Materialismus versus Duchovno
Gothická zpověď II
Slovy poety
Lásko, bojím se tě obejmout, abys mi neroztála. Zamrkej, mé krásné děvče. Buď jako z jiného světa, spočítej své hříchy. Sveď toho cizince.
Co je tak špatného na tom být šťastná? Sláva těm, kdo prohlédnou naši nemoc.
Lásko, proč proplouváš cizincovým kontem? A já tě brzdím svým poutem? Vždyť já jsem jen vůdcem úzkosti, co povstal z bílého snu iluzí. Když jsem se ráno probudil, měl jsem tradiční pocit, že mě život obešel. Způsob uspořádání mých myšlenek, ale rozhodně není dogmatický a uplatňuji své názory jen jako pomocnou ruku, kterou bych pro svůj sentimentální charakter potřeboval spíš sám, protože se příliš poddávám citům, které už se v generací širokých kalhot nenosí. Říkáš stále, kdo je zvědavý na ty tvé nostalgické kecy starého Gotha. A že je tady second generation. A já na to, že mi to klidně můžeš říct česky, že ta nová umělohmotná generace stejně hltá všechno.Navrhuji, naučme se míti rádi, než to bude ilegální a budeme zase o krok blíž k baru U Čtyř větrů, kde obsluhuje rozmarný varovatel před stereotypem a nalívá absint cizincům, aby zapomněli, že mají umřít v čas. Na stěnách tam visí obrazy Andyho Warhola. Překrásná neláska vás tam spojí s doktorem Nostradamem. A horoskop vám nesestaví nikdo menší než John Dee. Otevřeno je zde od 23.září do 21.listopadu až do doby, kdy okolní krajinu šílenství rozsekne podzim života. Nedává mi to smysl přes všechny důkazy, že je svět kouzelný, stále něco chybí. Proto přicházejí čas od času ty nejasné vize o něčem lepším. Lásko, slyšel jsem nějaké pomluvy.
To jsi celý ty, už jsi z té tvojí betcave scény paranoidní. Navíc si to moc připouštíš. Říkala jsem ti, ať na mě mluvíš česky!
Víš, mně je úplně jedno, jestli se tomu kvůli starému sklepnímu klubu nějak říkalo. Stejně ti mí oblíbenci, jako třeba The Cure, později zaplňovali haly. Takže jsem zase spíš u těch pocitů. Možná, že i ty dnešní děti budou mít jednou tesklivou touhu po něčem vzdáleném. Lásko!
Ano?
Nejsem žádný gothický guru. Snažím se jen psát způsobem, aby mezi mnou a čtenářem byla v jistém smyslu určitá telepatie.
Kdybys raději, ty naivní snílku, dělal něco normálního! Ty tvoje věčné útěky od přirozenosti do tvého světa literární fikcí! Nemůžeš se ubírat směrem subjektivismu, stále dál od reality, stejně tě ta skutečnost vždy dožene.
Možná ano, ale budu se stále snažit dekódovat systém.
Bla, bla, bla. …
Lásko, píši o věcech, které myslím, že má čtenář právo zachytit a může je cítit také. Abych ti to vysvětlil...
Co jako?
No, to psaní. Nejsem Daniela Steelová a neposlouchám Evanescence. Ani nevím, jak se to, krucinál, píše. Jsem Bob a poslouchám Bauhaus. Lásko, psaní je má víra. Je to psychická energie, která člověka dostane do pohybu.
Tebe? Ano? To mě podrž! Z tebe se stal poeta?! A když tě to teda tak baví, nemyslíš si , že by ten tvůj styl myšlení a psaní mohl někdo použít jako návod pro sebe z pozérských důvodů?
Myslím. Já u toho totiž vždycky myslím.
Vždycky jsem milovala tvé velkohubé ambice.
Co jsi říkala? Asi jsem usnul.
Ale nic, ty náš autore. Spi dál.
Bob
2024 ©