Gotický Rock Stále Žije III Part One

Gotický Rock Stále Žije III

8. Listopad 2010

Aneb jeden přítel mi dal jméno Gottfried a já bych mu rád jako prvnímu v den mého svátku věnoval tenhle revoluční článek. ...

Článek Gotický Rock Stále Žije je v jistém směru určitý manifest, který má zafungovat na relativně jednoduchých bodech. Tedy: Nemá působit vyloženě přímo zasněně, ale zároveň ani klišovitě. … Chci dát najevo své emoce a mnohdy i iluse, přesto nikoliv na úkor srozumitelnosti a chápání.Moje srdce zase vyslalo signál napsat pokračování klasického článku a už to je pro mě symbolika významu třetího dějství. Je jenom na Vás samotných, jestli se se mnou postavíte za tu barikádu nebo podepíšete ortel pokrytectví.

Jistě, že se o gothickou scénu v posledních deseti letech zajímá mnohem více lidí, protože se tenhle žánr koncem 90. let dostal i do rádií, začal se tím samozřejmě více komercializovat a tím i zneužívat. Na to doplatily původní kapely a fanoušci, kteří to všechno viděli zcela jinak. Měl jsem tu možnost, že jsem vnímal 80. a 90. léta, pokus přetavení klasického gothického rocku do metalu, potažmo následně všech těch synfo paskvilů. … Dodnes se snažím v rámci možností základy gothic rocku udržovat v izolaci a příležitostné vpády odrážet svým dekadentním hnutím. Vždycky, když jsem psal, nikdy jsem neměl strach říct veřejně svůj názor a následně se pod něj podepsat. I to značilo určitou souvislost s punkovou anarchií, ve které jsem kdysi vyrůstal. V hudbě jsem nikdy neusiloval vyloženě o čistý zvuk, tím by mi naopak přišel znečištěný! Stál jsem si za svými kapelami, ať to stálo, co to stálo. Mnohdy jsem byl terčem posměchu, zejména koncem 80. let, kdy začal být populární stadiónový rock a metal a já jsem byl se svojí alternativní odlišností brán jako nějaký odpadlík, který má rád jen ten svůj úpadek. Pro mě byl už tenkrát rock´n´roll trochu komický a rád jsem si ho posunoval spíše směrem dolů do undergroundu nežli nahoru, do výšin slávy, jestli mi rozumíte? I já jsem v 90. letech tolikrát sešel scestí na druhou stranu, né však tak daleko, abych se neuměl vždycky vrátit domů, tam, kam patřím. ...

Určitě je důležité, aby každý mohl dělat to, co chce, a to i v dnešní době. Přesto reinkarnovat styl způsoby, jaké fungují dnes, tomu já říkám opravdový vrchol. Hrdě se hlásím k té hrstce těch, kteří se nezmněnili. Vlastně proto asi před deseti lety vznikl stavební kámen pro první díl článku Gotický Rock Stále Žije a následně v druhém pokračování upozorňoval na skvrny středního proudu, které zamořují undergroundový svět jak ropa oceán. Když někdo neumí nakládat s undergroundem, jmenovitě gothickým rockem, neměl by ho, a teď mě prosím dobře poslouchejte, špinit čistotou a trendovými siláckými gesty. Gotický rock není žádná ozvěna kláštěrního chorálu. Původní jeho forma nikdy ani nemohla mít potřebu se nějak výrazně promněnovat nebo vyloženě vydělávat na své hudbě. Mnohokrát za ta léta už jsem vysvětloval, co se mi vždycky líbilo u skupin i u fanoušků. Málokdy mě však někdo bral příliš vážně. Tolikrát už jsem psal, co mě inspiruje, i co má logiku. ... Moje písmo oficiální systém nikdy nepodpoří, protože mám stále v krvi rebelii a anarchii původnosti. Celých dvacet let urputně bojuji za underground. Né proto, že jsem dnes už docela známý pisatel, ale kvůli undergroundu samotnému. Mnohokrát jsem říkal svým spřízněncům, příznivcům: Pokud se na tom chcete opravdu podílet, musíte počítat s tím, že budete prostě trochu jinde, a to vždycky. … Být v hloubce pravého podsvětí neznamená navlíknout si na sebe záhrobní hadry. Nejdříve by si každý z těch mladých fandů měl poslechnout, co to doopravdy gothic rock je. Dobré určitě je vědět něco i o koncepční náplni jednotlivých kapel a paradoxně i stokrát omílané historii žánru z té nejvěrohodnější perspektivy. … Já to udělal už jako mladík a taky jsem měl spoustu let na to, abych si to takhle zařídil. Od dětství mě lákalo všechno mystické, temné, ale i poetické a romantické, u gotického rocku to šlo ruku v ruce a když jsem se k němu od punku přiblížil nebylo od věci průběžně navštěvovat například i novoromantismus 80. let. Všechno to tak přirozeně zapadalo. … Nevím, jestli bych byl schopný přesně vysvětlit, proč tehdy všechno zapadalo, a dnes? Dnes je to jiné. Rozhodně nejsem staromódní, jen si udržuji nostalgickou mysl v chodu. Ty soubory, co v určitém čase vznikly, byly tak hypnotické, že když někdo z dnešních kapel používá nálepku gothic, je to až neomluvitelné! Rád bych se vyjádřil například k image, což já obvykle nedělám, jelikož upřednotňuji emoce vyvolané hudbou. Netvrdím přímo, že image a šatstvo nejsou důležité, jen nejsou přímo podstatné. Mnohdy ona přirozená, lehce nedbalá image udělá své a člověk s bohémským baloňákem má leccos do sebe než ty železárny, cybergothici a lyžařská střediska. … Já mám například hodně rád image, respektive ohozy Valora Kanda, mnohdy v originálním bushmanském stylu. Sám nosím růzé amulety a přírodní korálky. … Myslím, že je poměrně důležité, co člověk nosí a proč, ale mělo by to mít úroveň, alespoň do té míry, aby se v tom cítil sám dobře a nenosit něco jen proto, že nějaká pizda od vedle má tričko s radioaktivním znakem. Málo lidí si uvědomuje, jak se tímto způsobem nepřímo kompromitují.

