Gotický Rock Stále Žije III Part Two. ...
Tak znovu řeknu svůj názor, kterému už je tak strašně dávno, že to vlastně ani nemohu vědět. Co mě zaujalo na Gothic Rocku? Především to byl gothic rock samotný. Potom ten půvab undergroundu. Nenucená přirozenost. Souměrnější přijatelnost punku a v neposlední řadě samozřejmě prezentace hudby jednotlivých kapel. Ty, které jsem v 80. letech začínal poslouchávat zněly úchvatně. Proto ten vnitřní pocit, který cítím, popisuji v recenzích na klasické soubory Bauhaus, Sisters of Mercy, Fields Of The Nephilim, Red Lorry Yellow Lorry a další. … A do vět se snažím ještě dát kus sebe, respektive propojení mě a kapely. Co vidím na Gothic Rocku? V podstatě na tom člověk nemusí vidět nic, ale já jsem to ucítil hned při prvním poslechu. Mysteriózní atmosféra sálála z monotóních bicích Red Lorry Yellow Lorry, zádumčivého hlasu Mr. Andreva Eldritche - Sisters Of Mercy, sekaných psychadelických rytmů Bauhaus. … Na osudové přitažlivosti starých westernů ranné inspirace Carl McCoye - Fields Of The Nephilim. Typicky chrastivá post punková kytara s bublající basou Play Dead. Někde tady byl můj základ. Hodně jsem zejména koncem 80. let poslouchal Mission. Kdo mě ale opravdu hodně dostal? Byli to samozřejmě američtí Christian Death a jejich ranná death rocková díla pod taktovkou dnes už zesnulého Rozze Williamse. Z toho se následně odvíjela další cesta směrem k Valorovým deskám, které myslím podrobně rozebírám v recenzích zde na DekadenteMorfinu.
Vzhledem k tomu, že jsem hodně poslouchal a stále poslouchám punk jako Dead Kennedys a další. … Seděli mi i jiní muzikanti. Na zadek mě posadili rozhodně britští Alien Sex Fiend, tenhle Gothic Punkový biják splňoval veškerá má očekávání. Tolik alternativních prvků pohromadě, do toho notná dávka psychadelie. Vlastně už při debutním Who´s Been Sleeping In My Brain 1983 jsem věděl, že tohle bude ono. A víte Vy co? Ano, Bylo! Dodnes je poslouchám a budu stále. ... I když by tam Nick Fiend přednášel jen senílní blábolky z domova pro seniory, kde jak ho znám, se bude stejně dívát na staré díly hvězdných válek. Já toho horrorového uchyláka zbožňuji. Svojí muzikou mě učil vnímat svět jinak. Povedlo se. Taky chci předávat svůj UM dál a postarám se o to, abych měl vždycky svým undergroundovým čtenářům, co říct. Nechci aby mé poslání působilo vyčpěle, je to přece článek Gothic Rock Stále Žije. Chci něco sdělit, chci abyste věděli, že mě to takhle nikdy nikdo nesdělil ani nevysvětlil. … Je to jen má dobrá vůle, která pramení právě z neskutečně silné Lásky ke Gothickému Rocku. Není to nějaké falešné božství.
