Mnoho tváří gothiky 2022
Drazí přátelé, čtenáři, fandové gothic scény a všichni co mě znáte. Vítejte opět v mém království gothické nekonečnosti. Budu se opět snažit vklouznout do vašeho podvědomí a sdělit vám pár vnitřních lidských slov, protože pojmem informace bych to nenazval. Je to spíš ozvěna mé gothické duše, rozdávání gothické radosti. Nechci aby gothika přinášela jen zahalenost do temně šedé, ale dokázala i trošku "rozzářit". Na gothic rocku, respektive gothice jakožto žánru se mi líbí ta "objektovní tvárnost". Je doslova fascinující jakým způsobem se dá posluchači předložit. Jsou v tom silné emoce, uhrančivost vzhledu, image, monotónní přesto velmi chytlavý rytmus. Odstíny nejrůznějších temných, ale i alternativních pod-žánrů. A pro mě samotného je v tom hlavně duše, tedy myšleno v tom co skutečně uznávám.
V poslední době se výrazně zkrátili intervaly mezi mými články, což naznačuje moji neutuchající plodnost a odevzdanost tomuhle dlouholetému žánru. Vlastně si troufám říct, že nikde nenajdete tolik článků s tím kouzelným slůvkem "gothic". V recenzích to většinou rozložím do téměř magických iluzí. Pokud by jste se mě zeptali proč, tak proto, že já tenhle žánr doslova miluji ba co víc, cítím se být jeho nedílnou součástí. Myšleno nejen co by poslouchače a netového spisovatele, ale jde o tu propojenost a vnímání muziky jako takové. Někdy se přistihnu, že to až moc žeru, že dělám z gothiky nějakou svátost, ale já to prostě tak cítím. Což se odráží i v mém psaní a sběratelství. Jinými slovy pokud byste se chtěli zajímat o gothiku tak jako já, museli byste tomu hodně obětovat, což taky není pro každého. Když si vezmete ty základní "škatulky" post punk, což jsem vždy vnímal jako to co bylo po punku, gothic rock, deathrock, darkwave atd... Potom ty tři základní vlny, které už se následně nepočítali, protože gothika nemá hranice, vzešla z punkové "anarchie". Takže i přes svoji mnohotvárnost a řekněme poetičnost stále je někde uvnitř to jádro rebélie a protestanský syndrom. Jde ovšem o to jak to pojmete a jak to předložíte dál. To je jako se slovy a psaním.
Některé věty by se dali tesat do kamene. Jiné jen tak přečteš. Já se vždy snažím respektovat muzikanty a oni respektují mě, přičemž si buď sedneme a nebo naopak. Úpřimně tohle psaní mě nesmírně těší, protože já jsem svými slovy nikdy nechtěl otevírat cestu masám, ale cestu k duši samotné, která může být zprvu trošku trnitá, ale na konci je tak něžná a voní jako květ růže. Já to dělám tak, že když píši o kapele co to potřebuje tak ji trošku rozkošatím a naopak chladnějšímu industriálku přidám i tu lidskou stránku a trošku zjemním onen výraz produkce pro důkaz širší přijatelnosti. Pokud jde o mě já neholduji "orchestrálnímu aranžmá", vždy vnímám podstatu žánru. Ano lze určité věci obohatit a propojit, ale mělo by to dávat smysl. Jak už jsem psal gothika je rozmanitá a proto setrvala i v dnešním světě. Osobně poslouchám nejvíc svižnější potemnělejší post punk a gothic rock z osmdesátek, ale i současnou jak já tomu říkám post gothic scénu než například táhlé éterické kapely. Samozřejmě, že se najdou vyjímky tak jako ve všem. Vždy může být článek prokletím i požehnáním, ale trvám na tom, že by měl jít od srdce. Faktem je, že já udržuji přes třicet ler zběsilé tempo a můj kardiolog mi sdělil, že, se musím občas i od těch láskyplných emocí na chvíli oprostit. Přiznám se, že jsem v zajetí nejoblíbenějšího žánru už tak dlouho, že ten chladný svět, zvlášť ten dnešní odmítám akceptovat. Vlastně mám pocit, že bych se chtěl rozdat a své alternativní učení šířit. Na druhou stranu vím, že každému je dobře v jiném světě. Jedno je však jisté, můj psací rukopis vždy poznáte.
Napsal: Bob Lučan
2024 ©