Z dnešního pohledu jsem hrdý na to, že jsem napsal především Gotický Rock Stále Žije a Gotickou Zpověď. Jsou to záležitosti, kde je kus mě samotného a i díky své tradici v nich nadále pokračuji. Tak jsem si splnil určitý sen, a to rozhovor s CHRISTIAN DEATH, který nebyl lehký i z důvodů, že člověk neznalý věci, by se s tím asi nepopral. A kdyby ano, výsledek by byl zcela jiný. Valor je velmi chytrý, vnímavý a sečtělý člověk a otázky, které jsem vymyslel musely být správně formulované. Musíte vědět něco o jeho vedlejších aktivitách, zájmech, minulosti i přítomnosti a i přesto pan Kand odpovídal podle toho, v jakém se zrovna nacházel filosofickém rozpoložení. …

K napsání třetího dějství mě zase dohnali nebo inspirovali některé z článků, které jsem zachytil v posledních týdnech. Možná, že šlo i o starší meteriál, jeden z těch kurióznějších se vyskytl i na našem FB profilu DekedenteMorfin, spíš z ironockého hlediska. Tak či onak je evidentní, že jak fandové, tak i média jsou neponaučitelní. … Dnes už nemám zapotřebí zúročovat své zkušenosti, spíše pokračuji v nastolené tradici článku, který mě etabloval do světa undergroundových pisatelů a dodnes se slogan Gothic Rock Stále Žije používá, nehledě na to, že je článek zveřejněn i na několika zahraničních webech přeložen do angličtiny. Na jednu stranu to je drzost, na stranu druhou to napovídá o tom, že jsem před léty udělal něco dobře.

Revoluční závan mu už nikdo neodpárá. Zvlášť, když byl složený v dobách, kdy se většina tehdejších lidí ani nedomnívala, o co že to vlastně přesně šlo. … Kdybychom pečlivě poskládali určité kusy informací o výzmamu punku i post punku nevím, jestli by mělo nějaký výraznější efekt. Plno článků o gothic rocku ve snaze zrealizovat informace o jeho historii paradoxně obsahuje poměrně hodně špatných monologů, kterých já se snažím preventivně vyvarovat. Není lehké vnímat správně hudbu a zejména u ranných gothic rockových kapel typu Bauhaus by člověk měl poslouchat obzvlášť pozorně, jelikož v jejich hudbě je určitý psychadelický kompromis, který se zastavil přesně v bodě mezi post punkem a tenkráte se vyvíjejícím gothic rockem. … Měl jsem za ta léta čas a možnost pečlivě studovat jejich muziku i samotná řadová alba. Jako bych už se své hudby uměl dotýkat bez hmatu. Zvláštní je, že i ve většině článcích se člověk dočte spíš řekněme určitého klišé, nežli přímé řeči bez vyumělkovaného pokrytectví a tím myslím i tu přetvářku, vracet se do minulosti jen tak na sílu, aby jistí jedinci unikli trendu, kvůli dalšímu trendu. … Chtěl bych se pokusit zapůsobit jako takové médium mezi kapelou a posluchačem/čtenářem, což byl hlavně případ recenzí na alba Christian Death. Jsem docela ponurá osobnost a asi bych sám neuměl psát o nějaké společenské smetánce celebrit, kterých je dnes podle médií všude plná prdel.

