Gothic Rock stále žije X 2021

Gothic Rock stále žije X.

V obětí mysli. Od temnoty ke světlu. 2021

Drazí Přátelé a čtenáři blogu DekadenteMorfin. Jako vánoční dárek posílám jubilejní, desáté pokračování článku Gothic rock is still alive...

Nemusím oživovat ducha dlouholetého článku, protože ten kdo ho zná ví, že bude žít na věky. Já rád vrhám čtenáře do mého gothického světa. Díky svým zkušenostem, ale i jizvám života v sobě stále nacházím tu neutuchající magii, která mi dává energii ke psaní.

To, že styl gothic stále žije je naprosto nezpochybnitelné. Díky tomu se udržuje i moje činorodost. I dnes jsem rád, že jsem článek s tímhle názvem kdysi dávno napsal. Tenkrát v roce 2006 jsem psal od srdce z vlastních zkušeností a prožitků z hudby 80. a 90. let a tak tomu je i dnes, kdy končí rok 2021. Už kdysi jsem tvořil poeticky. "Plavím se proti proudu oceánem slz předávkovaný životem." To byla úvodní věta z legendárního článku, jehož název se stal symbolem i pro mnoho muzikantů a gothických kompilací. Cítím emocionální, nikoliv morální povinnost dál vnímat, naslouchat a tvořit. V odlesku podzimních plýskanic jsem už tušil, že to příjde. Navíc jsem v posledních letech objevil vlastně už zmiňovanou krásu současných kapel. Jednu dobu jsem si myslel, že slova "temný a temnota" nejde v mých článcích vynechat, nebo něčím jiným slovem nahradit, což je i částečně pravda. Na druhou stranu dnešní, jak já tomu říkám post-gothic kapely, nemusí nutně stavět jen na těchto základech. Pochopitelně, že každý vnímá muziku jinak a to proto, že gothika je i přes svoji "jednotvárnost" poměrně rozpoložená. Tenhle aspekt dokáže vaši mysl doslova obejmout a už ji nepustit.

Hraje mi tady "post-punková" formace Creux Lies, která dokáže opravdu rozvášnit, cítím vlivy ranných Tears For Fears i melancholii The Cure, v tom spočívá ta sladko-bolná krása. S tím se ohromě ztotožnuji, protože sám jsem zvyklý tvořit pocitově a spontánně, nikoliv "rešeršerně". Takže bych se ani pro stroze informativní weby moc nehodil. V podstatě mě "racionální myšlení i trochu děsí". Nedobrým příkladem je i dnešní svět a společnost, která je pod čím dál větším tlakem. U mě je to tak, že mám zažitý svůj hudební gothický styl a díky tomu už i zaběhlý styl práce, tedy v mém případě psaní. Základní výklad se v podstatě od minulých let neliší, ale pocity mají vždy individuální projevy.

Pro mě je hudba především o emocích a až potom hodnotím vše ostatní. Nejsem jen průvodcem ortodoxního bazírování na starých, dobrých gothických postupech, které sice zbožňuji, ale zároveň dávám rád prostor i dnešku. Jsem nesmírně potěšem současnými italskými formacemi, jako jsou Hapax, Soviet Soviet, Geometric Vision, nebo například Ash Code. Tady jsem přesvědčený, že ti kluci a holky vše vnímají správným směrem. Co je ovšem nejdůležitější, je, že působí přirozeně a netají se svými vlivy, které ovšem posluchači, následně servírují po svém. Je tam úcta k osmdesátkovému synth popu, ale i důraz na gothiku a indie scénu 80.-90. let. To vše podpořeno alternativním rockem i jeho subžánrem shoegaze. To se potom dějí divy. Je v tom éterické kouzlení se zvukem i vokály, které mě přenáší do lepšího světa příjemných prožitků. Vynikající jsou i švédské bandy jako A Projection, nebo Then Comes Silence a další.

Každopádně je, ale taky úžasné, že se vrací legendy jako američtí THE WAKE, kteří vznikli v polovině 80. let v Columbusu v Ohiu a nyní se skládají z Troye Paynea, Riche Witherspoona, Jamese Tramela a Daniela C. V minulém roce po téměř 25 letech nové album. "Perfumes And Fripperies" 2020. V případě THE WAKE se, ale slovu temnota nevyhnu, hihihi. Oni byli už od začátku devadesátek moji oblíbenci, vždy tak syroví a přitom silně dojemní. Tím chci říct, že je skvělé, že jsou i stále aktivní i britské kultovní kapely jako Nosferatu, Rosetta Stone a co mě nejvíc potěšilo, tak moji milovaní: Red Lorry Yellow Lorry, kteří se letos připoměli 29 let starým živákem. GENERATE - Live: Batschkapp, Frankfurt, 23​.​01​.​1992" + kuriozitní čtyřskladbové studiové EP, které se pouze v počtu 150 kusů dostalo k vybraným sklaním fandům Leedské družiny.

Letos jsem psal i aktuální recenzi na poslední řadovku německé stálice House Of Usher - Holyghost 2020, která mě vždy chytne za srdce a v recenzi to dávám opravdu důkladně najevo. Je pro mě i velmi příjemné, že gothická scéna drží stále při sobě. V tomhle ohledu mě napadlo, že udělám nějaké videjka na gothické témata čtení svých článků, gothická poradna a další, protože hlas dokáže mé slova ještě víc podpořit. Vzájemná propojenost i na FB mezi přáteli muzikanty, spisovateli, ale i fanoušky. Je v tom určitá pokora, tradice a zadostiučiněnost. Z českých luhů a hájů stojí za připomenutí pražští Cathedral in Flames s aktuální deskou Hang Me High & Burry Me Deep 2021, které nese mnoho symbolických, gothických atributů 80.-90. let. Lidé mají rozdílné chutě a proto je skvělé, že je gothika tak rozmanitá a působivá. Ano, Gothic Rock stále žije, a pro mě a snad i mé čtenáře se občas dostane i od temnoty na světlo, aby zahřál ty naše gothické dušičky.

Napsal: Bob Lučan