Duch Rock´n´Rollu aneb Dekadentovo Ucho
Rozbalte si ode mě malý rock´n´rollový dáreček. ... Několik slov pro vás, milí čtenáři, jak vnímám hudbu. ... A to už není protest proti autoritám, jen můj nestárnoucí idilický pocit. Psaní může být krásně rebelský únik z reality. ...
Ten zvuk Tě musí nakopnout. Mám rád dunění basy, zvuk kytary a nakřáplý hlas zpěváka. V dětských letech jsem měl otevřenou hlavu všem možným i docela netradičním stylům. Vždycky pro mě jádro toho všeho byl prostě Rock´n´Roll, od základu se mi líbila hutnější fazeta britských Black Sabbath a hlasitý kytarový projev mě oslovoval a vlastně dostal, už jako mladého kloučka. Ponurá a dravá témata mě tolik hypnotizovala a fascinovala, že jsem následně hledal kapely v tomhle duchu jako například americké Pentagram, kteří vznikli zhruba v době, co samotní Black Sabbath. Líbily se mi kytary undergroundových Saint Vitus, jak byly naladěné a jak tvořily svůj vlastní tak zvaný doomový směr. Vždycky mě fascinovalo něco jiného v rifech Pentagram. Byly naprosto ďábelské. Starší kapely pro mě mají stále charakteristický zvuk, který se nedá ničím nahradit. Myslím, že jedním z nejlepších příkladů ducha Rock´n´Rollu je bezesporu Motörhead, je to skutečný rock, který jako by říkal: Jděte všichni někam do hajzlu s novým umělým metalem. …
Takoví Venom se mi líbí coby prvotní black metalová banda zejména proto, že přes svoji neotesanou jednoduchost uctívají dodnes ducha garážového zvuku. Vlastně u spousty nejrůznějších souborů, které bezmezně úznávám vládne zvuk poměrně specifickým způsobem. Stačí vzpomenout na moji srdeční kapelu Christian Death a jejich rockový náboj, včetně coververzí na kytarového mága 60. let Jimiho Hendrixe. … Nebo Fields of the Nephhilim, kde slyšíte atmosféru Motörhead, zejména na albu The Nephilim a tříminutovém štychu Phobia. Naopak u alba Elizium z roku 1990 je nálada dotvářena spíše art rockově evokující Pink Floyd do gothic rockové podzimní barvitosti. Na westernovém debutním opusu Dawnrazor byly zase evidentní sympatie ke country hudbě nebo blues, nicméně na úkor hodně punkově zaprášenému soundu, což bylo pro ranný gothic rock 80. let typické.
Co je ale podstatné, že tady všude jsem vnímal a slyšel skutečného ducha vyhraněného rocku, který cítím i z daších gotických kapel 80. let Sisters Of Mercy, Mission, The Cult, Red Lorry Yellow Lorry a dalších. … Tohle mi nikdo nevyvrátí a kdyby ano, určitě mu vezmu vítr z plachet zase nějakým jiným způsobem, né vždy totiž radikální změny musí nutně znamenat posun vpřed. Hodně mě inspiruje ze staré metalové školy například svérázný způsob Celtic Frost a jejich temně metalová alba nasáklá psychadelií a špinavě hodnověrným rockovým zvukem, né jinak tomu je i u nové kapely Toma Gabriela Fishera Triptykon. Prostě člověk to tam musí cítit. … Je mi jedno, jestli je to rychlé nebo pomalé, líbí se mi jakákoliv tendence. Všichni, kdo se o hudbu zajímají ví, že i popové kapely z 80. let tenhle podklad mají, stačí se zaposlouchat do desek U2, Simple Minds nebo například A-Ha atd. ... Rockové a metalové songy si většinou lidi zpívají společně s kapelou, rock je klíč ke všemu, jen je potřeba umět si to správně užít. ...
Mohutný nápěv Lemmyho je neskutěčný, až nádherně hříšný. Nevím jak rozložit rify Black Sabbath nebo Motörhead, mají v sobě neskutečnou sílu a jedinečnost, těžký rif, co prolíná celou pekelnou čáru těchto nesmrtelných kapel. Na druhou stranu epický harmonický zvuk a líbezná sólička mě osobně tolik neberou, jako spíš ta špinavá monotónost, tolik typická například pro norské blackové duo Darkthrone. Tak nějak hudbu vnímám já. Nějaké, extrémní, elektronické, technické inovace jsou tedy pro mě v určitém směru trošku od věci, proto se i kvalitní kapely vrací ke svým hlučným kořenům.
Líbí se mi, jak jsou tóny kytar vyváženy skřípavým vokálem, potom cítím, ano, tady jsem doma a pro mě je být doma především v 80. letech, kde si Snake s Voivod a albem Rrroaaarrr strhal hrdlo až na kost. Tyhle kapely dávaly mému uchu život. Vnímal jsem jejich muziku a překládal jejich texty, nedá se slovy popsat, jak mě kapely tohoto typu dostaly, řekl bych že tak, že mě nemohou dodnes omrzet, jsou prostě jidineční. ... Pamatuji, že co se týče rockové hudby, tak Satan byl vždycky dobré téma, kterému mladí lidi v 80. letech docela podléhali, viz. u kapel AC/DC, Black Sabbath, Dio,Venom, Possessed, Mercyful Fate a já jsem se sám v období kapel Bathory, Morbid Angel, Deicide zajímal o okultismus a čarodějnictví a podobné věci, které jsou mi z dnešního pohledu docela směšné. Rád jsem poslouchal kapely, které mají svůj osobitý zvuk, což je evidentní například jak u amerických, tak i u například švédských, prvotních death metalových kapel jako jsou Entombed, Dismember, Grave, Unleashed a další. … Metal je v podstatě jen jeden z žánrů, který je vzrušující a přitažlivý, jinak by logicky nevydržel tak dlouho. Ten, kdo neumí vnímat svět Rock´n´Rollu, musí být docela nudný, já jsem ho vždycky vnímal na plné koule a psaním o něm jsem ze sebe uvolnil všechny špatné emoce a mohli i některé naopak pozitní zase předat čtenáři i za cenu, že všechno musím ze sebe dát do článku. Až něco dopíši, mám už hlavu v podstatě zase na čas prázdnou, protože se snažím vydat veškerou psychickou energii a v takovém případě si řeknu, že jsem to napsal správně, tak jak to cítím. Tohle bylo pár slov, které jsem vám chtěl sdělit o hudbě a nestardantním vztahu, který k hudbě cítím. S pozdravem Dekadent
2025 ©