Gothická Zpověď VII.
Kroky blížící se ke dveřím narušuje bolest v kolenou. Víra mně tolikrát pomohla a tolikrát ignorovala. Druhá třetina života je pestrá svojí moudrostí. Ano. Jsem si tím, že vím víc než dřív, téměř jistý, ale zároveň jsem díky tomu ztratil kouzelnou naivitu. Dřív jsem viděl svět tak chtěně temně, tolik mysteriózně. … Ani dnes se nebráním touze po poznání nových znaků, jen ty mé oči zírají více slepě. Jinak, než dříve.
Ach ta hudba, ta je tak mocná. Přišel jsem na to, že ona je rodu ženského. Ona je tím perpetum mobile našich životů, motorem mého bytí a setrvání. Lásky se měnily a život obcházel kolem mých emocí jen tak bez povšimnutí. Volal jsem na něj, třásl se ve snu, psal mu báseň o své chronické úzkosti. On mi stále neodpovídá. ... Když uléhám do postele, už ho tolik neprosím. Fyzické a psychické jizvy vytváří kříž, který vrhá stín na na čestnost. Potřebuji Tě má Lásko, jinak než dřív. Tolik bloudím svojí zmateností a kličkuji mezi slovy, které píši. Nejsem starý, ale víš Ty co?
Ano Miláčku?
Už ani vyloženě mladý. … Paměť si se mnou začíná prapodivně pohrávat. Tam, kde jsem vidíval vzrušení, vidím prázdno. Tam, kde zaplála tvář mé Lásky, cítím podzimní ochlazení. Lásko?
Ano?
Co vlastně po mě chceš, co chceš ještě vědět??? Vzal jsem Tě až za propast svého snění a odhalil Ti své slabé stránky. Žiješ už svým životem plným pro Tebe nečekaných zvratů. Ocitáme se společně v zemi polopravd, kde se obáváme cokoliv podepsat. Rád bych našel zase Tvé nejsilnější city, ať už jsi kdokoliv. To jediné má smysl, pokud reinkarnace je mýtus. Podepsal jsem Ti už před lety diplom z Gotického Rocku. To lejstro, co jiní ignorovali. Od útlého věku jsem se zajímal o věci mimo naše chápání, čas a prostor. … Zkoumal jsem věci do podrobností, které se ovšem později promítly do úzkostí. Takový jsem býval a vlastně jsem stále ve všem antinormální. A dál si pomalu skládám informace života.
Dnes nevím, co bylo a nebylo v pořádku, jaké byly mé povídky nebo jaké měly být. Vím jen, že byly mé. Snažím se být plodný spisovatel, jen nevím, zda bych snesl přímý kontakt s dnes už jinak smýšlejícími lidmi, zvyklými chatovat o věcech mně tolik vzdálených.
Lásko?
Ano?
Nikdy se nechci nechat ubít myšlenkami. Chci si zachovat svoji Tvář, ale nebýt s nikým Tváří v Tvář.
Něžně Zašeptala: Já vím Miláčku. Ty jsi se narodil s citlivým uchem. … Lásko, co je to vlastně internetový úspěch proti vnitřnímu, emočnímu ohlasu?
Kladeš mi nelehké otázky.
Já vím. Asi ano.
Strašně rád hovořím opačným jazykem. Někdy jako bych měl bouři v mozku a z toho je lehounký závan plážového snění našich dávných dýchánků. Píši svoji zpověď a přitom neumím ovlivnit její směr. Chtěl bych být zase naivní a dychtivý a tolik prahnout po vnímání ostatních. Trochu však cítím, že okamžiky rebélie jsou nahrazeny určitým zprostředkováním vidění svého pohledu na věc, a to zejména ve světě hudebního Undergroundu. Pamatuji si, jak Ti dávní muzikanti s krásně podivným zevnějškem hrávali v našem Baru u Čtyř Větrů. Po koncertech kostky o sametové Srdce. Ta doba byla plná vznešeného sentimentu. Chybí mi ta sladká naivita měsíčních paprsků a dětinského vnímaní Luny.
Něco se však nezmněnilo. Stále mi voníš jako chrámové kadidlo a v období podzimních dušiček si to uvědomuji. Proměna vzduchu příjemně narušuje moje vnímání. Známe se už tak dávno a Ty jsi vždycky stále při mně. …
Lásko?
Ano?
Už tolik let píši, přesto jsem nikdy nedosáhl úplné spokojenosti. Potřeboval bych k tomu nějakou nazákonnou příchuť. Nejsem svatoušek, ale ani úplný parchant. Jsem jen Dekadentní Bohém. I když vím, že se to nenosí. Já nenabízím Bibli ani Hřích, jen kompromis své autentičnosti, který není lehké postavit na pozemských slovech.
Anarchii jsem vnímal z důvodu, že nechci mít zábrany. Chci stále vnímat svět autenticky, ale zároveň na něj autenticky reagovat. Proto rád dělám z článků své představy o životě. Tenhle svět ve světě mi pomáhá a obohacuje mě. ...
Lásko?
Ano?
V tenhle podzimní čas jsem obzvlášť citlivý.
Ona: Myslím, že ne jenom v tenhle, Drahý. .. Chceš, aby lidi vnímali Tvoji Zpověď a proto také píšeš za nás oba. Víš ale, že já žárlím na Ty, které jsi je oslovoval tenkrát!!!
Vždy jsi byla jen Ty, má Lásko. Tebe jsem učil, Tebe jsem vnímal, ty jsi mi naslouchala. … Vždycky jsem chtěl aby Ti mé psaní prospívalo, zrovna jako tomu příběhu samotnému. Chci, aby moje Gothická Zpověď přežila a ustála.
Rád píši stále poeticky, i když jsou dnes romány téměř mrtvé. Je to můj vzdor, a to je ta stránka mé anarchie, která se dělí s mystikou. Nejraději poslouchám a tolik vnímám Gothic Rock, právě ve svých počátcích. Tohle je Gothická Zpověď.
Bob Lučan
2025 ©