K napsání tohoto článku mě motivoval jedem známý co mi napsal. Hele Bobe ty jsi si vytvořil něco jako titul "Gotický spisovatel". Což by v podstatě v případě strohých výpisků nemuselo být nic zas tak zajímavého. Mě ale došlo, že když jsem kdysi psal článek Gothic rock stále žije, tak v té souvislosti jsem zároveň psal i tehdejší projekt Gotická zpověd a ta už byla víc ze soukromí, prolínali se tam nejrůznější emoce a fantazie právě v souvislosti s gotikou. Postupem let jsem vlastně vytvářel svoji spirituální identitu. Tím chci říct, že lidí co píše o gotice včetně encyklopedických knih nebo i recenzí se asi najde vícero, protože jde víceméně o výpisky, ale už méně se najde někdo, kdo do toho dává takříkajíc svoji duši a proplétá koncept recenzí svým niterním stylem. A to bude ten můj případ. Já tím opravdu žiji, vždycky mi hodně záleželo na až téměř rituálních pocitech, které hudba vyvolává a už od ranného dospívání gotika vždy vedla na celé čáře. Takže nejde jen o informace o koncertech ani o pradávné poukazování na gotické romány a pod, ale jde o čistě mé mystické vize, které rád propojím z hudbou dané kapely.

Jsou tady gothic kapely a já se tak nějak považuji za "gothic spisovatele" ovšem ne ve smyslu podávání pouze plytkých informací, ale i v pozici hlubšího rozboru určitých muzikantských umů, zároveň mám rád svoji charakteristiku psaní. Tyhle věci mě opravdu těší. Od samého začátku co proběhla takzvaná moje tichá, gotická revoluce, jsem tomu psaní chtěl dát vždy víc, než jen vyznat se ve stylech a pod. Nechtěl jsem pouze informovat, ale chtěl jsem vnímat, naslouchat a následně popisovat a motivovat k poslechu. Jistě kromě vnitřního uspokojení z toho nic nemám a pokud bych chtěl být jak si někdo myslel "slavný", určitě bych si nevybral psaní o staré gotice, ale něco zcela jiného.

Tady se zase vrátím k podstatě tohoto článku, ano, mě to opravdově baví. Ta hloubka, rytmus, ponurá dojemnost propojená s mystickou ideologií. Těch aspektů je celá řada od punkového boje proti systému, přes temnou i alternativní poetiku, až po něžnou romantiku. Podobně se mísí i moje charakterové znaky. V recenzích Christian Death jsem se snažil navázat ze čtenářem tichou komunikaci, která je na hony vzdálená jakýmkoliv běžným tendencím. Jsou pro mě v jistém směru uměleckým dílem a vlastně všechny moje gotické recenze, jsou takové moje děti. V psaní aplikuji vždy autentickou magii svých momentálních myšlenkových pochodů. V Gotických zpovědích byl i letmý odraz mého života, který nebyl pouze v bohémském stylu, ale i v zklamání, zoufalství a neustálém boji s mojí dlouholetou úzkostí.

Psaním ovšem neventiluji jen bolest, ale navazuji reálné, ale i telepatické kontakty. Myslím, že v poslední době se víc ukazuji na veřejnosti, tak skrytý syndrom fantoma, už bude méně aktuální, vytvářím normální stín, nejsem upír nebo tak něco. Přesto moje logické a racionální myšlení díky právě gotice záměrně vypouštím a pouštím se do neprobádaných slovních oblastí a tím jsem vytvořil určitý status "gotického spisovatele". Předávám přes mystické slova intenzitu svého prožitku a proto už si mě i muzikanti vyhledávají, protože ví, co ode mě mohou čekat.

Tedy co mohou čekat? Občas i něco nečekaného, vždyť gotika vznikla z anarchie a nemá pevné pravidla. Důležité je, uvědomit si svůj vliv na ostatní, dávat ze sebe nějakou zkušenost umět těšit i temnotou a příjemným strachem, ale umět se i sebeironizovat, tady mě přišli na mysl moji kamarádi, kapela Výsměch? S nimi si opravdu rozumím a vzájemně jsme pochopili, že to co děláme, děláme protože nás to baví i kdyby si to poslechlo, nebo přečetlo jen deset lidí a my víme, že jich je mnohem víc tak to vždy stojí za to.

A zase jsme u toho naplnění u těch pocitů. V době kdy jsem psal článek Gothic rock stále žije, jsem ještě nevěděl, že způsobí určitý "pozitivní poprask" proto stále pokračuje, ale i jeho bratříčci a sestřičky jako Gothické srdce, Gothologie, Gotická poradna u Boba a mnoho dalších, kde je zahrnuto od pocitů, učení, až po propojení s komunitou a hnutím jako takovým. Tuhle pozici, která má pro mě především, zmíněný duchovní význam si buduji od začátku 90. let kdy jsem si dal před jméno tehdy ne příliš známý titul Goth Bob, jelikož jsem gotiku i post punk poslouchal už od druhé poloviny 80. let. Pro mě mají emoce společné s hudbou v podstatě všechno, je to magická kulturní říše a já jsem tady od toho abych o tom psal. V souvislosti s gotikou se snažím podávat to nejopravdovější co v sobě mám.

Bob Lučan

Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad

Facebook Twitter