Gothické obrazy duše
Září 2022
Přichází podzimní čas, kdy u mě moje milovaná gothika nabírá skutečnou duchovní sílu. Hladina jezera jako zrcadlo podzimu léčí všechny mé celoroční bolesti na duši. Tady je myslím i důležité rozlišit občasné posluchače a vášnivé požitkáře, tedy dlouholeté sběratele, co se stylem doslova srostli. Já jsem si vytvořil na gothiku svůj vlastní náhled a tím jsem ji dal ještě další rozměr. Říkám tomu rozměr citový nebo chtete-li emocionální, kde se odkrývají z mých slov léčebné kontury a to nejen danou hudbou, ale i slovy.
Moje magické principy jsou po několik dekád neměnné a jen se rozvíjejí dál. Když mě pohltí moje touha v gothiku snít, i verše mají snahu se uklonit. Muziku poslouchám a vnímám intenzivně a bez zábran, aby se rozprostřela v mém nitru a já o ni po sléze mohl napsat. Tak jako malíř namaluje obraz. Smutek se proměňuje v poetický balzám a v tu chvíli vím přesně kdo jsem a kam patřím. Je to neskutečná úleva vědět kam patříte. Já vnímám společnost jiným viděním. Jsou v tom stále střepy minulosti, kdy jsem proklýnal systém. Už tenkrát jsem neuměl zcela splývat se svými vrstevníky. Pozor tohle ovšem nikterak nesouvisí s výší ega spíš naopak. Byla tam touha se ztratit z dohledu. Připouštím, že mě nikdy moc nezajímalo co si myslí společnost o mých zájmech, protože já ji nikdy, nijak moc nevnímal. Měl jsem a mám stále namalovaný svůj obraz v duši.
Samostatné myšlení mi dává již zmiňovaný další rozměr. Je to jako vstoupit do jiné dimenze, kde mohou být dveře pro druhého uzamčeny. Jen proto, že né každý chce vystoupit z "pohodlí davu". Jedno vám, ale řeknu, když se o to pokusíte váš svět se zbarví jako gothický obraz a vy najednou uvidíte tolik hvězd na nebi jako nikdy předtím.
Napsal: Bob Lučan
2024 ©