Coldwave
Jelikož pro mnohé začal školní rok, je čas vrátit se k našemu vzdělávacímu seriálu, ve kterém se věnujeme subžánrům, které protínají gotickou subkulturu.
Zdroj: Wikipedia
Překlad: Ezechiel
Coldwave se rozlišuje podle místa působení na dva hlavní proudy – na francouzskou coldwave a coldwave americkou.
Francouzská Coldwave
Pojem Coldwave nebo „ColdPop“ nejprve označoval styl francouzských postpunkových a ranných darkwave kapel, které v osmdesátých letech přejímaly vlivy skupin jako Joy Division, Bauhaus, The Cure, Siouxsie and The Banshees a jistou snivost formací The Chameleons, Sad Lovers and Giants a And Also The Trees.
Tento styl, někdy zvaný též „Nouvelle Vague“ (New Wave), nejvíce charakterizuje tvorba umělců, jako KaS Product, Martin Dupont, Asylum Party, Norma Loy, Clair Obscur, Opera Multi Steel a Trisomie 21.
Norma Loy – Power of Spirit (1987)
Poznámka – bohužel se mi o tomto stylu nepodařilo najít více věrohodných informací, takže pokud máte nějaký zdroj, který by mohl pomoci tento kratičký článek doplnit, budu jen rád, předem díky – Ezechiel
Francouzská Coldwave
Kořeny: New wave, post-punk, synthpop, gothic rock, dark wave
Původ: 80. léta Paříž, Francie
Typické obsazení: kytara, basa, syntetizér, bicí, automatický bubeník, klavír
Americká Coldwave
Zcela odlišně a nezávisle od francouzské Coldwave se v Americe tento termín poprvé objevil v letech 1979–1980 jako popis hudby Johna Foxxe, Garyho Numana, Yellow Magic Orchestra, Kraftwerk a Devo. Pojem „cold wave“ (chladná vlna) měl vystihovat jistý citový chlad a sterilitu této hudby, která byla vytvářena syntetizéry, a dalšími odosobněnými zvuky umělého původu. Od poloviny osmdesátých let začaly kapely jako Adam Ant and the Ants, Blancmange a OMD používat klávesy s mnohem pozitivnějším zvukem – ten dal vzniknout názvům jako „Electro pop“ a „New Wave“. Kapely, nazývané do té doby „cold wave“ byly rozřazeny do těchto nových škatulek a samotný termín se přestal používat.
V devadesátých letech se však pojem „coldwave“ vrátil, tentokrát jako označení amerických kytarových odnoží industrialu – industrial rocku. „Coldwave“ se od industrial metalu lišil především punkovějšími kytarami, a tak se později objevil (ale neuchytil) i termín „industrial punk“. Tento styl nejlépe vystihuje tvorba Young Gods, Swamp Terrorist a Ministry, stejně jako Nine Inch Nails v období kolem alba „Broken“. Coldwave prožil veliký boom ve Spojených státech v polovině devadesátých let. Jako typický příklad amerického novodobého coldwave zvuku je uváděno album „Burn Out at the Hydrogen Bar“ od Chemlab, obsahující samplované pseudo-hardrockové kytary, výrazný syntetizérový doprovod, živé bicí a nezřídka i další hudební vlivy (např. acid house).
Chemlab – Neurozone (1993)
Obsah textů se liší od interpreta k interpretovi, zůstává však podobná, typická cyberpunková tématika ovlivňující například i módu kapel a jejich posluchačů. Labely věnující se čistě coldwave však mají v současnosti velmi krátkou životnost a žánr, který byl v letech 1992 – 1996 velmi populární, upadl v zapomnění. Jen velmi málo současných kapel (s výjimkou Cyanotic, nebo Medicant Downline) by se mohlo označit jako čistě „coldwave“, nebo se k tomuto stylu hlásit.
Pro upřesnění je vhodně dodat, že ačkoliv pojmy „Coldwave“, „Cybercore“ a „Synthcore“ nejsou přesně to samé, jsou někdy zaměnitelné. Běžně je tento žánr popisován jako „industrial rock položený na hluboké vrstvě programmingu a syntetizérů“. Coldwave kapely mívají syrovější, punkovější zvuk, zatímco například „Synthcore“ je spíše synthpop s tvrdšími kytarami.
Americká Coldwave
Kořeny: Industrial, punk, hard rock
Původ: 90. léta USA
Typické obsazení: kytara, syntetizér, sampler, bicí, automatický bubeník
...
2024 ©