GOTHICKÁ ZPOVĚĎ IV

GOTHICKÁ ZPOVĚĎ IV

- říjen 2007

Hudební román/ek poněkud fiktivního charakter. ...

Jsem Láska, jsem možná i Nenávist, a přece ani jedno.
Uvolni se, zázraku, a vysvleč ze sebe snář použitých slov, aby ses neopakoval. ...

Nelze přehlížet tvou astrální všudypřítomnost, i když je v mé moci. Jsem věřící ateista. Je to už tak strašně dávno, co jsme společně ukřižovali svatozář a popřeli vlastní identitu za zvuků „Lordů nového kostela“- Lords Of The New Church v New Church. Absurdní identitu vnuceného vyznání. Má zloba odchází se smíchem. Láska neustále se měnící v nenávist.

Měla jsi požár v očích, když jsem tě za tónů Ghost Dance jemně znásilňoval na učebnicích katechismu po tvé matce, kde jsme přes Svaté písmo napsali Radarová láska. Matka vždy říkala, že mi nic není svaté. Podle ní jsem byl marnivý a bez reálných vyhlídek, které jsem přikrmoval duchovním paskvilem zvaným punks. Avšak podle tebe jsem byl majitelem nadhvězdného charakteru, ve kterém jsi zabloudila. Když jsi náhodou viděla skulinku, jak z těch emocí ven, tak sis přesladce nalhávala šťastnost s bohémským, poutavě nezodpovědným mužem s pozoruhodným talentem, který je křehký a slušný, snad i trochu obscénní. Vždy, když už jsem nevěděl, jakým směrem dál, pustila jsi mi Lindy´s party od milovaných Bolshoi a tvou šíji zdobil náhrdelník s kompasem, abych nezabloudil v tom světě nemoderních sekvencí. I když je na tvém dekoltu znát o pár dalších křížků víc, tak zbožňuji tě jak světa kraj a pluji s tebou správným směrem dál po tvých jizvách, co přinesl ti život, když spouštěla ses s těmi, co ti byli údajně souzeni. Nejsem takový, jak se zdám. Punks nebo goths. Jsem někde uprostřed. Jsem v kruhu, jsem mladý ve svém starém věku. Jsem klidný, když se hněvám. Nééé! Jsem punks! Šeptám pššš i řvu uuuaaa! Jsem prozaik divoce probuzený realitou. Brrr!

- Mohla bych se tě důvěrně na něco zeptat, drahý?
- No, prosím.
- Ty zase píšeš nějaký příběh?
- Ale ne. Chci ti jen uvolnit ostnatý drát z tvého srdce, abych se k němu dostal blíž než k baru U Čtyř větrů.
- Já to přece na tobě poznám. Víš, co jsi mi slíbil!
- Že tě budu milovat k smrti jak death rockové Sex Gang Children.
- Tak už přestaň žertovat. Měl bys ještě spát a ty si přitom pobrukuješ píseň Life´s a gas.
- Lásko, jsem komplikace se dvěma tvářemi a lidé do mne chtějí vstoupit. Jsem otrok národa v čase. Jsem zasloužilý goth uprostřed kruhu a političtí prostituti nemají klíč.
- Tak už spi.

Ráno. Zaprášený radiobudík zeleně zasvítil a rozezněl se jakýmsi zapomenutým hitem z osmdesátých let. Cítil jsem, jak si v duchu kreslíš svůj den.

- Dobré ráno, ty moje pomačkaná, rozcuchaná Siouxsičko. Je narůžovělé svítání, měli bychom zamířit tam dolů k našemu přístavu. Rána jsou v Nice nejkrásnější. Můžeme se projít tím proslulým květinovým trhem.

Na lehce rozhoupaných vlnách se pohupovalo pár lodí jako vystřižených z knihy od Hemingwaye. Usmála ses na mě a tvůj smích se nesl po hladině jak pěna naděje z alba Rapture 95 do dalších let.