Pokud chcete psát opravdu o gothic rocku, měli byste vědět především něco o kapelách, které ho produkují. Tak říkajíc: Mířít na pravý cíl. Chci psát o muzice takovým způsobem, aby následná četba působila jako závan svěžího vzduchu a o to víc citlivěji, když jde o tak mysteriózní styl jako gothický rock bezesporu je. Alespoň ten, co mám na mysli já. Většina britských elektronických nebo post punkových gothických kapel byla začátkem 80. let ovlivněna prvky new wave a tím získaly typický charakteristický zvuk, jenž je z dnešního pohledu už nenahraditelný. Jsou to byčejné věci, které píši, ale pro mě mají zásadní význam. Například druhé album od Bauhaus Mask z roku 1981 mělo i díky lebelu 4AD naprosto specifický zvuk i přesto, že plno dalších, které si vzala tahle stáj pod svá křídla, zněla trochu jinak. Jmenujme například křehkou avantgardu Cocteau Twins a jejich debutní EP Garlands z roku 1982, kde se atmosféra i zvuk rozprostírá tak různorodě. Mám neustále nějaké vnitřní touhy, co regulují počet dnešních podivných démonů. Umět se zaposlouchat do skutečných gothicko hudebních tónů je o překonání systému i o určité radosti. Rád píši poeticky, vnitrožilně, magicky a z duše nenavidím strohost. Podobně, jako píši I hudbě naslouchám. Na druhou starnu: Proč stále uzdravuji dnešní fandy a čistím ty komerční skvrny? Další z věcí, na které neumím odpovědět. Určitě Vám ale radím: Čtěte, dokud to ještě jde. Dokud je co číst a je to podložené na kultivovanosti a na pravdě.

Na mě vždycky udělá velký dojem, když má slova někdo správně pochopí a vyjádří se k nim. Své (já tomu říkám) postižení psaním o Gotickém Rocku mám už dlouho a ještě mi od něj žádný lékař nepomohl. Možná si tím sám léčím nebo spíš nahrazuji určitý nedostatek citů ze strany rodiny, a to psaním a poslechem gothického rocku, proto na jeho úplnost, jeho temný půvab nedám dopustit a vždy jej budu náležitě obhajovat. Gotický Rock Stále Žije, jen musíte umět hledat, a to nejen v hrstce vzpomínek, ale i v současnosti. Když spojíte vnitřní poslech hudby některého ze starších alb Fields of The Nephilim se svými momentky, které pramení z téhle dojemné séance, vystoupí na povrch možná i literární nápad nebo přinejmenší ona úpřímná vnímavost, kterou potom můžete oponovat. Říkáte si: Ale já už jsem něco takového prožil, jen to neumím dát na papír? Budu rád, když mi to někdo napíše do komentáře, co slyší. … Já mu určitě úpřímně odpovím. Kolikrát už jsem říkal, že vědomosti bez emocí jsou jako ryba bez vody. V žádné případě tím nechci podbourávat autoritu strohých pisatelů nebo víkendových posluchačů. Je ovšem více než jisté, že z toho nemohou mít tu radost, co mám já, a kterou můžete mít i Vy.

