GOTHICKÁ ZPOVĚĎ III

GOTHICKÁ ZPOVĚĎ III

Fiktivní povídková koláž 15. září 2007
Znovuzrození Myšlenek

„Už při prvním setkání s tebou jsem si všimla, že máš v charakteru množství individuálních a na první pohled nepřehlédnutelných rysů. V domě jsi měl plno divných hieroglyfů. Zprvu jsem si trošku myslela, že jsi jen podivín, který na sebe chce upoutat pozornost dívky. Postupně však hloubka tvých citů potlačovala moji schopnost vnímání skutečnosti. Určitou zvláštností bylo, že jsi mi dával lásku najevo skrze tvou oblíbenou hudbu. A nenápadně jsi mě dostával do svého světa, kde fikce je katem reality.“
„Snaž se tolik nemyslet.“
„Přesto jsi musel všechny, i ty nepatrné, problémy zpracovat, což ti způsobovalo značné útrapy. Na druhou stranu ses nikdy nepodřizoval prvotním impulsům a vše jsi dělal komplikovaněji. Dodnes jsem opravdu šťastná, že tvůj život obohatil ten můj a to se vším všudy.“
„Lásko…“
„Ano?“
„Stála jsi přede mnou a lehce mhouřila své modré oči ve večerním srpnovém slunci. Pamatuješ, jak příboj v dáli jemně olizoval oblázkovou pláž?“
„Velmi dobře“
„Byla jsi tak zvláštně krásná. Vítr ti k popraskaným rtům přivál pramen zlatohnědých vlasů. V té době ses poprvé ocitla v baru U Čtyř větrů. Bledě fialové tapety s plastickým vzorem orchidejí se ve vlhkých rozích mírně odchlipovaly.Uprostřed jukebox a vinily GHOST DANCE s Deeper Blue. Vidíš ještě tu modrou hlubinu, lásko?“
„Ano. Za okny zlatavé odlesky zapadajícího slunce, barové židle z mahagonového dřeva psaly dějiny nesmrtelných. Byla jsem krásně ztracená ve tvém ráji psychologické anarchie. Do jukeboxu jsi vhodil balkánskou minci a ozvaly se první temné tóny SKELETAL FAMILY jejich věčná Lost in Paradise. Tenkrát jsem si myslela, že se mi to všechno jen zdá anebo jen vítr kvílí nad mořem.“
„Lásko?“
„Ano?“

„Vzpomínáš, jak jsem tě tam poprvé mokrými horkými ústy líbal přes tenounké kalhotky a smáčel jemnou černou krajku. Tvá mušlička byla mnohem krásnější než ty, které vyplavilo Černé moře. Lásko, slyšíš, jak nazí andělé drnkají na harfu melodii MEPHISTO WALTZ?“
„To víš, že slyším. Jen ti chci říct, že tě obdivuji nejen kvůli znovuzrození tvých goth myšlenek, ale i pro tvou schopnost empatie při rozhovoru s těmi na druhé straně. Což ovšem neznamená, že jejich závistivé počínání schvaluješ.“
Zaujatě sledovala jeho myšlenky a vzpomínala na včerejší slastnou noc.
„Zítra ráno se chystám na loď. Má být klidné moře. Černobílé vize Metropolisu mě motivují k obnovení starých k obrodě polozapomenutých spisů z dávných kronik, kdy slavná Němka NICO byla ještě na počátku své pěvecké kariéry a dosud jen ochutnávala LA DOLCE VITA.“
„Lásko?“
„Ano?“
„Pohlaď mě po tváři než se na ní vytvoří vráska středního věku.“
„Miláčku, přestaň už s těmi svými složitými alegoriemi, ještě si bude někdo z čtenářů myslet, že je to úmysl.“
„Lásko?“
„Ano?“
„Ale v tom je přece ten smysl!“
„No vidím, že s tebou to nemá cenu.“
„Stejně jsi sladká.“
„To ti tak věřím.“
„Lásko, všimla sis, jak jsou dnes nebesa vysoko? Jako by tam plály pochodní na tisíce a nám červům pozemským v zlé temnotě září jak vytoužené světlo svíce.“
„Říkal jsi pozérským?“
„Za co mě máš? Já přece lidem věřím. To světlo nám září právě teď v září. Lásko, třicátý čtvrtý podzim už není tolik depresivní. Snad už i okolí nám dá svá požehnání a konstelace našich pentagramů šťastně dají nám, aby náš gothický rod se množil bez ustání.“
„Já tě snad přerazím. Ty už zase píšeš básně!“
„Lásko?“
„Co zase?“
„Co kdybychom v tom našem snu blaženém mohli počet gothických „světců“ rozšířit?“
„Hele, ty můj génie, doba hippies je pryč. Tady máš oběd. Víš přece, že přes poledne se nepíše. Lásko, říkal jsem ti někdy, že většina věcí, co napíšu, je mi někdy proti srsti a že cítím stejný rytmus myšlenkových pochodů?“Ale to jsi přece ty tvůj styl
„Tak to jsem moc ráda. Většina spisovatelů píše spíše neosobně.“
„Lásko, už jsem ti někdy řekl, že jsi můj anděl smrti?“
„Myslela jsem, že to spíš bude EVA´O a Halo Experience a její exkurze po hřbitově.“
„No tak, má drahá, já přece nejsem tak ortodoxní.“
„A co ti tvoji NOSFERATU?“
„Přiznávám, že vampsong The Haunting je dost dobrý! Musím říct, že vydavatelství Cleopatra má ve většině případů šťastnou ruku.“
„A co električtí pankáči ALIEN SEX FIEND? Excentrický Nick Fiend zpívá falešně a navíc jsou zmalovaní jako klauni od Stevena KINGA.“
„Lásko, to je underground a gothický punk s prvky psychedelie a příchutí death rocku.“
„Je rozdíl mezi undergroundem a bordelem!“
„Tak jo. Už se nezlob. Uděláme kompromis. Půjdeme si lehnout a pustíme si ten krásný bordel společně.“
„Dobrá, ale ne, abys to latexové peklo moc osolil, nebo ti ta pouta sundám až zítra.“
„A to mi teď připomnělo první polovinu 80. let, když se tihle černooděnci šinuli do klubu Batcave na fenomenální SPECIMEN, tak já mával v tehdejší ČSSR prvomájovým alegorickým vozům. Ne že by tehdejší punkoví HNF neměli své kouzlo. A víš, že od 23. září je otevřen bar U Čtyř větrů?“
„Ano, vím.“
„Já jen, že nám podzim už začíná.“