O stylu Gothic Rock jsem diskutoval hodně už jako kluk i přesto, že v mém dospívání ho málokdo vnímal, zejména v naší zemi, kde bylo tabu téměř všechno ze západu. … V dětství jsem nebyl vyloženě výtržník, ale ani svatoušek a v dospělosti se na mě tak nějak vztahovala charakteristika poslechem mých oblíbenců, které jsem prožíval. Gothic Rock mě absolutně vyhovoval také proto, že jsem zaregistroval, a to už velmi dávno, že nemusíš hrát to nejextrémnější (např: death metal) na to, aby jsi se dokázal oddat určitého chtěného strachu nebo takzv. pozitivní úzkosti. … Gothic Rock ve mně zůstal a absolutně mi dodnes vyhovuje nejvíc a líbí se mi, tak jak to je, vždy to bude Gothic Rock. Stále na prvním místě. Možná až potom někde v dáli všechny ty hybridy, které na sebe v průběhu dalších let nechtěně nabaloval. Jednotlivé desky mám už tak naposlouchané, že mě pohání až šílená energie vám to sdělit například recenzí. Už jenom proto, abych se o svůj stav mysli rozdělil. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že pokud se někdo zajímá o post punk, gothic rock, měl by mít zákonitě rád desky Sisters Of Mercy - First And Last And Always 1985, což je debut jako noha, … Nebo druhou desku od další Leedské klasiky Red Lorry Yellow Lorry - Pain Your Wagon 1986. Podstata kapel z alternativní Leedské scény udělala prostě své. Z mého pohledu jednou z nejmelacholičtější deskou je I The Cure - Pornography 1982, kterou odstartují tóny otevíráků One Hundred Years. Další zásadní album je Bauhaus - Burning From The Inside 1983. Je toho mnohem více, jen jsem připomenul z mého pohledu poměrně zásadní nosiče, které by měli Gothic Rockera určitě nadchnout. A pokud ne, nejspíš by měl jít dotyčný o dům dál. Říkat si nějak jinak, žeby třeba CyberGoth? To zní hrozně, no teda mně určitě. Některým věcem se já prostě vždy budu vyhýbat a nikdy se jim nepřizpůsobím.
Zase bych závěrem řekl: Neberte má slova jako dogmata, ale ani na nich prosím nestavějte žádné pózerské poselství, to by mi bylo proti srsti. Nelíbí se mi to, když se někdo pouští v souvislosti s gothic rockem do nějakých přehnaně duchovních spekulací. … Tím onoho mysteriózního ducha zabíjíte už první ránou střibrné kulky. Vzít na sebe takové břemeno psaní o stylu, na který je pohlíženo z nejrůznějších perspektiv, není vůbec jednoduché. Není tak stravitelný. Zkuste někomu nezasvěcenému pustit na poprvé debut Bauhaus a určitě bude mlet něco strašném pesimismu, ale kdybyste mu předložili něco současného, řekne: Je, to je pěkné, takové chytlavé a ten vypilovaný zvuk. A já na to: No, sakrá fuj, tomu říkají Gothic?
Lidi v souvislosti s gothickou scénou většinou mluví a píší jen jako o tak zvaně naučených dovednostech a zapomínají na blaho, které jim způsobuje hudba. Já jsem Gothic Rockový Gurmán. Vybírám si kapely, které mě nejen oslovují, ale zároveň styl přirozeně reprezentují. Jsem vlastně gothický držák. To, co si někdo jen přečte, může se z toho eventuélně ponaučit, ale nezmnění to jeho osobnost, natož aby s tím oponoval, že jsou to jeho názory. To by z něj udělalo skutečného pózera a těch je tady jako máku a skutečných fandů zase málo jako šafránu. Taky se občas najde hnidopych, co má nastudovanou nějakou vlezdoprdelačku a vpálí vám podpásovku jen proto, aby sepsul článek. To ovšem není anarchie, ale ubohost. Pravý Gothic Rocker, který cítí, umí totiž dobře číst i v meziřádcích. Je velice zajímavé, že nejvíc se reaguje na kontroverzní články, právě na téma gothic, kdy může každý projevit svoje názory více bez ostychu, protože nemusí tolik uvažovat, projeví jen rozhořčení, nebo naopak úsměv. Pokud jde však o skutečný niterní pochod, uvědomění si skutečného alternativního stavu bytí, tak se většinou mlčí. …
Jak už jsem uvedl na začátku článku, k psaní přistupuji na tvrdo a bez okolků. Prostě jak se mi chce, žádné zápisky. Momentálně mi dělá atmosféru britská kultovka - Theatre of Hate, jenž existovala zejména pokud vím v letech 1980 - 1983. Jejich debut Westworld z roku 1982. V té době se nějak přetvářely nejvíc punkové kapely na tak zvaně gotické. … Pro ty z vás zkušenější, co znají britské, původně post punkové jméno The Wake a jejich album Harmony 1982, což je klenot anglického post punku. Těm čtenářům bych chtěl jen namátkou připomenout, že kapely pod názvem The Wake existují dvě a ta naše druhá je seskupení amerického původu, z Ohia, jenž vzniklo až v 86. roce a debutovali tuším deskou The Wake Cass 1990. … Gothic Rockerům, kteří mají rádi původní zvuk určitě lahodí deska Masked 1993 nebo EP Christine, které se stalo alternativním hitem první půlky 90. let. Američtí The Wake jsou příkladem ryzího Gothic Rocku na rozdíl od svých starších, britských kolegů. Ti mají blíže do nezávislé scény a řekněme spíše zvuku takových ranných, tenkrát ještě post punkových The Cure s lehkým závanem nastupujícího novoromantismu.
