Fields Of The Nephilim
Na Pole Nefilimů jsem vstoupil v době, kdy už je pohltil čas. Možná náhodou, možná ne, kupoval jsem si něco k poslouchání a Cassandra Complex neměli. Nelitoval jsem.
Jméno vzala skupina z Bible, (Genesis 6,4) ale v českém překladu po něm nepátrejte, protože Nephilim, potomci synů božích a lidských dcer jsou v ekumenickém překladu prostě zrůdy, v Bibli kralické pak Obrové. Ovšem bohatýři, mužové na slovo vzatí. Hudba Fields of Nephilim taková je.
Na počátku nicméně nebylo slovo, ale Carl McCoy, poslední posila hertfordshirské kapely Perfect Disaster, pod jehož vlivem se Nephilim v roce 1984 zformovali, natočili první EP Burning the Fields (1985, 500 kusů) a po odchodu saxofonisty Gary Whiskera a příchodu kytaristy Petra Yatese dali vzniknout jedné z nejslavnějších gotických legend ve složení Carl McCoy (zpěv), Tony Pettit (baskytara), Paul Wright a Peter Yates (kytary), a Nod Wright (bicí).
Když se poprvé objevili v Londýně vynesla jich jejich kovbojská image přezdívku The Bonanzas, ale muzika, kterou hráli nebyla rozhodně žádné rozjuchané country. Byla to gotika, temná hudebně i v textech, plných výletů do pohanské minulosti, šlapající kytary a pomalý McCoyův zpěv, tohle všechno fascinovalo nejen návštěvníky londýnských klubů. Už o rok později se hudba Nephilim objevila v italském hororu Demons 2. (Nebylo to naposled, kdy se tahle skupina nenápadně prodírala i do světa filmových a televizních diváků, kromě vlastního - a jediného - televizního vystoupení v roce 1989 zazněla jejich hudba i v jednom dílu Miami Vice.)
V osmdesátém sedmém natočili Fields of Nephilim během deseti dnů první album - Dawnrazor - a vyrazili na první evropské turné. Hráli v Itálii, ve Španělsku, o rok později se poprvé a naposled podívali za oceán - narozdíl od Evropy se jim v Americe přiliš nedařilo. Zato album Nephilim, natočené v tomtéž roce se povedlo na výbornou.
O dva roky později natočili třetí desku a vyrazili, spolu s New Model Army po Německu, kde slavili mnohem větší úspěch než v Británii (Německo je vůbec zemí britským rockerům zaslíbenou, vzpomeňte na začátky Beatles nebo na Andrewa Eldritche). Mnohem lépe se na Ostrovech prodával živý záznam Earth Inferno.
V květnu jedenadevadesátého to skupina zabalila a Carl McCoy vyrazil na sólovou dráhu. Někdejší spoluhráči se přejmenovali na Rubicon, McCoy své projekty tvořil pod jménem Nefilim, ale už to nebylo ono.
Jenže Nikdy neříkej nikdy, nebo jak to je. Uplynulo desetiletí, v němž se občas objevily kompilace singlů, reedice nebo živé nahrávky, načež Fields of Nephilim vstali z hrobu. Začali se objevovat na festivalech, ověřili si, že publikum nezapomnělo a nekonec - v roce 2002 - vydali čtvrté album Fallen, na němž dokazují, že nijak nezestárli a pořád umí. 12.10.2003
Diskografie:
Dawnrazor (1987)
Nephilim (1988)
Elizium (1990)
Fallen (2002)
Mourning Sun (2005)
Někde jinde:
2025 ©