moji fantazii milovaní Red Lorry Yellow Lorry, Bolshoi, Bauhaus, The Wake, Nosferatu, Corpus Delicti, Vandemien a další. ...
GOTHOLOGIE bude čas od času poskytovat v jistém směru výuku některých z kapel nebo i ukázky z textů kapel. Jak už jsem slíbil v komentáři u první části, že bude pokračovat, tak vždy slovo držím. Proberene občas archivní Sisters Of Mercy, The Mission, Fields Of The Nephilim, ale například i modly synth popu 80. let jako Ultravox, Visage, Talk Talk nebo například Duran Duran, kteří sice už zestárli, ale fanoušci přece zestárli s nimi a takový Simon Le Bon stále umí jako za mlada. Zaslechneme například na Frekvenci 1 "Wild Boys" nebo "Come Undone" a máme nostalgické slzy v očích. Jako právě teď u mého oblíbeného The Very Best Of Japan - Second The Emotion. Vzpomínám, co vyvolávala v letech 88 - 89 biblická skladba "Ráchel" od českých Oceán, když vystupovali v televizním klubu mladých. Začátkem 90. let se singlu prodalo snad destet tisíc.
No a dnes se všechno stahuje, takže současná tuzemská, dost malá synth popová nebo gothic rocková scéna má co dělat, aby přežila. Všímám si ale, že se kluci stále snaží a makají na sobě. Například Bratrstvo Luny natočili nové album, které je o poznání barvitější, než jejich předešlý opus. Bratrstvo Luny jsou skvělou odnoží klasikého gothického rocku v old schoolovském stylu, s ještě větším zaměřením na mysteriózní nálady a temnou atmosféru. Myslím si, že z toho, co jsem měl zatím možnost slyšet, bude CD úspěšné.
I když mám rád plno stylů související s gothikou, tak nejsem přímým zastáncem elektrických mašinek. Stále upřednostňuji klasiku v gothickém rocku a myslím, že to není jen tím, že jsem v tom vyrůstal, ale právě těmi pocity, o kterých tady chci psát. Dnes je plno, dá se říct až "post darkwave", stylů a kapel, které slaví úspěch jako Black Tape a Blue Girl, Diary Of Dreams, Carnival Of Dreams, Die Laughing, Jesus Of Exstasy, Drope Star INC a plno daších. ... Pódia patří partám jako jsou například Gothminister, Deathstars, které mohou zasahovat více ženské emoční body, než ty starší old school gothic bandy. Přesto tu historii ignorovat nelze, osobně svoji původní gothic rockovou identitu v sobě nezapřu a proč taky, byl bych přece sám proti sobě.
Pokud by někdy můj monolog zněl lehce "egoisticky",tak je to spíše fatamorgánní přelud způsobený světlem z monitoru. Jinak jsem si všiml, že druhé Volume mých sousedů Cavern, Carpe Noctem ze 7. listopadu, dopadlo skvěle a jsem tomu rád, že všechno vychází, jak má. ...
Dnes mě čeká ještě poslech kapel Timothy Moldrey, Autumn, Inkubus Sukkubus, Ice Ages, Myth a další, které jsem dřív poslouchával z kompilací Goths Paradise. ... Vždy si něco pustím z každé vlny, které jsou zatím u mě zaznamenané čtyři a dělám si tím pestřejší výběr. Většinou se pak pokorně vrátím k Christian Death, Bauhaus a Fields Of The Nephilim, ale mám neustálý přehled a když mě něco zaujme, tak po tom chňapnu jako chameleon mrštným jazýčkem. Přetvářka mi není vlastní, zrovna tak jsou mi cizí módní invence. Jsem spíše laděný na soukromé emotivní prožitky. Ty mě naplňují a inspirují k dalšímu psaní.
Letošní podzim mám vystavěný v albech Bauhaus - Burning From The Inside (1983). Tohle album je prostě unikátní a nic na kvalitě ani po čtvrt století naztratilo. Christian Death - Catastrophe Ballet 1984, půvabně tesklivý katastroficko death rockový balet. Album, na kterém se mimo Rozze Wiliamse už poprvé podílí Valor Kand. Alien Sex Fiend - Acid Bath (1984). Alternativní gothic punk na způsob elektronicko psychadelické grotesky kanibalisty Nicka Fienda, kurevsky dobré žrádlo pro punkery, temnější gothiky, ale i příznivce kapel typu Christian Death, Sex Gang Children, Ausgang a podobně. Acid Bath žeru snad od sedné třídy. Klaun Nick má na svém kopí napíchlé lebky svých obětí a tančí v oprátkovém kabaretu démonických rekvizit. ...
Tak to bude ode mě pro dnešek všechno, zrovna mi dohrávají francouzští Deadchovsky, s pozdravem autor Bob Lučan.
Moji milí čtenáři. Korgůlek mi říkal, ať sem také napíši své pocity. No budu raději stručná, protože odborník na psaní je tu on. Takhle při celém deštivém dni a večeru, kdy popíjíme čaj z krušnohorských bylinek, si chci vzíti Rivotril ke spaní a zapnout si moje velice oblíbené album od Sonic Youth - Sister, které všem vřele doporučuji a posílám ukázku.
Často poslouchám kromě Bauhaus, Christian Death, SWANS, Bowieho, i Jarboe, Legendary Pink Dots, The Doors velice hodně. To je hudba, která mě doprovází každý den a také mám moc ráda slovenskou L´ahkou Múzu. Gudrun je výborná a originální zpěvačka. A to ještě nemluvím o plánovaném koncertu Christian Death v Bratislavě, který nás čeká a na který se hodně těším. ...
Pěkný večer a sejdeme se v nové sekci Spalovna s nějakými verši a dekadentními básníky. Jo a ještě přidávám obrázek mé oblíbené herečky J. Lewis. ...
Morti