- Lásko?
- Ano?
- Postpunková Siouxsie se tady na chvíli popově zklidnila jako ty naše bujaré životy.
- Ty můj okřídlený obrázku, mně přeci nevadí, že sis přezula své nasprejované komisňáky za elegantní lodičky a sešlý křivák za stylový kostýmek. Pro mě budeš vždy Ještěrčí královna.
- Lásko?
- Ano?
- Ty toho Jima vidíš všude!
- Ten starší ranní hit byl od Stranglers-Golden Brown 82.
- Ano, už si vzpomínám, tenkrát jsi měl na sobě tu pokrčenou košili a já si říkala, děvče, od toho raději dál. To bude Villonův student. Drzý, chudý, odbojný, nespoutaný.

- Vy si na módu moc nepotrpíte, co, mladý muži?
- Která to je ta móda? Tu já neznám.
- Móda je to, co se nosí v dané době.
- Vidíte, já vždycky myslel, že svršky se nosí z důvodů účelových, nikoli trendových.

- Pořád sis tenkrát pobrukoval nějakou zvláštní melodii, která byla až nakažlivá a pořád dokola mi zněla v uších. Do té doby jsem znala úplně jiný rytmus, jenž jsi většinou nekomentoval. A to naše první milování bylo tak nádherné, že pokaždé, když si vzpomenu nebo když ti telefonuji, rozbuší se mi srdce tak, že nejsem schopna jediného slova. Tak intenzívní to bylo.
- Lásko?
- Ano?
- Co kdybychom si to zopakovali jako tenkrát?
- No to víš! Ty zase potřebuješ nějaký námět na psaní. Na to ti neskočím.

Přitom v ní svitla naděje, že je i přes nesnesitelná a cholerická minulá léta stále romantik. Její vyzývavý pohled rozhodl.

Loď rychle mířila ke břehu.
Choval se úplně jinak.
Objímali se. Ani jí nevadilo, že leží tváří na kamenité pláži, za zády panoráma Nice. Najednou vnímala svět úplně jinak. Když mu její bradavka vklouzla do úst, všimla si, že byl jiný. Tak něžný a nepředvídatelný, přisátý na jejím roztouženém těle jak novoromantická Medusa 86 od raných Clan Of Xymox. Krásně se mazlil i s jejím levým ňadrem.

- Miláčku?
- Ano, lásko?
- Jak to děláš, že ti do tvého konceptu všechno tak krásně zapadá?
- To opravdu nevím. Já spíš slyšel, že píši pořád stejně.

Jeho způsob milování byl netradiční. Dřív se hned zpočátku natvrdo odevzdával polohám Class Of 69 perverzního kabaretiéra Nicka Fienda a jeho provokujících Alien Sex Fiend. A dnes se jeho styl vášnivé předehry podobal spíše konejšivé dark ve středně pomalém tempu synth popové legendy Gary Numana.

- Lásko?
- Ano?
- Víš, že jsem si ani nevšiml, jak máš krásně bronzová stehna?

V duchu jsem slyšel text skladby Sex (Black Angel) od New Model Army.

Její bradavky se nepřetržitě chvěly v chladivém přímořském vzduchu, který navozoval pocit komfortu a od kterých jí projížděl slastný výboj až k mandlovému poštěváčku.
Zase tu byl. Onen tlak bezmocnosti. Je to něco, co může prožít snad jednou dvakrát v životě.

Na mysl mi přišla rozkošná We fall like love a ta klipová verze, kde Valor v námořnickém tričku se španělkou v ruce pěje ódu na lásku.

- Lásko?
- Ano?
- Mně, když prožívám něco krásně intenzivního, vytane na mysli Christian Death.

Nemohl jsem se dočkat, až ji ochutnám. Byl to můj Chrám přání z Temple Of Desire. Dokonce mě opustily i mé tradiční bigamistické představy ve stylu Steela, které si v průběhu života potykají snad s každým, a pokud někdo říká, že nikoli, je králem lhářů.

- Lásko?
- Ano?
- Řekl jsem ti někdy, že většinu svých příběhů nechápu, jen mě k nim vede nějaký vnitřní hlas?