Rád bych zde pohovořil o jednotlivých kapelách, ale bude lepší, když si to necháme na jednotlivé rozložení do profilu, tady se spíše zmiňuji o gothic rockové a post punkové scéně z let 80. … Takže mě nechytejte za slovo. Nepíši poezii, ale ani nepíši stroze. Prostě píši Gothic Rock Stále Žije III. Je to v podstatě jako zaprášený McCoyův ohoz, nic konkrétního by se na názoru měnit němnělo. Hudba se vyvíjí, ovšem nenacházím žádný rozumný důvod k tomu, abych z původnosti stavěl moderní zámky. … Nevykácím krásný park, abych ho zastavěl čtyřpodlažními bytovkami nebo chladným marketem. Určitě existují čtenáři, kteří na moderní kapely horlivě čekají, ale také jsou tady i čtenáři, kteří přesně ví, co tím myslím, i kdyby to měla být jen miniatura romantického zákoutí. Dokud tady budu já, tak Gothic Rock Stále Žije. Moje nejjasnější vzpomínka na 80. léta je asi na rok 1988, kdy jsem uslyšel Fields of the Nephilim a album - The Nephilim, byl jsem unešen i okouzlen. Nemohl jsem se nabažit. Ta hudba mě tak krásně vyčerpala, že už jsem neměl náladu na svém hudebním vkusu cokoliv měnit. Podařilo se mi otevřít dveře do světa hudebního mysticismu, aniž bych opustil svou identitu. V té době jsem vlastnil první alba Siouxsie and the Banshees, Bauhaus, Alien Sex Fiend, Red Lorry Yellow Lorry, Sisters of Mercy, The Mission, The Rose Avalanche, Play Dead, ale i například ranné nahrávky Bolshoi nebo Cocteau Twins. ... Fields of the Nephilim moji vášeň v podstatě svojí osudovostí a tesklivými tóny jen zpečetili. ...
Alba, která mám skutečně rád a neměli by vám doma chybět, jen Namátkou. …80. léta. … 90 léta. ...
The Wake UK - Harmony 1982
Magazine - Play 1980
The Stranglers - La Folie 1981
Siouxsie And The Banshees - Kaleidoscope 1980
The Cure - Pornography 1982
Bauhaus - Burning From The Inside 1983
Christian Death - Only Theatre of Pain 1982
Red Lorry Yellow Lorry - Paint Your wagon 1986
Sisters of Mercy - First And Last And Always 1985
Alien Sex Fiend - Acid Bath 1984
Fields of the Nephilim - The Nephilim 1988
The Mission - Gods Own Medicine 1986
The Damned - Phantasmagoria 1985
Lords of the New Church - Is Nothing Sacred? 1983
The Wake - Masked 1993 USA
Nosferatu - Rise 1993
Christian Death - Prophecies 1996
Ikon - This Quiet Earth 1998
Závěrem: Stát se autorem tohoto článku tiší mou bolest a je pro mne samotného vnitřní satisfakcí. …
Autor: Bohumír Lučan
Úprava: Morti Lucie Králová
2025 ©