Post Gothic 2021
Nikdy mě neomrzí vše co souvisí s gothikou, vždy o ní píši jen tak přímo z hlavy s obrovskou spontánní intenzitou. Můj zájem je stejně silný jako tenkrát. Vlastně mi tolik nešlo o ojedinělé vzezření, jako spíš o hluboké prozření. Abych vždy nabíjel gothic příznivce mystickou energií...
Ve všech hudebních směrech se v průběhu řekněme čtyřech dekád něco odvíjelo a stále vyvíjí. Ne jinak tomu je i v gothickém rocku, o kterém dlouhé léta píši a stále mě svojí životaschopností nepřestává fascinovat a motivovat k další práci. Vlastně mě i po tolika letech imponuje i to slovo Gothic a to nejenom jako žánr. Neberu jej jako "klišé", ale jako mnohovrstvou symboliku, která je napojená na můj vývoj od osmdesátých let, až po současnost. Proto ho také často používám, abych vyvrátil a ozvláštnil jeho "mainstreamovou kýčovitost". Potom je tady samozřejmě taky pohled a přístup goth posluchače, do jaké míry se téhle sub-kultůře věnuje. Na druhou stranu vývoj i ze strany fanouška je neomezený, jen by to mělo stále tak nějak souviset s podstatou danného žánru. Když se v osmdesátkách na původní gothic rock nabalovaly ostatní žánry jako například darkwave: bylo to v podstatě nadčasové. Vezměme si například tu kombinaci gothic rocku a synth popu v období new wave tedy nové vlny. Tam někde vznikl i pojem darkwave, ale skutečnost je vždy trochu zahalená tajemstvím, tak jak to ostatně u stylu gothic chodí už čtyřicet let. Sám jsem o tom psal stovky článků, včetně toho nejdůležitějšího, což byl ve své době Gothic Rock stále žije. Ačkoliv vznikají stále nové soubory, tak to původní jádro, ten motor všeho zůstává stejný. Je to jako obří černá díra, která ovládá celou galaxii a řeč je zase o tom slovíčku a žánru Gothic. Co je podstatné, že tahle ačkoliv nezávislá, ale silná scéna jede stále dál.
Devadesáté léta vytvořila Nosferatu současnost a tu předkládá s nephilimskou image: Sonsobre. Gothic Rock- Post Gothic. Co je po gothice, je zase nějaká gothika. Dokonce bych řekl, že v posledních letech doslova šlápla na plyn a ani kvantita neubírá na kvalitě. Dost mě pohlcuje i to zkloubení retro diska a nové generace gothiky, má to náboj. Ty italské kapely jako Soviet Soviet, Geometric Vision nebo Hapax mě vždy vytvoří nádherný úsměv ve tváří a roztancují mě tak jako kdysi The Cure nebo New Order. Vnímám to jako "antimainstreamovou hitparádu". Je to podobné, jako když v Anglii v 80. letech vytvořili přes alternativní rock takzvaný Britpop The Smiths a v 90. letech na to navázali Suede nebo Placebo. Dnes můžeme zase v Anglii pozorovat vývoj The Slow Readers Club a dalších... Děje se to po celé zemi v Evropě i Americe. Ta švédská alternativa gothiky je taky působivá The Exploding Boy, Principe Valiente, Then Comes Silence a další, které mám moc rád. Většinou se to vše shrnuje do post punku a to co bylo po punku. Já po těch letech tyhle post-buněčené kapely shrnuji do stylu Post Gothic. To co bylo po gothice, protože své výhonky používala už v 80. a 90. letech v danném období třech vln a proto jsem i tenhle můj článek nazval Post Gothic. Takhle je to pro mě magické i srozumitelné, protože každá kapela má blíž k jinému výhonku. Takoví Portugalší Iamtheshadow mají blíž k darkwave, ale němečtí Berlíňané: Bleib Modern označování post punkem mají zase vlivy britské kytarové Shoegaze, ale i francouzské coldwave,a tak by se dalo pokračovat. Proto těm současnějším kapelám říkám post gothické. Hudba je nádherná a přitom nemusí být nijak výrazně proklamovaná. Gothika je svobodná, nemá hranice je o emocích, poslouchá se srdcem a tím dává dohromady i citlivé lidi což je v hloubi duše ikonické. Takže si myslím, že dokud tady bude gothika, svět bude mít vždycky naději.
Napsal: Bob Lučan
2024 ©