Na svých roztřesených stehnech cítila škrábání jeho třídenního strniště, kterého si všimla už od toho časného rána, co je Stranglers probudil. Mezi půlkami malé tvrdé prdelky jí stékala vlastní šťáva promíchaná s jeho slinami. Vytryskly jí blažené slzy a smířila se s tím, že se zpět už nikdy nedostane, i kdyby po zbytek bytí na téhle planetě, kterou ovládají političtí prostituti, hrála v jeho příběhu, který kdysi nazval Gothickou zpovědí, jen malou roli.

- Víš, že si s těmi čtenáři teda pěkně pohráváš?
- To mluvíš ke mně, lásko?
- Ano. Drahý!
- Tak tedy. V době, kdy vznikaly první impulsy na takzvaný projekt Gothické zpovědi…
- Promiň, že tě přerušuji, ale můžeš mi říct, proč jsi tomu dal název Gothická zpověď? Nepřipadá ti to jako kýč?
- Ale no tak, lásko!
- Ano?
- Připadá, ale při vzniku v roce 1993 to bylo celkem originální. A dnes už název měnit nebudu, protože jsem stále sentimentální, snad bych mohl změnit podtitul. Ale abych dokončil myšlenku. V době, kdy vznikaly první impulsy na takzvaný projekt Gothické zpovědi, tedy počátkem devadesátých let, kdy jsem sice nevěděl, zda je „zpověď“ reprodukovatelná na veřejnosti, ale přesto jsem z ní měl dobrý pocit - asi záleží na tom, jakou veřejnost má člověk na mysli - tak tenkrát se hudební styly o něco méně konfrontovaly, což možná vzbuzovalo dojem větší stylové čistoty. Uvedu třeba drobný příklad.

Náš Petr Štěpán, coby frontman - těžko říct, zda ještě existujícího - XIII. Století, měl v polovině 90. let v období alba Nosferatu 95 mimo vampýrskou ideu také texty, které byly ovlivněny obdobím středověku, a když byl tenhle koncept ještě navíc prezentován v češtině, mohli si někteří lidé automaticky spojit, že gothic rock souvisí s tímto středověkým obdobím a teď pátrají po úplných kořenech v minulých staletí, a tak se stává, že tento jen umělý módní mýtus středověké image přerůstá až do všeobecného, byť mylného, povědomí..Všichni víme, že se Maestro v průběhu dalších let měnil a používal jako témata svých textů plno známých osobností, od spisovatele E. A. Poea až po pop art umělce Andyho Warhola. Což by muselo logicky znamenat, že pokud bychom styl až tak úzce spojovali s historickým obdobím, které se mi sice v textech líbí a skvěle tam zapadá, pak bych přesto na albu Vendeta už musel odhodit brnění a upírský plášť a stal by se ze mě díky Matrixu „cyber“ goth. Tím chci jen říct, že i texty, image můžou být výrazně individuální.Mně přece zase tak nejde o image. Pamatuji se na depešácké účesy, jež ortodoxní fans napodobovali. Poté, co si nechal David Gahan narůst dlouhé vlasy, byli z jeho rokovější image zmateni i skalní. Tak mohl šokovat i Andrew Eldritch, když na koncertech vystupoval v „kapsáčích“ a fotbalovém dresu, přesto mi dokázal, kdo tam ten večer vládne. Jde přece především o kvalitní hudbu. A podle mě je gothic rock jen název pro určitý hudební styl, který vzniká koncem 70. let, a ono označení „got/h/ický“, mimochodem pro mě velmi poutavé, je jen pouhým atributem odlišujícím jednu odnož rocku od druhé. Na tento styl se průběžně nabalovaly styly další. Jen tu domnělou souvislost s metalem jsme my „zasvěcení“ nějak nerozdýchali. Takže pro mě jsou kořeny gothického rocku jasné.
- Jak můžeš po tak krásném milování rozebírat zase tu tvoji gotiku?
- Lásko?
- Ano?
- Já přece neprobírám architekturu, ale hudební styl.

Gotholog Bob Lučan