Gothic komunity 2020
Vždycky se snažím věci napsat jinak, než jak to je ve strohých informacích nevěrohodných encyklopedií. Kam má paměť sahá, tak nikdy jsem nemusel svoji osobu zaslepeně zařazovat do jakékoliv komunity. Ať už je to ta gothická, nebo třeba "death metalová". Sice jsem vášnivým posluchačem gothic rocku, už víc jak tři dekády, a s ním i spřízněnými styly ve smyslu jako, že je to má duševní záležitost. Ale přesto mám rád onu svobodu v duši. Je v tom určitá volnost. Sice mě většina lidí zná, jako řekněme gotika a já se tomu nebráním, protože je mému srdci tenhle žánr nejbližší. Taky vím, že jsem už takový inventář a součást české temné scény. Přesto rád vnímám, naslouchám, experimentuji a jako každý mám své nálady i chvilkové niterní pocity.
I když od zhruba roku 1978 máme zavedené pojmy, jako post punk následně od počátku 80. let gothic rock, deathrock posléze darkwave a dnes už vidím označení, jako post wave, post gothic a pod. Nikdy jsem se úplně nezařadil a neodevzdal. Pamatuji si, že poprvé jsem se dostal ke gotice zhruba v roce 1987, ale v těch 80. letech vznikalo a už bylo zavedených více stylů, jenž mě nějak imponovali. Myslím, že to zná víc lidí a je jedno jestli začal v 80., nebo 90 letech. Tím chci i říct, že jakmile by ti dával některý, nejen z uvedených žánrů ortodoxní nesvobodu ve smyslu, že jsi striktně omezený, jen řekněme na "temnou scénu", je v tom určitá frustrace. Samozřejmě jde o určitou zkušenost a znalost věci. Když chci psát recenze na stylově odlišné kapely, musím tu znalost mít. Potom můžeš být efektivní a zároveň objektivní. Vlastně na protest někdejší nevědomosti jsem kdysi napsal článek Gothic Rock stále žije. Zrovna tak určitá revolta je i v mém označení Gothic Moravia, což znamená, že to co dělám a poslouchám, to dělám po svém. Co znamená i to, že neberu muziku tak, jak ji prezentují některé média, ale snažím se ji vnímat po svém a následně ji dát ten duchovní rozměr například v mém článku.
Za ty dlouhé roky některé mé názory prosákly do různých webů, ale i textů na netu, nebo už zmíněných komunit, což mě pochopitelně těší, ale zároveň i proto se do žádné komunity vyloženě neřadím. Většinou se tedy tak nějak automaticky odkloňuji od nějakého vyloženě komerčního hnutí. A proč, protože potřebuji tu ryzost, potřebuji objevovat tu nedosažitelnost, to tajemno. Dnes už je k dispozici téměř vše a taky se proto občas zastavím, nebo se snažím zacouvat a přemýšlet, kam povedou moje kroky dál. V mém případě kam povedou moje slova. Takže si i tu hudbu vyložím po svém. Být gotikem neznamená nějaké zařazení, nebo pravidelné navštěvování všemožných akcí s podobnou rádo-by tématikou, ale poznání sama sebe. Určitá konfrontace se svými pocity, se svou vnímavostí. To jsou aspekty, které jsou pro mě směrodatné.
Každopádně jsou lidi pro, které je důležitá spíš ta omáčka, než to jádro věci. Tím v žádném případě nechci říct, že by mě pikniky a hadření vyloženě neoslovovalo, někdy je to i zábavné. Sám mám mnoho oblečení, co si nechávám upravovat. Já jsem, ale spíš na tu hudby, texty, pocity, proto mám i raději studiový poslech, abych si zachoval svoje pocity nenarušené okolními vlivy. Vlastně jsem za ty dlouhé roky dodnes nepřijal jisté takzvaně zavedené pravidla, nebo naopak nepravidla, ale vytvořil jsem si svět pod hlavičkou DekadenteMorfin, který mě stále vede tím temným směrem, ale naučil mě i pokoře. Tahle má filosofie, do které občas implantuji i hlubinnou psychologii, vesmír a všechno možné, mě stále přitahuje, dráždí i učí být lepším člověkem.
Napsal: Bob Lučan
2024 ©