Gothic Rock stále žije VI. 2017 Individuální podstata prožitku...
Začátek roku 2017 jsem chtěl začít velkolepě, přes kultovní kolekci Gothic Rock stále žije. Každá éra tohoto pro mě významného článku měla, jisté specifické zaměření. Dnes bych se rád podíval na stav takzvaného prožitku. Kde je začátek a kde konec hloubky našich emocí a vnímavosti tohoto stylu, který je propojen s mnoha faktory.
Na gotickém rocku, potažmo gotice jako takové, se mi líbí i ona tvárnost a určitá přizpůsobivost, kde se mísila a rozrůstala přes temnou vlnu a další spřízněné žánry. Například pokud propojíte původní synthpop z 80. let a gotika, jenž vyrostla z načechraného punku, můžeme taky získat v jistém směru definici darkwave, tedy temné vlny. Občas tomu říkám "anarcho-vesmír", který nemá mantinely přesto si zachovává onu původnost. Jak? Je to jednoduché, roste nejen gotika, ale i její posluchači a ti ji zase přijímají v přítomné podobě. Proto je i přirozené, že o gotice mohu stále psát.
Pro mě už je to takový druh "temné hmoty", který se vyvíjí, rozpíná, ačkoliv ty původní nejen Leedské hvězdy, stále symbolizují onu vznešenou mapu. Mnohokrát jsem probíral původy, profily i diskografie kapel, včetně historických poznatků, ale na aspekt prožitku se podíváme dnes. Proč právě gotika? To je podstatná a paradoxně nikdy, přímo nezodpovězená otázka. Slyšíte onen mužský hlubší, potemnělý vokál a příjemné mrazení v zátylku.
Rytmus může být monotónní, ale může se i třepit. Slyšíte tu kytaru, zní tak nějak rockově, ale metal to není, zní i punkově, ale punk to taky není. Je to gotika a kdo ochutnal její rajskou dojemnost, tak ji prostě chce. Cítíte pocit tajemna, erotického náboje a v neposlední řadě i pocit strachu, ale on to není strach, kterého se bojíte, ale ten "chtěný strach", na který navazuje propojenost vaší duše, na gothic rockovou hudbu.
Je to lesklá jehla, na které vzniká návyk i bez propagační podpory, je v ní kouzlo právě díky tomu, že se z drtivé většiny nepřímo mainstremu vyhýbá. Na některých webech, nebo v knihách, se můžete dočíst o producentech, jménech spojených se scénou i v základech, ale ty pocity díky jisté formy strohosti tam budou v postatě vždycky chybět. A to je ta chvíle, kdy přichází na řadu Bob.
Ty pocity byli průběžně krásně rozvinuty a i já jsem tímhle procesem prošel. Vezměte si, že mnoho lidí co z ortodoxních důvodů téměř odsuzovali termín disko, nebo pop díky gotice v jistém směru změnili názor a tu temnou estetiku si našli i v tom co dřív odsuzovali. Jak už jsem na začátku zmínil o stylu darkwave, což můžou být například němečtí Deine Lakaien.
Ta lákavost hlubokého temně romantického hlasu uhrane mnoho nejen dívčích srdcí, ale tají se dech i pánům. A to už jsme právě u těch omamných pocitů a prožitků. Vaše smysly chtějí víc. Ti co jsou mladší a co neznali novoromantismus, synthpop, new wave, zatouží najednou poznat i ty popové 80. léta. I to je na tom impozantní, ta přitažlivost jít dál a zároveň si i vracet do minulosti.
Článek Gothic Rock stále žije, je už pro mě takovou tradicí zmínit se o tom, že všechno jde dál a toužebně pokračuje i díky tomu, že stále žije ta podstata. Každý gotik zná dobře Bauhaus, nebo Fields Of The Nephilim, jsou to základy co vznikli skoro ve stejném období, přesto je každá z kapel tolik odlišná, což je krásná realita.
Díky tomu poslechu obou zmíněných formací, může nastat nádherný výplod vaší představivosti v mysli. Já tomu říkám meditační cyklus podobný milování. Dnes už nemusím psát sáhlodlouhé encyklopedické dějství, protože jednotlivé profilové informace o kapelách jsou všude dostupné a já sám o nich v minulosti mnohokrát psal.
Dnes chci experimentovat i s myšlenkou pohrát si s lidskou duší, i to jsou styčné body pro zachování identity gotiky, jako takové. Neustále se rozvíjející prožitek ať už díky rozředěnosti současné gotiky, nebo nostalgického pnutí 80. let. Právě díky těmto dvěma fragmentům, se udržuje stabilita i mezi lidmi.
Mladší se poohlédnou, jak to tenkrát v Dawnrazoru na západě bylo, a my starší přijmeme i tu hekticko-chladnější současnost, která sice pro nás už nemá takovou skalní libozvučnost, ale aspoň nás to donutí, nebýt jen obstarožními zatvrzelci. Takhle nějak by to mělo být, vzájemný respekt a příjemný pocit z hudby, která má u každého individuální prožitek.
Autor: Bob Lučan
2025 ©