Gotická Zpověď X: 10 Jubilejní... Červenec 2013
Dnešní desáté pokračování nebude tak dlouhé jako ty předešlé, za to tam najdete plno zajímavých slůvek propojených s mými pocity, které není třeba víc rozebírat.
10 díl koresponduje i s mými 40. narozeninami a žhavým měsícem červencem.
Dekadentní Zpověď Gotického Rockera stále žije!
V naoranžovělém příšeří, podivné místnosti si ji stále ještě nemohl pořádně prohlédnout. V kolika pokojích a domech už to vlastně byl? Kdo ví, když to neví ani on sám. Představa přizpůsobivosti je trpká a nevkusná. Stačilo vidět jen, jak sklouzne hedvábný župan jedné z mnoha "nestoudných“ dam. Vezmu si ji zezadu, tak jak to má ráda. Obrysy jejího půvabného obličeje, ramen, hýždí jsou nádherné.
Máte období, kdy by vám náladu mohly zvednout bohaté a zhýčkané ženy, avšak nikdy nezapomenete, odkud pocházíte. Jedna z dam mi řekla, že každý spisovatel musí být ješitný. Pracovnu mám propojenou s ložnicí tak, to asi bude pravda. Někdy se musím přetvařovat, i když to vlastně nechci, vždycky to zaobalím do nějakého tajemného rysu svého charakteru. To dané dívce potom vykouzlí nevšední grimasu ve tváři.
Ona: Drahý, Ty nechceš víc od života? Někdy mi připadá, že každý den máš důvod najít si minimálně jednu příležitost k depresi.
On: Ale no tak, Lásko, já neobchoduji v malém a myšlenky, to je to nejdražší co mám, je tedy logické, že se to někde odrazí.
Ona: "Ani nevíš, jak mi s tím psychologicko-přechytralým povídáním jdeš na nervy!"
On: Ale vím, jen se mě Tvá slova už tolik nedotýkají. Možná mnou opovrhuješ, ale zbláznila by ses nemít kým opovrhovat.
Lásko, někdy se mi zdá, že máme do jisté míry téměř společný osud. Já mám papír na úzkost a ty zase potlačuješ city do neprobádanosti. Ještě, že je červenec, to vždycky i přes neklid v zemi cítím smysl své existence. Vnímám vášeň a dokáži ovládat sám sebe, cítím se aspoň na chvíli nejmocnější.
Ona: Miláčku, napiš něco hezkého, nebo Ti to nikdo nebude číst.
On: To jsi říkala i minule a víš, jak to dopadlo. Navíc jsem "nefalšovaný Goth", veselé historky mi moc nejdou.
Ona: Nevím, já Tvé fanynky nesleduji.
On: Proč bych se měl vzrušovat a cítit výčitky svědomí, vždyť to dělám zadarmo. Užívám léta, na podzim bude dosti času vysedávat v baru U Čtyř větrů.
Ona: Víš, přemýšlel jsi někdy nad tím, jak dlouho si budou ještě lidé vstřikovat DekadenteMorfin, Lásko?
On: Ano! Ty zasvěcené už nepředěláš, touží po hudbě, lásce, slovu a podivné úvaze. Já jsem netrpělivě zatoužil setkat se v gotické zpovědnici se svými čtenáři, co mi už dávno naslouchají. Lásko, dění věcí kolem mě může nastat vyjma a to jen v zájmu dobré věci. Máš snad ty průkazné důkazy, že jsem žil do tohoto dekadentního jubilea špatně, když používáš kritiku? Nenech se ovlivňovat vztekem ani žárlivostí. Nabídni mi řešení žít jinak, aby to nebylo zároveň odsouzení.
Tvé oči se dívají první do prázdna a potom na mě.
Nedívej se na mě tak, nejsem "morálně zkažený". Kdysi jsem tě nepřímo nalákal na svůj dnes už skoro "zplesnivělý", titul Goth. Politická situace a almužna mě neodradí od drahého aperitivu vhodného pro Dekadenta. Jsem sice někdy neřestný obchodník se slovy, ale většinou nefixluji. Chci vyzařovat na ženy omamné fluidum, podmanivé, telepatické slasti, ať už mi rozumíš či nikoliv.
Ona: Všimla si, že v jeho obličeji je spousty moudrosti, ale i naivní sentimentality, Lásko?!
Cítím léto, kdy mi v modrých očích vždy plál temperament horkého podnebí. Kdo by se opovážil zkřížit moji cestu k psaní.
Autor: Bob Lučan