Říkal jsem si: Bobe, v tomhle třetím pokračování na to půjdeš trochu jinak. A jdu. Píší přímo, bez jakýchkoliv předběžný poznámek. To je pro mě ta magie. Zrovna jako když si poslechnu některou ze svých oblíbených kapel a hned reaguji. Uznávám a věřím v první pocity, ale měl by to být zase správně vnímavý člověk, protože to, co může na většinu působit řekněme depresivně, k tomu já bych napsal třístránkovou koláž o tom, co všechno se v úzkostné hudbě dá najít. Stěží bych mohl poslouchat vyloženě optimistickou hudbu. Dostal jsem tu tesklivost prostě do vínku, proto jsem se s ní naučil žít a dokonce z ní i těžit. Jsem Dekadent? Ano, jsem a Gotický Rock Stále Žije je můj manifest, žádný internetový bulvár se zviditělnit. To já přeci nemám zapotřebí. Strohaři píší většinou jen hudební informace, kterých jsou plné servery. Ty já vím z hlavy, ale ještě k tomu vždy jako bonus přidám úplnost pocitů, melancholickou vášeň, která se v podzimním čase nejvíc projeví. V létě raději pobývám někde u vody. Sluníčko mám totiž velmi rád a ty umělé děti noci, co se chovají jak mátohy bez energie vlastně nechápu. … Takový mozek by asi ani nemohl něco kloudného vyplodit nebo absorbovat, vnímat to, o čem jsem psal. Každé období je k něčemu prospěšné. V létě se musím hlavně nabít energií, jsem jako baterie, aby přes zimu vydržela v chodu. Připouštím, že záměrně nepíši jenom o kapelách samotných, o kterých jsem psal životopisy mnohokrát, navíc znáte mé komentáře. Píši ze sebe, jak ve mně Gothic Rock Stále Žije aniž bych musel používat doplňky a obaly. To je pro mě Umění.

Mnohdy si tak říkám, jestli dnešní kapely nejsou nějaké až závadné a jestli bych také neměl nosit respirátor, proti té cybergothické nákaze. … Tak či onak už jsem alepoň přišel na to, k čemu by se dal eventuelně využít. Dále si myslím, že vžít se do kůže dnešní generace by bylo docela zábavné a v podstatě jednoduché. Co je ale ovšem mnohem těžší, aby se jistí lidé vžili do mojí kůže. To by určitě nebyl žádný výlet na planetu Neon, ale hluboká jízda podzemní šachtou. … Doporučil bych nahrávky kapel, jejichž originální nosiče koupíte už dnes klidně v bazaru nebo Levné Knize a splní Vám účel na výbornou. Mnoho lidí má dnes špatnou hudební motivaci a příklady, z čehož následně pramení určitý nevkus. Pokud by mi někdo na to odpověděl: Ty starý blázne, ale pro nás je GOTHIC právě tohle. Pak to vzdám a vím, že mu není pomoci.

Tohle je článek plný zvratů, pohnutek, ale i poradenství, jak vnímat věci v souvisosti s gothic rockem i z jiné perspektivy, než jen zařazení nějaké nad nebo pod kultury. To by potom musel každý styl mít svůj specifický druh kultury a to určitě nemá. Nestavím styl gothic nad něco ani pod něco, stačí mi, že vím, z čeho vzešel a co mi osobně říká. Historii znám léta. Co mě udivuje je, že ty nejviditelnější omyly, které při poslechu některých současných kapel nacházím, jsou natolik zřejmé. … Je to hlavně to, že se jim bohužel NEDÁ VŮBEC NIC VĚŘIT. Uvedu příklad. Kapela v podstatě ničím neprošla a do doby, než zjistila něco o té tak zvané dnešní Gothic Subkultuře, její jednotliví členové sjížděli rádiové kopance. … Seznámili se s pár blbounama, kteří jim přednesli svoji verzi, jako že gothic rock nemá nic společné s metalem, a že oni jsou cool, protože ví, že vznik je zakořeněný v punkovém období z konce 70. let. … Pravda, ale problémem ovšem zůstává ta zkurvená neúpřímnost! Že to moc žeru? Hovno! Nežeru. Jen poukazuji na jisté body. Jak ti kluci vyjdou na pódium. … Jeden má číro jako prase, další má tupý červený účes s hitlerovskou patkou a poslední má glam rockové háro. A tím zabijou všechny mouchy jednou ranou. Co mě dokáže nakrknout i rozveselit zároveň je ta imitace sedřených křiváků, řetězů, nebo implantování anarchistického zevnějšku na sebe. Kurva! Já poznám šampóna na sto honů a zároveň mám poznámkový blok, kde mám napsané, jak dlouho hnijí kožáky na Carlovi a kolik let už v nich orá Pole Nephilimů. ... Image je ve Vás samotných, tak, jako je ve mně udělat dobrou větu a na kapele nahrát dobrou píseň. …

Autor: Bohumír Lučan Dekadent

Úprava: Lucie Králová Morti