Spěchala po ranní pláži a do plic jí vnikal svěží mořský vzduch. Její běh se podobal tanci z repertoáru SWITCHBLADE SYMPHONY, jmenovitě kousku Clown. Přesto za sebou cítila jeho kroky a jeho pohled v zádech. V jedné chvíli se úplně zastavila. Nikdo za ní nestál. Postupně dorazila na kamenitější část pobřeží, kde písek s oblázky postupně přecházel v rozervaná skaliska. Obratně zdolala pár kluzkých kamenů. Náhle ji probudila mužná ruka jejího chotě. S nedodechnutím zamumlala něco o snu a že ho viděla odplouvat.
„To nic. To byl jen sen, lásko.“
Zaťala mu prsty a nehty do stehen.
„Mně se zdálo o dvojici žen ve vílích šatech.“
„Lásko?“
„Ano?“
„Slyšel jsi u toho SWITCHBLADE SYMPHONY?“
„Jak to víš?“
„Jedna z těch dívek jsem byla já.“
„Že by zhmotnění snu?“
„To nevím, ale bylo to moc krásné, takové čisté a neotřelé. Něco mezi nebem a zemí.
Smířila jsem se s tím,že budeš dál stavět vzdušné zámky, novodobé, poeticky smyšlené bary U Čtyř větrů, které ti nahradí tehdejší Batcave club. Miláčku, vím, že je pro tebe reinkarnace Rozze Williamse z osmé dekády důležitá, ale máme už rok 2007 a i Valor nám nějak stávkuje. Na světě přece není jen CHRISTIAN DEATH.“
„Lásko?“
„Ano?“
„ Řekl bych, že DEATHSTARS jsou taky pohodě, ta jejich flákota Cyanide mě pěkně nakopla. Navíc nám zůstali průkopnici THE MISSION, FIELDS OF THE NEPHILIM a znovuzrození SPECIMEN, jejich poslední alba jsou skvělá. Nerad bych zapomněl na vytrvalé goth´n rollové Finy THE 69 EYES a další. Tak to vidíš, trendové bouře oněmí a hvězda SISTERS…nám bude svítit na naší pouti dál a i naše další temné dny svým světlem prozáří.“
„Lásko?“
„Ano?“
„Říkal jsem ti, že jsi nadpřirozeně krásná? Je pro mě šalbou, když se vlasy nádherné s mřížovím zlaté síťky proplétají tak vynalézavě a dovedně, že zlato vlas a vlasy zlato tají? Já zapletl se do nich jak v neoromantickém jinotaji.“
„Ty rebelantský tvůrce, tys odhalil křehkost mého srdce už v dobách, kdy já zabloudila v tvé zahradě v aleji nilských křížů. Tam u prokletého domu v horách.“
„Lásko?“
„Ano?“
„ Zdálo se ti, že jsem svým psaním něco zastíral?“.
„Nezdá se mi. Psal jsi dávno předtím, než jsem tě poznala, a i kdyby, lepší než se jen zpíjet vínem červeným a říkat, jaký gothik že to jsem.“
„Lásko?“
„Ano?“
„Já trnovým věncem ozdobím ti tvoji šíji, až jemnou krůpějí krve smyji tvoje krásné hříchy. K černému blahu ať přispěje nám pravda ta, že magická stříbrná svoboda je víc než klec z křesťanského zlata.“

Přeji krásný den všem čtenářům.

Autor: Bob Lučan